Laboratorní studie z posledních dvou desetiletí ukazují, že extrakt z pampelišky vyvolává odumírání různých typů nádorových buněk, zatímco zdravé buňky ponechává nepoškozené.
Když starší žena s leukemií v terminálním stadiu požádala o propuštění z nemocnice, lékaři předpokládali, že už ji nikdy neuvidí. O dva týdny později se však vrátila. Krevní testy ukázaly, že její nádorové markery klesly o 50 procent. Jediné, co změnila, bylo, že začala pít čaj připravený z běžného plevele rostoucího na zahradách.
Její spolupacientka z nemocničního pokoje se o jejím příběhu dozvěděla a začala čaj pít také. Krevní testy ukázaly, že její nádorové markery klesly o 25 procent.
U jednoho člověka by se takový výsledek dal považovat za náhodu. Když se však totéž stalo u dvou pacientek, situace se změnila. Onkoložka Caroline Hammová, která obě ženy léčila, zvedla telefon a zavolala biochemikovi, se kterým spolupracovala na jiném výzkumu rakoviny.
Výzkumy ukázaly, že extrakt z kořene pampelišky (DRE) dokáže v laboratorních a zvířecích studiích selektivně ničit několik typů nádorových buněk, aniž by poškozoval zdravé buňky. Současně začala řada pacientů s rakovinou v terminálním stadiu – lidí, kterým už nezbývaly jiné možnosti a neměli co ztratit – užívat kořen pampelišky na vlastní pěst. V několika zdokumentovaných případech přestala být rakovina zjistitelná během několika týdnů či měsíců. Mnozí z těchto pacientů zůstávají bez známek onemocnění i po letech.
Účinky pampelišky zatím sice neověřila dokončená klinická studie na lidech, přesto je obtížné přehlížet předklinické důkazy a příběhy pacientů hromadící se v průběhu výzkumu.
Začátek výzkumu
V roce 2011 zahájil Siyaram Pandey, výzkumník a profesor biochemie na Windsorské univerzitě v kanadském Ontariu, systematické zkoumání kořene pampelišky coby možné netoxické léčby rakoviny.
Projekt odstartoval díky významnému daru rodičů Kevina Couvillona, který v roce 2010 ve věku šestadvaceti let podlehl leukemii. Chemoterapie vážně oslabila jeho imunitní systém a Couvillon zemřel v důsledku několika infekcí. Jeho rodiče na vlastní oči viděli, jakou daň si léčba vybrala, a rozhodli se podpořit výzkum netoxických alternativ.
Profesor Pandey byl zpočátku skeptický. Jeho předchozí výzkum se zaměřoval na izolované rostlinné látky se známými protinádorovými účinky. Když ho doktorka Hammová oslovila kvůli kořenu pampelišky, pochyboval, jak jej spolehlivě testovat – zvlášť když nevěděl, jak přesně se pampelišky použité k přípravě čaje pacientek pěstovaly, sklízely a zpracovávaly. Rozhodl se proto připravit vlastní extrakt. Jeho složení a přípravu tak mohl spolehlivě kontrolovat, opakovat a testovat.
Od prvního experimentu si mnoho nesliboval.
„Jenže leukemické buňky to ničilo jednu za druhou. Bylo to neuvěřitelné,“ svěřil se Pandey deníku Epoch Times. „Studenti experiment stále opakovali, ale my nic neslavíme, dokud nevidíme, že je látka bezpečná pro zdravé buňky.“
(Vlevo: Leukemické buňky ošetřené zředěným extraktem z kořene pampelišky vykazují známky programované buněčné smrti, což je patrné podle jasně zářících buněčných jader, na něž ukazuje šipka. Vpravo: Zdravé lidské kožní buňky vystavené stejnému ošetření zůstávají nepoškozené.)
„Měli jsme zdravé i nádorové buňky. Extrakt z kořene pampelišky působil naprosto selektivně a právě tehdy se můj pohled na bylinné a rostlinné extrakty změnil o 180 stupňů.“
Jak působí
Zdá se, že pampeliška ničí nádorové buňky hned několika mechanismy současně. Vyvolává apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt, narušuje mitochondrie (struktury uvnitř buněk, které produkují energii), zvyšuje oxidační stres a spouští proces, při němž se nádorové buňky samy rozkládají natolik, že se již nedokážou zotavit.
