Píše se rok 1898 a na císařském dvoře zavlály černé vlajky. Jen několik hodin předtím atentátník ukončil život milované císařovny Alžběty Bavorské, známé jako Sissi.
„Mám císaře tak ráda. Jen kdyby nebyl císař…,“ svěřuje se své matce Alžběta, která navzdory své hluboké lásce k Františku Josefu I. trpěla pod tíhou povinností císařského svazku.
Jaký byl skutečný život na císařském dvoře? A čím se osud legendární císařovny lišil od romantického obrazu, který nám představily slavné filmy?
Náhodná nevěsta císaře
Mladý třiadvacetiletý císař František Josef I. se měl oženit. Jeho matka, arcivévodkyně Žofie, měla o budoucí císařovně poměrně jasnou představu a svou volbu směřovala k Heleně Bavorské, přezdívané Néné, dceři své sestry Ludoviky.
V srpnu roku 1853 proto pozvala svou sestru do lázeňského města Bad Ischl, kde měl císař oslavit své narozeniny. Nikdo tehdy netušil, že osud zamíchá kartami. Ludovika totiž nepřijela pouze s Helenou, ale také se svou patnáctiletou dcerou Alžbětou.
František Josef se do své mladší sestřenice zamiloval téměř okamžitě. Navzdory očekávání své matky prohlásil, že si vezme právě Alžbětu. O několik měsíců později se šestnáctiletá bavorská vévodkyně zasnoubila s rakouským císařem.
Svatba se uskutečnila 24. dubna 1854 v augustiniánském kostele ve Vídni. Chrám osvětlovalo 15 000 svíček a zdobily jej červené sametové dekorace. Alžběta měla na sobě bílé šaty vyšívané stříbrem a na hlavě diadém zapůjčený arcivévodkyní Žofií.
Divoké dítě bavorského dvora
Alžběta Bavorská se narodila na Štědrý den roku 1837 jako dcera bavorské vévodkyně Ludoviky a vévody Maxmiliána Josefa.
Bezstarostné dětství prožila v Mnichově a především na milovaném venkovském sídle v Possenhofenu. Zatímco jiné princezny byly od útlého věku vychovávány podle přísných pravidel dvorské etikety, mladá Alžběta trávila čas v přírodě, jezdila na koni, plavala a podnikala dlouhé procházky v bavorských horách.
Byla nejoblíbenějším dítětem svého volnomyšlenkářského otce, po němž zdědila lásku k umění, přírodě i nezávislého ducha. Právě tato volnomyšlenkářská povaha se později stala jedním z určujících rysů její osobnosti.
Přísná pravidla pro císařovnu
Život mladé Alžběty se po zásnubách obrátil vzhůru nohama. Šestnáctiletá dívka se musela během krátké doby proměnit v budoucí rakouskou císařovnu.
Začalo náročné období studia jazyků, historie habsburské monarchie a přísné dvorské etikety. Musela se naučit hovořit spisovnou němčinou bez bavorského přízvuku a osvojit si desítky pravidel, která určovala téměř každý okamžik jejího dne.
Přísným předpisům podléhal dokonce i její šatník. Součástí svatební výbavy byly stovky kusů oblečení a doplňků – například 168 párů punčoch, dvacet párů rukavic či 113 párů střevíců. Dvorský protokol dokonce stanovoval, že císařovna směla tytéž boty a rukavice použít pouze šestkrát, poté připadly jejím komorným.
V pozdějších letech se Alžběta postupně oprostila od mnoha dvorských předpisů, které jí byly nepříjemné. Odmítala například neustále nosit nové boty, protože se domnívala, že takový zvyk neprospívá jejímu zdraví.
Matka, která přišla o své děti
Krátce po svatbě se Alžbětě narodily tři děti a po desetileté pauze čtvrté. Prvorozená dcera Žofie přišla na svět roku 1855, její život však tragicky skončil již o dva roky později.
V roce 1857 doprovázela císařský pár na cestě po Uhrách spolu se svou mladší sestrou Giselou. Obě dívky během pobytu vážně onemocněly, pravděpodobně tyfem či jinou infekční chorobou. Zatímco Gisela se uzdravila, malá Žofie po několika dnech zemřela. Pro mladou císařovnu představovala její smrt zdrcující životní ránu.
