Ortopedický chirurg Nicholas DiNubile sdílí zkušenosti z desítek let praxe a radí, jak předcházet artróze kolenního kloubu.
Chirurg, který desítky let operoval kolena olympioniků a hráčů NFL, přichází každé ráno do ordinace s nenápadnou připomínkou vlastní zranitelnosti. V šestnácti letech mu tvrdý náraz při americkém fotbalu roztříštil čéšku a přetrhl vnitřní postranní vaz. Koleno se mu už nikdy zcela nezhojilo – a doktor Nicholas DiNubile posledních 40 let dělá vše pro to, aby ho nikdy nezačalo omezovat.
Pro DiNubileho je boj proti opotřebení kolenního kloubu profesní i osobní záležitostí.
V nedávném dílu pořadu „Vital Signs“ The Epoch Times se podělil o zkušenosti, které za desítky let tvrdě získával – nikoli jen z pozice lékaře, ale také člověka, který sám žije s problémem, jejž každý den léčí u svých pacientů.
Jako dospívající hráč amerického fotbalu utrpěl při střetu přetržení vnitřního postranního vazu a těžkou zlomeninu čéšky spojenou s jejím vykloubením. Tehdejší standardní léčbou byly tři měsíce v sádře – postup, který dnes považuje za velmi kontraproduktivní.
„To bylo pravděpodobně to nejhorší, co se dalo udělat,“ vzpomínal. „Protože pokud to není nezbytně nutné, dlouhodobé znehybnění kloubům neprospívá.“
Dlouhá imobilizace oslabila okolní svaly a urychlila poškození kloubu. Artróza čéšky se proto u něj rozvinula mnohem dříve, než by tomu jinak pravděpodobně bylo. O desítky let později si uvědomuje, přestože se sám stal jedním z předních odborníků na kolenní kloub ve Spojených státech, že v případě jeho konkrétního poškození má chirurgie své limity.
„Pokud je artrózou postižená jen čéška, chirurgicky se to napravuje obtížně,“ vysvětlil. „Takže jsem vždy musel hledat jiné způsoby, jak to obejít.“
Právě tento osobní boj formoval jeho profesní přístup – založený na promyšleném pohybu, šetrných chirurgických metodách a hlubokém respektu ke křehké rovnováze kloubu.
„Už na začátku kariéry jsem přestal dělat náhrady kloubů,“ poznamenal. „Mým cílem bylo kolena zachraňovat: zaprvé prevencí a zadruhé zmírňováním problémů.“
Zhubnout a posílit svaly
Ve Spojených státech patří bolest kolen a osteoartróza k nejčastějším důvodům, proč lidé vyhledávají lékaře. Stárnutí, starší zranění, nadváha a každodenní opotřebení postupně ničí ochrannou chrupavku, což vede ke ztuhlosti, bolesti a nepříjemnému omezení pohyblivosti.
Podle DiNubileho je ze všech faktorů, které může pacient ovlivnit, jeden nejdůležitější.
„Jaká je nejlepší rada pro prevenci problémů s koleny? Řekl bych: udržovat si zdravou tělesnou hmotnost,“ prohlásil.
Nadváha působí na kolena dvojím způsobem – jednak je přímo mechanicky přetěžuje, jednak podporuje celkový zánět v organismu, který zhoršuje degeneraci kloubů.
„Každý kilogram, který nosíte navíc, koleno vnímá jako čtyři až pět kilogramů,“ varoval DiNubile.
Toto znásobené zatížení urychluje opotřebení chrupavky i postup artrózy, zatímco zánětlivé působení obezity poškození kloubu dále zhoršuje zevnitř.
„Zánětlivá stránka obezity, která vyvolává zánět v celém těle, rozhodně není dobrá, pokud se u vás už artróza začíná rozvíjet,“ upozornil.
Kontrola hmotnosti je zásadní, ale ještě výraznější změnu může přinést posílení svalů dolních končetin. S věkem nebo při nedostatku pohybu totiž svaly slábnou a kolena zůstávají zranitelnější.
„Je důležité snažit se udržet silné čtyřhlavé stehenní svaly i všechny ostatní svaly nohou,“ objasnil DiNubile. „Svaly středu těla, kvadricepsy, lýtka i hamstringy koleno chrání. Fungují jako jeho tlumiče nárazů.“
Proč má smysl trojrozměrná kondice
Pravidelný pohyb a sport patří k nejlepším způsobům, jak udržovat klouby pohyblivé, podporovat jejich funkci a snižovat riziko artrózy. Ne každý druh pohybu však působí stejně. DiNubile výrazně rozlišuje mezi lineárním cvičením v posilovně a tím, čemu říká trojrozměrná kondice neboli „3D fit“ – tedy schopností pohybovat se různými směry, rychle reagovat a přizpůsobovat se situacím, které přináší běžný život.
