Exkluzivní výzkum založený na analýzách, uniklých údajích o rozpočtech, soudních záznamech a stranických dokumentech mapuje bezpečnostní aparát Komunistické strany Číny.
V předvečer amerického Dne nezávislosti přistál pastor Ezra Jin Mingri v Los Angeles poté, co byl po zhruba devíti měsících propuštěn z čínského vězení.
Během zadržování Jin přemýšlel, zda se ještě někdy dostane na svobodu. Propuštěn byl až poté, co americký prezident Donald Trump v květnu jeho případ osobně otevřel při jednání s čínským vůdcem Xi Jinpingem.
Přestože je Jin křesťanským pastorem, nebyl obviněn z trestného činu náboženské povahy. Čínský režim jej místo toho obvinil z nezákonného používání informačních sítí a nezákonného podnikání – tedy z deliktů souvisejících s internetem a obchodní činností.
Ve skutečnosti však šlo o to, že do hlavního modlitebního sálu pekingské církve Zion Church odmítl v roce 2018 na žádost úřadů nainstalovat kameru. Úřady církev s více než 1 500 členy uzavřely a zabavily její majetek. Společenství se přesunulo na internet a dalších sedm let pokračovalo v pořádání bohoslužeb.
Poté, 10. října 2025, policie odvedla Jina z jeho domu v jihočínském městě Beihai a zadržela jej spolu s téměř 30 dalšími představiteli církve po celé zemi. Podle lidskoprávních organizací šlo o největší koordinovaný zásah proti městské domácí církvi v Číně za více než čtyři desetiletí.
Nic z toho nevyžadovalo pátrání po špionech ani dramatickou razii. Církev byla považována za bezpečnostní problém, stíhána na základě zákonů týkajících se podnikání a internetu a případem se zabývala běžná policie v provinčním městě daleko od hlavního města.
Jinův případ ukazuje, jak hluboko Komunistická strana Číny (KS Číny) zasahuje do soukromého života 1,4 miliardy obyvatel Číny.
Připravovaná exkluzivní zpráva deníku Epoch Times Struktura bezpečnostních orgánů KS Číny: Od ústředních struktur k operačním jednotkám v první linii mapuje bezpečnostní aparát KS Číny od ústředních ministerstev až po jednotky působící v terénu.
Hlavním zjištěním zprávy, která vychází ze západních a čínských odborných studií, uniklých rozpočtových údajů, soudních záznamů a vlastních dokumentů strany, je, že se strana při sledování obyvatel nespoléhá na jedinou obávanou agenturu. Tento úkol svěřuje všem ostatním – místní policii, místním dohlížitelům, zaměstnavatelům, univerzitám, pronajímatelům a 10 až 15 milionům běžných občanů, které získala k tomu, aby hlásili, čeho si všimnou.
Tato rozsáhlá sledovací síť, která doplňuje policejní sbor čítající téměř dva miliony příslušníků, umožňuje straně dosáhnout i tam, kam samotná policie nedosáhne.
Není to čínská CIA
Když slyšíte o čínském Ministerstvu státní bezpečnosti (MSB), můžete si jej představovat jako obdobu CIA. Zatímco CIA však ze zákona nesmí provádět policejní činnost vůči domácím obyvatelům na území Spojených států, MSB vzniklo jako domácí bezpečnostní služba a teprve postupně rozšířilo svou působnost do zahraničí.
„V prvních letech se MSB zaměřovalo především na vnitřní bezpečnost, zatímco v zahraničí byla silnějším orgánem rozvědka [Čínské lidové osvobozenecké armády],“ uvádí Matthew Brazil, bývalý důstojník americké armády, diplomat a vyšetřovatel v oblasti podnikové bezpečnosti, který je spoluautorem knihy Chinese Communist Espionage: An Intelligence Primer (Čínská komunistická špionáž: Úvod do zpravodajské činnosti).
Teprve v poslední době se situace změnila. „Zhruba od roku 2017 se zahraniční zpravodajská činnost výrazně rozšířila a zdá se, že MSB má na starosti politické a technologické zpravodajství,“ říká.
Vyhledávání „nepřátel“ strany uvnitř země však nikdy nepřestalo být součástí práce ministerstva.
MSB spolupracuje s Ministerstvem veřejné bezpečnosti (MVB), které má na starosti silniční kontroly, registraci domácností a běžnou policejní činnost v jednotlivých čtvrtích. Provozuje také síť kamer, policejní databáze a systémy ověřování skutečné totožnosti, které propojují telefonní číslo nebo bankovní kartu s konkrétní osobou.