Současně se ukazuje, že rostlina pro zdravé buňky nepředstavuje toxickou hrozbu. Pandey se se svým týmem už řadu let snaží pochopit důvod. Profesor se domnívá, že odpověď může spočívat v mitochondriích, které se podle všeho u zdravých a nádorových buněk liší. Právě tento rozdíl by mohl vysvětlovat selektivní působení extraktu z pampelišky.
Právě zmíněná selektivita odlišuje DRE od běžné chemoterapie zasahující všechny rychle se dělící buňky.
Většina chemoterapeutik cílí na DNA, zatímco extrakt z pampelišky obsahuje několik látek, které podle Pandeye zasahují současně do více buněčných drah a společně nádorové buňky ničí. Tím se nádorovým buňkám ztěžuje přizpůsobení a přežití. Jednou z hlavních biologicky aktivních látek v pampelišce je taraxasterol. Rostlina jej využívá k obraně před škůdci a stresem. Nachází se především v kořenech a je známý svými výraznými protizánětlivými, antioxidačními a imunomodulačními účinky.
Předklinické studie
Během posledních dvou desetiletí zveřejnil Pandey se svými kolegy řadu recenzovaných studií, v nichž DRE testovali na různých liniích nádorových buněk a na zvířecích modelech.
Laboratorní studie z roku 2010 zjistila, že DRE selektivně ničil buňky lidského melanomu, tedy nádoru známého svou odolností vůči řadě léčebných metod, a během 48 hodin spustil jejich sebedestrukci.
U leukemických buněk DRE vyvolával programovanou buněčnou smrt v závislosti na dávce a délce působení: čím vyšší byla koncentrace a čím déle trvala expozice, tím výraznější byl účinek. U buněk kolorektálního karcinomu DRE během 48 hodin zlikvidoval 95 procent nádorových buněk. Podobné účinky vykazoval i na lidských buňkách rakoviny slinivky břišní.
U myší s rakovinou prostaty zvyšoval DRE při podávání ústy účinnost chemoterapie a zpomaloval růst nádorů. Myším navíc voda s extraktem podle Pandeye dokonce chutnala. Experimenty využívaly xenografty, což jsou lidské nádorové buňky nebo tkáně implantované myším s oslabeným imunitním systémem. Výzkumníci tak mohou v reálném čase sledovat, jak se nádory chovají a reagují na léčbu.
Několik studií jiných výzkumných týmů zjistilo podobné účinky u buněk rakoviny prsu. Extrakt z pampelišky zpomaloval jejich šíření a vyvolával apoptózu. Jedna studie odhalila, že v laboratorních podmínkách potlačoval šíření buněk trojnásobně negativního karcinomu prsu. Jde o jednu z nejagresivnějších forem rakoviny prsu, u níž jsou možnosti léčby omezené a prognóza nepříznivá.
Onkolog Prasanth Reddy deníku Epoch Times potvrdil, že předklinické výsledky působí věrohodně a z biologického hlediska dávají smysl. Podobné výzkumy jsou podle něj běžnou součástí počátečních fází objevování a vývoje léčiv.
Laboratorní výsledky a skutečné výsledky u pacientů však představují dvě odlišné věci.
„Mnohé látky, včetně přírodních produktů a syntetických léčiv, vykazují v laboratorních podmínkách působivou protinádorovou aktivitu, ale v klinických studiích na lidech nakonec nepřinesou významný prospěch,“ varoval lékař.
Pohled onkologa
Doktor Reddy vysvětlil, jak by pacienti a lékaři měli poměřovat slibné laboratorní výsledky s realitou omezených klinických důkazů. Laboratorní nálezy by podle něj měly sloužit především k formulování hypotéz, nikoli jako primární důvod ke změně klinické praxe.