„Cvičení je lék. Pomáhá prakticky každému orgánovému systému v těle,“ shrnul DiNubile. „Sedavý způsob života je jako vykouřit krabičku cigaret denně. Je to rozsudek smrti.“
Vědci analyzovali údaje ze třinácti studií zahrnujících více než milion lidí a zjistili, že sezení déle než osm hodin denně bez fyzické aktivity bylo spojeno s podobným rizikem úmrtí, jaké se pojí s obezitou a kouřením.
Jako šéfredaktor odborného časopisu The Physician and Sportsmedicine DiNubile tuto myšlenku rozvedl v úvodníku Are You 3D Fit? Upozornil v něm, že běžecké pásy a rotopedy jsou sice užitečné, tělo však procvičují pouze v jedné rovině pohybu.
„Dokud jsem se znovu nezačal věnovat trojrozměrnému pohybu, vůbec jsem si neuvědomoval, o kolik jsem přišel. Ale podařilo se mi to získat zpět,“ pochvaloval si.
Jeho sportem číslo jedna je tenis. Podle DiNubileho je právě tenis výborným prostředkem k obnovení skutečné trojrozměrné kondice a k přípravě těla na nároky každodenního života. Kodaňská studie Copenhagen City Heart Study zjistila, že mezi fyzicky aktivními lidmi měli rekreační tenisté ze všech sledovaných sportů největší výhodu z hlediska dlouhověkosti. Ve srovnání se sedavými vrstevníky byla jejich očekávaná délka života v průměru o 9,7 roku vyšší – více než u běžců, cyklistů, plavců a dalších sportovců.
Tenis kombinuje aerobní vytrvalost s vysoce intenzivními úseky, sprinty, prudkým zastavováním, výbušnými změnami směru a neustálým prostorovým rozhodováním. Studie ukazují, že rekreační hráči mohou mít lepší funkci pohybového aparátu a dolních končetin, přesnější koordinaci, lepší rovnováhu, která pomáhá předcházet pádům, a také rozvinutější propriocepci – tedy schopnost vnímat polohu a pohyb vlastního těla, jakousi jeho vnitřní GPS.
Přínosy však nejsou jen tělesné. Významná je také psychická a sociální stránka. Strategie při hře udržuje mozek v pohotovosti, zatímco samotná hra podporuje přátelství a pomáhá předcházet osamělosti, která je podle DiNubileho pro stárnutí stejně nepříznivá jako sedavý způsob života.
„Získáte nové přátele a společně pak děláte spoustu dalších věcí,“ usmál se.
Tenis se navíc dá přizpůsobovat tomu, jak se tělo v průběhu let mění. I při omezeních způsobených kolenem nabízí možnosti, jak ve hře zůstat.
„Dvouhru už moc hrát nemůžu, protože mám špatné koleno,“ povzdechl si, „ale čtyřhra vám umožní pokračovat.“
Podle něj tak tenis v jediné aktivitě spojuje tělesnou, mentální i sociální složku – „všechno, co od života chcete“.
Proč jsou zvlášť ohrožené mladé ženy
Jedním z velkých problémů sportovní medicíny je vysoký výskyt přetržení předního zkříženého vazu (ACL) u mladých sportovkyň – a také dlouhodobé následky těchto zranění.
„Když si přetrhnete ACL, je to ještě horší než poškozený meniskus,“ podotkl DiNubile. „I když podstoupíte kvalitní operaci a ACL se opraví, za 10 až 20 let se vám v tom koleni prakticky jistě rozvine artróza – i přes provedenou rekonstrukci.“
ACL si může přetrhnout kdokoli, výzkumy však opakovaně ukazují, že u žen je riziko tohoto zranění až osmkrát vyšší než u mužů. Příčinou je kombinace biomechanických a hormonálních faktorů.
Podle DiNubileho dopadají před pubertou chlapci a dívky po výskoku podobně. S nástupem puberty se však u dívek způsob dopadu mění: kolena bývají méně pokrčená, trup vzpřímenější, častěji dochází k valgóznímu postavení neboli propadnutí kolena dovnitř a kvadricepsy se při pohybu zapojují výrazněji než hamstringy. Tyto pohybové vzorce zvyšují zatížení ACL. Kolísání hormonů může navíc v některých fázích menstruačního cyklu, zejména při ovulaci, zvyšovat volnost vazů.
Dobrou zprávou je, že těmto zraněním lze do určité míry předcházet. Studie ukazují, že strukturované neuromuskulární tréninkové programy zaměřené na techniku dopadu, posílení kyčelních svalů a hamstringů a úpravu pohybových návyků mohou u sportovkyň snížit výskyt bezkontaktních poranění ACL o 50 až 70 procent. U těch, které program důsledně dodržují, může být pokles ještě výraznější.