Tragická událost výrazně ovlivnila Alžbětin vztah k mateřství. Od svých dětí se citově vzdálila a jejich výchovu z velké části převzala arcivévodkyně Žofie. Druhorozená Gisela i následník trůnu Rudolf tak vyrůstali převážně pod dohledem své babičky.
Nejsilnější pouto si Alžběta vytvořila až se svou nejmladší dcerou Marií Valerií, která se narodila v roce 1868 v Uhrách. Císařovna jí láskyplně přezdívala „má jediná“ a věnovala jí mnohem více času a pozornosti než svým starším dětem. Není proto divu, že byla mezi lidem známá jako „uherské dítě“.
Krása jako celoživotní povinnost: vajíčka do vlasů a vosí pas
Císařovna Alžběta byla po celý život proslulá svou mimořádnou krásou, která však nebyla darem bez námahy. Péče o její vzhled se stala téměř každodenní povinností a postupem času až posedlostí.
Její největší pýchou byly dlouhé hnědé vlasy sahající téměř až k zemi. Jejich úprava trvala několik hodin a jednou či dvakrát do měsíce podstupovala náročný vlasový rituál. K mytí vlasů se používala směs z několika desítek vaječných žloutků a francovky, následovaná oplachem z vývaru ze slupek vlašských ořechů.
Stejně přísná byla i k vlastní postavě. Při výšce 172 centimetrů vážila většinou pouhých 45 až 50 kilogramů a její pas měřil pouhých 50 centimetrů. Váhu si kontrolovala několikrát denně a pravidelně si nechávala měřit obvod pasu, stehen i lýtek.
Držela také velmi přísné diety, často jedla pouze ovoce, pila mléko nebo šťávu ze syrového masa a nosila silně utažené korzety. K udržení štíhlé postavy využívala nejrůznější dobové metody, například spávala ve vlhkých zábalech, které měly pomoci zachovat její legendární vosí pas.
Císařovna, která utíkala před dvorem
Alžběta byla známá svou neutuchající touhou po svobodě a cestování. Zatímco v prvních letech manželství doprovázela císaře na oficiálních cestách po zemích monarchie, později začala cestovat sama. Lékaři jí po prodělané bronchitidě doporučili pobyt v teplejších krajích, a právě tehdy objevila svou celoživotní vášeň.
Navštívila Madeiru, Španělsko, Anglii, Švýcarsko či Řecko, které si zamilovala natolik, že si na ostrově Korfu nechala postavit zámek Achilleion zasvěcený jejímu oblíbenému řeckému hrdinovi Achilleovi.
Na svých cestách se tak mohla alespoň na čas oprostit od povinností a přísných pravidel císařského dvora, která ji provázela po většinu života.
Smrt, která šokovala Evropu
Dne 10. září 1898 pobývala císařovna Alžběta v Ženevě, kam odcestovala pod falešným jménem hraběnky z Hohenembsu. Když spěchala na parník přes Ženevské jezero, přistoupil k ní italský anarchista Luigi Lucheni a ostrým pilníkem ji bodl do hrudi.
Císařovna se po útoku domnívala, že byla pouze udeřena, a dokonce nastoupila na palubu lodi. Teprve po několika minutách ztratila vědomí. Zbraň zasáhla její srdce a Alžběta krátce nato svým zraněním podlehla. Bylo jí šedesát let. Zpráva o její smrti zasáhla celou Evropu.
Skutečná Sissi versus filmová pohádka
Filmy a seriály často vykreslují císařovnu Sissi jako bezstarostnou a romantickou princeznu, která našla štěstí po boku milovaného císaře. Skutečná Alžběta Bavorská však byla mnohem složitější osobností, svobodomyslnou ženou, která se nikdy zcela nesmířila s přísnými pravidly císařského dvora.
Vynikala nejen svou krásou, ale také mimořádným intelektem. Svým zájmem o literaturu a jazyky převyšovala mnohé aristokratky své doby. Kromě němčiny ovládala maďarštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu, latinu a starou i novou řečtinu.
Přestože ji historie zapsala jako jednu z nejkrásnějších evropských panovnic, za honosnými róbami a pohádkovým obrazem filmové Sissi se skrývala žena, která celý život hledala svobodu, bojovala s vlastními démony a nikdy se zcela nesžila s rolí, kterou jí osud přisoudil.