Integrační léčebné postupy, například ty využívající pampelišku, však lze zvažovat coby doplněk konvenční péče v případě, že pro ně existují podpůrné důkazy a vykazují dobrý bezpečnostní profil.
Doplňkové postupy začínají lékaři často zvažovat až ve chvíli, kdy pacient vyčerpá možnosti standardní léčby. Podle Reddyho by se o nich ale mělo začít uvažovat mnohem dříve, například v okamžiku, kdy už se neočekává, že standardní onkologická léčba přinese pacientovi další prospěch.
Mnoho nemocných s pokročilou nebo na léčbu rezistentní rakovinou si koneckonců nemůže dovolit čekat na výsledky dobře navržené klinické studie.
Pacienti zvažující užívání rostlinných přípravků by o svém rozhodnutí měli každopádně informovat svůj onkologický tým. Některé z nich mohou s protinádorovou léčbou vzájemně reagovat.
Reddy důrazně varoval před nahrazováním léčby založené na důkazech neověřenými rostlinnými přípravky.
„Pokud mají pacienti zájem o doplňkové přístupy, je nejlepší je považovat za doplněk standardní onkologické péče, nikoli za její náhradu, pokud kvalitní klinické důkazy neprokážou opak,“ doporučil onkolog.
Případy z reálného života
Pandey během svého výzkumu shromáždil 162 kazuistik pacientů s rakovinou v konečném stadiu, kteří začali DRE užívat na vlastní pěst, zotavili se a přežili.
John DiCarlo: první formálně zdokumentovaný případ
Sedmdesátiletý John DiCarlo si vyslechl diagnózu agresivní leukemie a nepříznivou prognózu. Poté, co několik kol konvenční léčby selhalo, byla jeho leukemie označena za rezistentní vůči léčbě a DiCarlo přešel do paliativní péče.
Právě tehdy se mu doktorka Hammová zmínila o pampeliškovém čaji, protože předtím sama pozorovala zlepšení u dvou pacientek, které jej pily. Konvenční medicína nemocnému muži už neměla co nabídnout, a tak se rozhodl čaj vyzkoušet.
DiCarlo si doma začal čaj z kořene pampelišky připravovat. Výsledky se dostavily téměř okamžitě.
„Začal ho užívat a reagoval na něj tak rychle, že během dvou týdnů dosáhl remise,“ uvedl Pandey.
DiCarlův syn si vybavuje, jak jeho otec v době pravidelného pití pampeliškového čaje žil.
„Nešlo jen o to, že byl naživu,“ zdůraznil Aldo DiCarlo pro Epoch Times. „Pracoval na zahradě. Každý den byl venku a udržel si opravdu neuvěřitelnou kvalitu života.“
DiCarlo docházel na kontrolu každé dva týdny. Po několika měsících nabyl přesvědčení o svém vyléčení a čaj přestal pít. Během 15 dnů začal počet nádorových buněk opět stoupat.
„Pro nás to byl mimořádně důležitý experiment,“ upozornil profesor Pandey. „Už to nebyla náhoda. Už nešlo o pouhou anekdotu. Účinek závisel na dávce.“
DiCarlo žil s velmi dobrou kvalitou života ještě dalších šest let. V roce 2015 zemřel na jiné onemocnění, které s rakovinou nesouviselo.
Doktorku Hammovou DiCarlův případ zaujal natolik, že jej představila Americké hematologické společnosti a později jej zveřejnila jako kazuistiku v odborném časopise Blood.
Příběh Pauly Drewové
V březnu roku 2011 si Paula Drewová nahmatala bulku v prsu, ačkoliv se v její rodině rakovina dosud nevyskytovala. Lékaři diagnostikovali invazivní duktální karcinom s vysokou pravděpodobností rychlého šíření. Při operaci objevili dva nádory, které byly větší, než se původně předpokládalo, a zasažení několika lymfatických uzlin ukázalo na nebezpečné rozšíření nemoci.
Chirurg pacientce nasadil nejsilnější dostupnou chemoterapii. Po dvou měsících léčby začala mít potíže s dýcháním. Skončila v nemocnici a chemoterapie musela být přerušena. Vyšetření potvrdilo, že rakovina metastazovala do obou plic.
