Komentář
Kolumbie má od 7. srpna nového prezidenta a je to postava, jakou tamní politika dlouho nezažila. Abelardo de la Espriella, přezdívaný „El Tigre“, ještě relativně nedávno stál mimo hlavní politický proud a nikdy předtím nezastával volenou veřejnou funkci. Dnes sedí v prezidentském paláci a slibuje válku narkoteroristům.
Než vstoupil do politiky, vybudoval si jméno jako trestní advokát s aktivitami v Kolumbii i ve Spojených státech. Mezi jeho klienty patřil Alex Saab, podnikatel blízký venezuelskému režimu, kterého americká justice obvinila z praní špinavých peněz, nebo David Murcia Guzmán, jeden z hlavních aktérů obřího kolumbijského pyramidového podvodu.
K jeho minulosti patří i méně lichotivý detail. Policista Eddie Andrés Pinto Rúa byl v Kolumbii odsouzen za to, že přijal telefon od právničky z de la Espriellovy kanceláře výměnou za informace z vyšetřování Alexe Saaba. Právnička následně uvedla, že policista kancelář předem informoval o připravované operaci proti Saabovi. Je to epizoda, kterou de la Espriellovi odpůrci dodnes rádi připomínají.
Zajímavější je ale jeho druhá, hudební tvář. De la Espriella zpívá amatérsky tenorový repertoár, nahrával s kolumbijskou zpěvačkou Maíou a vystupoval také s jedním z nejznámějších kolumbijských zpěváků Ivánem Villazónem. Hudba se stala součástí i jeho politického obrazu a kampaň postavil kolem postavy „tygra“, která se postupně změnila v jeho hlavní značku. Znělka El tigre de la patria se hrála na jeho mítincích ve smyčce desítky minut, než se vůbec objevil na pódiu.
Kampaň samotná se odehrávala doslova za neprůstřelným sklem. Po výhrůžkách, které jeho tým připisoval mimo jiné Národní osvobozenecké armádě (ELN), začal de la Espriella používat nejprve neprůstřelný řečnický pult a později celou průhlednou ochrannou kabinu. Nebyla to přitom úplně paranoidní kulisa.
Jen rok před volbami byl v Bogotě postřelen prezidentský kandidát Miguel Uribe Turbay. Mladistvý nájemný střelec ho zasáhl při veřejném mítinku a Uribe po dvou měsících zemřel. Kolumbijská prokuratura letos vydala zatykače na sedm členů odštěpenecké guerilly Segunda Marquetalia, kterou viní z organizace atentátu.
De la Espriella přebírá zemi v podmínkách, které rozhodně nejsou ideální. Petrova vláda sice zanechala nižší nezaměstnanost a pokles chudoby, zároveň ale také velmi napjaté veřejné finance. Minimální mzda pro rok 2026 vzrostla téměř o 23 procent, což zvýšilo inflační a fiskální tlaky. Nová vláda odhaduje skutečný rozpočtový deficit někde mezi 7 a 8 procenty HDP.
Bezpečnostní situace je podobně rozporuplná. Kolumbie je sice pořád výrazně bezpečnější než v nejtemnějších desetiletích občanské války, jenže během Petrovy politiky „totálního míru“ se znovu rozrostly ozbrojené skupiny. Podle některých odhadů počet členů nelegálních ozbrojených formací vzrostl z přibližně 14 tisíc na téměř 29 tisíc a rekordních hodnot dosáhlo i pěstování koky.
Volby samotné byly extrémně těsné. Ve druhém kole 21. června porazil de la Espriella levicového senátora Ivána Cepedu zhruba poměrem 49,6 ku 48,7 procenta, rozdílem přibližně čtvrt milionu hlasů.
Cepeda, spojenec odcházejícího prezidenta Gustava Petra, který se odmítl účastnit ceremoniálu nového prezidenta, výsledek po několika dnech uznal, spor ale neskončil. Později oznámil, že nebude de la Espriellu považovat za legitimního prezidenta, pokud se nevzdá amerického občanství. De la Espriella je totiž Kolumbijec od narození, ale v dospělosti získal také občanství Spojených států. Odpůrci tvrdí, že přísaha věrnosti USA vytváří u kolumbijského prezidenta konflikt zájmů. Právně to zatím jeho nástupu do funkce nezabránilo, soud stížnost odmítl z procesních důvodů.
Program nového prezidenta je směsí salvadorského prezidenta Bukeleho, Mileiho a Trumpa. Slíbil ukončit vyjednávání s guerillami a zločineckými skupinami, zmenšit státní aparát až o 40 procent, zjednodušit daně, obnovit průzkum a těžbu ropy a plynu, povolit „odpovědný“ fracking a postavit síť obřích věznic pro narkoteroristy.
Z Bukeleho si bere především představu, že s organizovaným zločinem se nevyjednává, ten se poráží. Z Mileiho převzal ideu drastického zeštíhlení státu.
A nejsou to jen předvolební řeči. Jedním z prvních kroků nové vlády bylo přemístění 117 vysoce rizikových vězňů do zařízení s maximální ostrahou s deklarovaným cílem zabránit tomu, aby věznice dál fungovaly jako operační centra zločineckých skupin.
Ozbrojeným formacím už před inaugurací dal ultimátum: buď se podrobit státu a složit zbraně, nebo počítat s návratem rozsáhlých vojenských operací. Při inauguračním projevu pak oznámil, že éra mírových jednání s ozbrojenými skupinami je podle něj „zcela vyčerpaná“.