Oddělení MVB, které se zabývá disidenty, občany podávajícími petice a náboženskými skupinami – známé pod čínskou zkratkou „guobao“ – využívá všechny tyto sledovací nástroje.
Policejní dohled nad politicky citlivými osobami je jen zřídka označován otevřeně a místo toho bývá veden pod hlavičkou veřejného pořádku, boje proti podvodům, kybernetické bezpečnosti či registrace domácností.
Dělba práce
Feng Chongyi na vlastní kůži poznal, jak si čínské úřady tuto práci rozdělují.
Feng, docent čínských studií na Technologické univerzitě v Sydney, odletěl počátkem roku 2017 do Číny, aby zkoumal, co se stalo s tamními lidskoprávními právníky po hromadném zadržování v roce 2015.
Příslušníci bezpečnostních složek jej několik dní vyslýchali v Kunmingu, hlavním městě jihočínské provincie Yunnan. Poté jej bez zatčení či vznesení obvinění zastavili na letišti v Guangzhou, hlavním městě jihočínské provincie Guangdong, a sdělili mu, že zemi neopustí.
Operace byla připravena dlouho před jeho příjezdem, říká Feng pro Epoch Times. „Když se rozhodnou někoho zatknout, není to spontánní rozhodnutí,“ vysvětluje. „Nejprve provedou rozsáhlé prověřování, teprve potom sestaví seznam a spustí operaci.“
„[Čínské Ministerstvo státní bezpečnosti] samo má velmi málo pracovníků; vlastní práce je rozdělena mezi úřady státní bezpečnosti v jednotlivých provinciích a městech, které ji společně vykonávají.“
– Feng Chongyi, docent, Technologická univerzita v Sydney
Překvapilo ho, kdo se na místě objevil. Případ otevřel Peking, ale příslušníci, kteří jej vyslýchali v Kunmingu, pocházeli z provinčního úřadu státní bezpečnosti v Yunnanu, stejně jako ti, kteří na něj čekali na letišti v Guangzhou, přestože toto město leží v úplně jiné provincii.
„V mém případě šlo o Ministerstvo státní bezpečnosti – případ otevřelo právě MSB,“ popisuje Feng. „Samotné ministerstvo má ale velmi málo pracovníků; vlastní práce je rozdělena mezi úřady státní bezpečnosti v jednotlivých provinciích a městech, které ji společně vykonávají.“
Tak tato dělba práce funguje. Ministerstvo v Pekingu rozhoduje, kdo představuje problém; provincie a okresy pak vykonávají samotnou práci s využitím již existujících struktur – policejních stanic, místních výborů, univerzit a zaměstnavatelů.
Brazil uvádí, že Fengovo svědectví odpovídá závěrům nezávislých výzkumů. „Je zřejmé, že velká část, možná většina čínských operací státní bezpečnosti v zahraničí, je řízena na těchto nižších úrovních,“ poznamenává.
Kdo sleduje?
Ve většině případů už existuje především síť lidí a KS Číny je do ní získává zcela otevřeně.
Nejlepší odhady jejího rozsahu pocházejí od Minxina Peie, politologa a profesora politických věd na Claremont McKenna College v Kalifornii. Pei ve své knize The Sentinel State (Stát dohledu) z roku 2024 zrekonstruoval čínský systém na základě uniklých rozpočtů, oficiálních dějin policejních složek a místních ročenek.
Podle Peiova odhadu je v celé zemi 60 000 až 100 000 policistů, kteří se zabývají politickými případy, což představuje tři až pět procent čínského policejního sboru. To odpovídá jednomu policistovi na každých 14 000 až 23 000 obyvatel. Pro srovnání, východoněmecká Stasi měla jednoho zaměstnance na plný úvazek na každých 165 obyvatel.
Neznamená to, že by čínský režim své občany sledoval méně důkladně než někdejší východní Německo, vysvětluje Pei. Strana pouze našla levnější způsob, jak mít pod dohledem mnohem větší počet lidí.
„Zpravodajské a bezpečnostní složky KS Číny se soustředí na udržení strany u moci.“
– Matthew Brazil, bývalý důstojník americké armády
Ministerstvo státní bezpečnosti provozuje veřejný program nazvaný „lidová linie obrany“, který je založen na vzdělávání o národní bezpečnosti ve školách a na pracovištích a na telefonní lince pro hlášení podezřelých „špionů“. Některá města nabízejí za taková oznámení finanční odměny.
Podle Peiových odhadů se počet lidí, kteří na částečný úvazek shromažďují informace, pohybuje mezi 10 a 15 miliony, přičemž každý rok je získáváno více než 100 000 nových politických informátorů.