„Moje rakovina byla tak agresivní, že jsem se během tří měsíců dostala z druhého stadia do čtvrtého, tedy terminálního stadia,“ popsala pacientka deníku Epoch Times.
(Vlevo: Paula Drewová během léčby rakoviny poté, co jí byl zaveden periferně zaváděný centrální žilní katétr. Vpravo: Drewová (uprostřed) mezi jednotlivými cykly chemoterapie se svým manželem a doktorem Pandeyem (vlevo) během návštěvy jeho laboratoře na Windsorské univerzitě v Kanadě. / Zdroj: S laskavým svolením Pauly Drewové)
Onkoložka jí sdělila, že další chemoterapii pro ni již nemá, jelikož nejsilnější dostupný režim již absolvovala. Naznačila jí, že pokud existuje něco, co by ještě chtěla udělat, nastal ten správný čas.
Přibližně ve stejné době pobočka organizace Knights of Columbus, jejímž členem byl otec pacientky, shodou okolností vybírala peníze na Pandeyův výzkum kořene pampelišky. Drewová jej proto začala užívat. Několik čajových lžiček práškového kořene rozmíchala ve čtyřech šálcích převařené destilované vody a nápoj pila několikrát denně. Začala rovněž užívat doplňky stravy na podporu imunity.
Krátce před Vánocemi dostala výsledky nového CT vyšetření. Když její onkoložka uviděla snímky, myslela si, že došlo k záměně s jiným pacientem. Výsledky několikrát překontroloval osmičlenný tým, žádná chyba se však nestala. Rakovina zmizela.
O patnáct let později je Drewová stále bez známek nemoci. Pampeliškový čaj pije dál, pouze méně často než v době aktivní léčby.
„Mám ho v podobě surového kořene, ale připravuji si ho prostě jako běžný čaj, jako kdokoli jiný,“ uzavřela Drewová.
„Jak často slyšíte, že člověk v terminálním stadiu je pořád naživu? Proto svůj příběh ráda sdílím, abych lidem dala naději.“
Obtížná cesta vpřed
Reddy vidí prostor ke zlepšení vzdělávání onkologů prostřednictvím výraznějšího zastoupení integrační medicíny.
Průzkum provedený v roce 2023 zjistil, že 60 procent pacientů s rakovinou pevně věří v doplňkové léčebné postupy a více než 70 procent z nich by k nim chtělo mít přístup prostřednictvím zdravotnického systému.
„Podle mého názoru by onkologickým vzdělávacím programům prospělo větší zastoupení integrační onkologie založené na důkazech. Lékaři by tak byli lépe připraveni vést s pacienty informované a vyvážené rozhovory,“ shrnul doktor Reddy.
Schvalování doplňkových terapií však není vůbec jednoduché. Navzdory přesvěčivým předklinickým výsledkům a zdokumentovaným případům uzdravení Pandey při snaze posunout DRE do klinických studií na lidech neustále naráží na překážky.
DRE už přitom překonal jednu z prvních regulačních bariér. Kanadský úřad Health Canada jej v roce 2012 schválil pro klinické studie první fáze u lidí s nádorovými onemocněními krve. Úřady však studii nakonec zastavily kvůli nedostatečnému počtu pacientů s rakovinou v terminálním stadiu a následné ztrátě financování.
Pandey nyní spolupracuje s kolegy ve Spojených státech a snaží se získat prostředky na doplňující klinickou studii.
O dosavadních nezdarech hovoří zcela otevřeně.
„Není to pro mě nic nového. Potýkám se s tím už dlouho a postupně jsem si vůči podobným věcem vypěstoval odolnost,“ přiznal vědec.
Zároveň však přesně ví, co ho žene dál: „Mou Nobelovou cenou je člověk jako pan DiCarlo, kterému se udělalo lépe. Nedovedu si představit žádné ocenění, které by se tomu vyrovnalo.“
Oprava: V předchozí verzi článku byl Aldo DiCarlo nesprávně identifikován. Redakce Epoch Times se za chybu omlouvá.
–ete–