Kloubní doplňky: ochrana toho, co zbývá
U lidí s počínajícími známkami artrózy kolene je důležité přijmout skutečnost, že pokud chtějí zůstat dlouhodobě aktivní, budou muset ke svému kloubu přistupovat jinak. Dobrou kondici a aktivní život si lze zachovat, je však vhodné omezit činnosti s vysokými nárazy, které mohou další opotřebení urychlovat.
Podpůrnou roli v této strategii mohou sehrát doplňky stravy.
„Kloubním doplňkům hodně věřím. Myslím, že údaje o glukosaminu a chondroitinu jsou poměrně přesvědčivé,“ zhodnotil DiNubile a dodal, že zvlášť důležité je vybírat kvalitní výrobky.
Glukosamin a chondroitin sulfát, které se často užívají společně, prokázaly u některých lidí s osteoartrózou přínos, například zmírnění příznaků a možné ochranné účinky na chrupavku.
DiNubile doporučuje také další látky spojované s ochranou chrupavky, například boswellii, extrakt ze zeleného čaje a kombinace výtažků z avokáda a sóji, které bývají součástí některých kvalitnějších kloubních doplňků.
„Nemyslím si, že vám znovu naroste nějaký ten polštář [chrupavka]… ale může to pomoci chránit a stabilizovat současný stav,“ ubezpečil.
Kromě užívaných doplňků stojí podle dostupných studií za zvážení také kurkuma obsahující kurkumin, která může mít protizánětlivé účinky. U cílenější léčby vykazují slibné výsledky novější injekční metody, například plazma bohatá na krevní destičky, která podle studií může krátkodobě zmírňovat bolest a zlepšovat funkci při artróze kolene.
Co však doplňky ani injekce nedokážou, je zvrátit strukturální poškození kloubu.
„Nemůžete něco spolknout nebo si nechat něco píchnout a čekat, že vám znovu naroste kloub,“ uzavřel DiNubile.
Kdy už je operace nutná
Skutečná obnova chrupavky je možná jen pomocí specializovaných zákroků.
U časného, lokálně omezeného poškození – které DiNubile přirovnává k „výmolům“ v jinak zdravém kloubu – lze využít autologní implantaci chondrocytů (ACI). Při ní se pacientovi odeberou vlastní buňky chrupavky, namnoží se v laboratoři a následně se implantují do poškozeného místa. ACI je vhodná pro ohraničená ložiska poškození, nikoli pro rozsáhlou artrózu.
DiNubile patřil mezi první lékaře, kteří začali používat matricí podporovanou ACI, při níž se chrupavčité buňky implantují pomocí biologického nosiče a zákrok je méně invazivní než starší otevřené operace. Rekonvalescence obvykle vyžaduje několik měsíců chůze o berlích a návrat ke sportu bývá možný za devět až dvanáct měsíců.
Když artróza postoupí natolik, že se kost tře přímo o kost, standardním řešením je náhrada kloubu. Ta zmírňuje bolest a obnovuje funkci.
„Pořád je to skvělý zákrok. Umožňuje lidem zůstat aktivní a vrátit se k mnoha činnostem – i když běh na dlouhé tratě už mezi nimi asi nebude,“ připustil DiNubile.
Přesto ji stále považuje spíše za poslední možnost než za první volbu.
Minimálně invazivní postupy, například artroskopie kolene, umožňují chirurgům pomocí malých řezů cíleně ošetřit poranění menisku či chrupavky a co nejvíce zachovat integritu kloubu.
Silný vliv psychiky na hojení
Ze všeho, co DiNubile během desetiletí své praxe pozoroval, je jeden faktor, který stále znovu odlišuje pacienty podstupující stejný zákrok, ale dosahující zcela rozdílných výsledků: psychické nastavení.
„Mysl opravdu ovlivňuje, jak se cítíte i jak se hojíte. Může pracovat pro vás, nebo proti vám,“ zdůraznil.
Deset pacientů může podstoupit stejný zákrok, a přesto se jejich průběh zotavování může dramaticky lišit. Vrcholoví sportovci se podle něj často zotavují rychleji díky disciplíně a pozitivnímu přístupu. Naopak lidé s chronickou bolestí mohou navzdory úspěšné operaci postupovat jen pomalu, pokud se přehlížejí psychologické faktory.
DiNubile proto doporučuje zapojit do rehabilitace také odborníky na duševní zdraví – nikoli jako něco navíc, ale jako součást léčebného plánu. Hojení má sice fyzický základ, silná a pozitivně nastavená mysl však může být významným spojencem.
Kombinace zdravé tělesné hmotnosti, promyšleného pohybu například prostřednictvím tenisu, cílených doplňků, včasných léčebných zásahů a správného psychického nastavení může pomoci artróze kolene předcházet, zmírnit její projevy nebo zpomalit její postup – a udržet kolena funkční co nejdéle.
–ete–