Spolu s nimi působí pracovníci takzvaného síťového systému správy, tedy zaměstnanci místních samospráv, z nichž každý má na starosti několik stovek domácností. Jejich povinnosti vypadají jako běžná administrativa, a právě proto jsou účinní: zaznamenávají, kdo se přistěhoval a odstěhoval, evidují rodiny, mezi nimiž dochází ke konfliktům, upozorňují na obyvatele, kteří přestali vycházet z bytu nebo v něm začali pořádat schůzky, a cokoli neobvyklého předávají místnímu správnímu úřadu nebo policii.
Podle Peie se nakonec dál v hierarchii předá jen asi čtvrtina shromážděných informací. Cílem však nikdy nebyla přesnost; jde spíše o vytváření pocitu, že dohled je trvalou součástí každodenního života. V každé třídě, chrámu či obytném domě si může někdo dělat poznámky a nikdo neví, kdo to je.
Brazil, jehož doktorský výzkum se zabýval ranou historií zpravodajských orgánů KS Číny, vidí v celém systému jeden společný účel.
„Zpravodajské a bezpečnostní složky KS Číny se soustředí na udržení strany u moci,“ podotýká. „Od zoufalých časů 20. a 30. let minulého století až po dnešní paranoiu, kdy je třeba každý zárodek potlačit dříve, než vyroste – to je jejich úkol číslo jedna.“
Obvinění není nutné
Chen Pokong, politický komentátor a spisovatel, který nyní žije v New Yorku, se s tímto přístupem setkal jako mladý přednášející ekonomie na Sunjatsenově univerzitě v Guangzhou. Několik týdnů před demonstracemi v roce 1989, které skončily na náměstí Tiananmen, už měly bezpečnostní složky jeho jméno zaznamenané.
„V březnu 1989 – ještě předtím, než hnutí naplno propuklo – už měli dokument zaměřený na mě, v němž stálo, že se chystám zahájit studentské hnutí v Guangzhou, a výslovně mě v něm jmenovali,“ vzpomíná pro Epoch Times.
Po zásahu byl zatčen a strávil tři roky v detenčním zařízení a pracovních táborech – šlo o trest, který mohla policie uložit bez soudního procesu. Asi rok po propuštění jej znovu poslali do detenčního zařízení.
Uvnitř jej sledovali jiní vězni – vzorní vězni, kteří „předstírali, že se se mnou chtějí spřátelit, ale ve skutečnosti si mě prověřovali, zjišťovali, co si myslím, a sledovali, zda něco podniknu“, popisuje.
Dohled zesílil, když se rozhodl odhalit čínský vývoz zboží vyráběného vězni. „Takže kolem mě rozmístili velké množství lidí,“ uvádí. Přesto se mu v roce 1994 podařilo důkazy dostat ven, přičemž informátory ve svém okolí využil jako krytí – zásoboval je směsí pravdivých a nepravdivých informací, dokud se skutečné důkazy nepodařilo propašovat ven.
Po propuštění se způsob dohledu změnil, ale samotné sledování neskončilo. Pracovní skupina působící jménem orgánů veřejné bezpečnosti si jej každý měsíc předvolávala k pohovoru a po zbytek času jej sledovala, přičemž s blížícími se citlivými výročími dohled zesiloval. Sledování se týkalo všech lidí v jeho okolí.
„V zemi máte příbuzné, rodinu, nejrůznější společenské vazby – sledují je všechny, dokonce i spolužáky,“ sdílí. V roce 1996 odešel do exilu ve Spojených státech.
Nic z toho nevyžadovalo formální obvinění. A právě to označuje za charakteristický rys systému připravovaná zpráva Epoch Times – opatření se uplatňují vůči komukoli, koho se stát rozhodne sledovat, bez ohledu na to, zda úřady vůbec formálně otevřou jeho případ.
Za hrozbu lze označit téměř cokoli
To, zda se člověk ocitne pod takovým dohledem, závisí do značné míry na tom, do jaké kategorie je zařazen, přičemž za Xi Jinpinga se počet těchto kategorií rozšířil.
V roce 2014 představil čínský vůdce koncepci komplexní národní bezpečnosti, která pojem bezpečnosti rozšířila na více než tucet oblastí, od ekonomiky až po životní prostředí. Za bezpečnostní otázku lze nyní označit téměř jakýkoli problém, což bezpečnostním složkám dává pravomoc zasáhnout.
Zákon přijatý v roce 2017 tuto působnost dále posílil tím, že čínským občanům a organizacím uložil povinnost pomáhat státním zpravodajským službám při jejich činnosti a zachovávat mlčenlivost o tom, co se o ní dozvědí.