Vztah k Trumpovi je otevřeně deklarovaný a oboustranně výhodný. Trump de la Espriellu během kampaně podpořil a po vítězství mu telefonicky pogratuloval. Nový prezident naopak slibuje co nejtěsnější bezpečnostní spolupráci s Washingtonem. Kolumbie se nyní připojí k americké iniciativě Shield of the Americas, zaměřené na koordinovaný boj proti nadnárodním kartelům. De la Espriella zároveň nabídl rozsáhlejší spolupráci s americkými bezpečnostními silami a opakovaně mluvil o bombardování kokainových laboratoří v džungli a obnovení letecké likvidace kokových plantáží.
Jen několik hodin po jeho nástupu americké ministerstvo zahraničí oznámilo záměr, pod podmínkou souhlasu Kongresu, připravit pro Kolumbii bezpečnostní pomoc ve výši jedné miliardy dolarů.
Samotná inaugurace byla demonstrací změny. De la Espriella se jako první kolumbijský prezident v moderních dějinách ujal funkce mimo tradiční prostředí Kongresu v Bogotě. Ceremonie proběhla v Cali, následoval dlouhý projev na vojenské základně a město chránilo skoro 11 tisíc příslušníků bezpečnostních složek na zemi, řekách i ve vzduchu včetně bojového letectva a protidronové ochrany.
Proč Cali? De la Espriella původně chtěl přísahat na vojenské základně v Popayánu jako poctu armádě v regionu dlouhodobě sužovaném guerillami a narkomafií, ale kvůli sopečné pohotovosti sopky Puracé musel plán přesunout do Cali. Oficiálně to zdůvodnil jako první krok decentralizace státu z Bogoty do regionů, fakticky ale šlo o bezpečnostní vzkaz armádě, že bude mít volnou ruku v boji s narkomafií přesně tam, kde je problém nejakutnější. Cali má navíc symbolickou váhu jako tradiční bašta levice a Petrova progresivismu, takže inaugurace tam funguje i jako gesto síly vůči poraženému táboru.
Otázka, kterou si teď klade skoro každý, zní: dá se salvadorský scénář přenést do Kolumbie? Bukeleho čísla jsou působivá. Podle oficiálních salvadorských statistik klesla vražednost mezi lety 2015 a 2024 o více než 98 procent a Salvador se z jedné z nejnebezpečnějších zemí světa dostal mezi země s nejnižší oficiálně vykazovanou mírou vražd na západní polokouli.
Cena ale byla vysoká. Od zavedení výjimečného stavu bylo zadrženo více než 83 tisíc lidí, tedy přes procento celé populace. Samotná salvadorská vláda přiznala, že přibližně osm tisíc lidí bylo následně propuštěno jako nevinných.
Organizace na ochranu lidských práv tradičně upozorňují na stovky úmrtí ve vazbě, mučení, špatné zacházení i problematickou metodiku oficiálních statistik kriminality. Občané Salvadoru ovšem dle průzkumů Bukeleho postup schvalují a prezidenta podporují.
Mechanické kopírování salvadorského modelu do Kolumbie však může narazit na úplně jinou realitu. Salvador má něco přes 21 tisíc kilometrů čtverečních. Kolumbie přes 1,1 milionu. Kolumbijské guerilly navíc nepůsobí pouze ve městech nebo hustě osídlených čtvrtích, ale kontrolují části hor, džungle, řek a pohraničí, kde stát prakticky není přítomen.
A rozdílná je i povaha zločinu. Salvador bojoval především proti městským gangům MS-13 a Barrio 18. Ani ty sice nejsou ryze lokální, MS-13 je transnacionální organizace s kořeny ve Spojených státech, jejich moc ale stála především na kontrole městských komunit, vydírání a lokálních strukturách.
Kolumbijské organizace jsou součástí úplně jiného ekonomického ekosystému. Kontrolují plantáže koky, laboratoře, těžbu, dopravní koridory, přístavy a hranice a jsou propojené s mexickými kartely a globálním trhem s kokainem. Kolumbie navíc není jen tranzitní země. Je hlavním světovým producentem koky.
Právě proto může být zajímavější než Salvador sousední Ekvádor. Prezident Daniel Noboa tam rovněž vyhlásil válku organizovanému zločinu, nasadil armádu, zpřísnil vězeňský režim a přijal část bezpečnostního slovníku Bukeleho. Výsledek zatím není příliš povzbudivý. V roce 2025 Ekvádor zaznamenal přibližně 9 200 vražd, nejvíce ve své historii a o více než 30 procent více než v roce předchozím.
Kolumbie tedy vstupuje do experimentu, jehož výsledek vůbec není předem jasný.
Zahraniční politika také prochází celkově obratem o 180 stupňů. Kromě fokusu na USA Kolumbie obnoví diplomatické vztahy s Izraelem, přerušené Petrem v květnu 2024 kvůli ofenzivě v Gaze, a rovnou přesune své velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Nová vláda současně oznámila zrušení plánované diplomatické mise v Palestině. Organizace islámské spolupráce to označila za „politováníhodné odklonění“ od dosavadních kolumbijských pozic a sám levicový Petro ho nazval „maximální hrubostí vůči islámským národům“. Kolumbie zároveň stáhne svou podporu jihoafrické žaloby na Izrael u Mezinárodního soudního dvora.
Do českého kontextu pak patří detail, který ve zdejším zpravodajství téměř zapadl. De la Espriella oznámil uzavření velvyslanectví ve čtrnácti zemích, mezi nimiž je vedle Kuby, Nikaraguy, Maďarska či Rumunska také Česko. Diplomatické vztahy Kolumbie zachová se všemi kromě Kuby a Nikaraguy jen bez vlastního zastoupení na místě.
Tygr tedy nejde jen po kartelech, ale i po rozpočtu ministerstva zahraničí.
A zároveň poměrně názorně ukazuje, kam chce Kolumbie v příštích čtyřech letech napřít svou pozornost. Méně do rozšiřování diplomatické sítě po světě a mnohem více na sever k Washingtonu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