V roce 2014 představil Xi koncepci komplexní národní bezpečnosti, která pojem bezpečnosti rozšířila na více než tucet oblastí, od ekonomiky až po životní prostředí.
Nejzřetelněji lze tuto změnu klasifikace sledovat v oblasti náboženství.
Peking postupoval proti jednotlivým cílovým skupinám postupně, uvedla Nina Sheaová, vedoucí výzkumná pracovnice Hudson Institute. Sheaová působila sedm funkčních období v americké Komisi pro mezinárodní náboženskou svobodu.
„Nejprve se zaměřili na Falun Gong, potom na ujgurské muslimy a nyní vidíme důkazy, že se zaměřují na křesťany – na podzemní křesťany,“ říká pro Epoch Times a dodává, že těsně před Ujgury přišli na řadu tibetští buddhisté.
Pronásledování podle ní zesílilo po roce 2018, kdy úřady začaly prosazovat pravidla vyžadující „sinizaci“ náboženství. Postup spočívá v tom, že se úřady zaměřují na vedení náboženských skupin.
„Jejich strategií či taktikou je vyvíjet tlak na vedení křesťanských skupin – a začít jejich představitele posílat do vězení, jak jsme to loni viděli u lidí z církve Zion Church,“ vysvětluje.
Jakmile je určitá činnost označena za bezpečnostní problém, použijí podle zprávy Epoch Times státní zástupci takové zákonné ustanovení, které se na daný případ hodí. Právě tak se stalo, že pastor, který odmítl nainstalovat kameru, nakonec čelil obviněním souvisejícím s internetem a podnikáním.
Vyzkoušeno v „palčivých oblastech“, rozšířeno pomocí technologií
Mnohé z metod, které se dnes používají po celé Číně, byly nejprve vyzkoušeny v oblastech, kde KS Číny obyvatelstvu důvěřovala nejméně.
„Techniky sledování a síťového systému správy v Xinjiangu a Tibetu byly koncipovány jako experimenty, které bylo možné zdokonalit a následně rozšířit na celou Čínu,“ uvádí June Teufel Dreyerová, profesorka politologie na Miamské univerzitě. Dreyerová studuje čínskou politiku více než pět desetiletí.
Do zbytku země se podle ní přenesla pouze část tohoto přístupu, protože tamní problémy se liší. „Obavy z islámského terorismu nejsou v oblastech s většinovým chanským obyvatelstvem relevantním faktorem a Chanové se neupalují.“
Podle zprávy se však rozšířila samotná metoda: rozdělit město na malé jednotky, určit pro každou z nich konkrétního odpovědného úředníka a začlenit shromažďování informací o každodenním životě do jeho běžných pracovních povinností.
„Vnímám to jako obnovení a zesílení kontrolních opatření z Maovy éry, která se za Jianga zdála být zmírňovaná a za Hua ještě více,“ zmiňuje Dreyerová s odkazem na dva Xi Jinpingovy předchůdce.
Toto zesílení podle ní „umožnil rozvoj nových technologií, jako jsou velká data a rozpoznávání obličejů, díky nimž se dosáhlo rozměrů, které byly za Maovy éry nepředstavitelné“.
Lepší vybavení podle zprávy nezměnilo to, kdo vykonává klíčovou práci.
Kamera může prokázat, že se určitý člověk někde nacházel, ale ne proč; software může upozornit na shromáždění, ale nedokáže rozeznat organizátora od náhodného přihlížejícího. Někdo stále musí upozornění vyhodnotit a někdo stále musí zaklepat na dveře – místní policista, pracovník síťového systému správy nebo pracovník vedení školy.
Stabilní, nebo křehký?
Podle zprávy Epoch Times nebyl systém nikdy vytvořen proto, aby plnil věznice, a většinou to ani nedělá. Trest je výjimkou.
Výsledkem je specifický druh strachu – obyvatelstvo se naučilo předpokládat, že poznámka, modlitební shromáždění, přátelství s cizincem nebo noc strávená v cizím městě mohou být zaznamenány kýmkoli, kdo stál dostatečně blízko, aby je zaslechl nebo se o nich dozvěděl.
Na otázku, zda represe fungují, Sheaová rozlišila mezi jednotlivými případy.
V případě katolické církve podle ní jednoznačně ano. „Dostává se pod úplnou kontrolu čínského režimu. Většinu nových biskupů schvaluje KS Číny,“ upozorňuje.
„Přestože je současný systém zkorumpovaný, [lidé] se obávají chaosu, k němuž by vedly pokusy o jeho odstranění.“
– June Teufel Dreyerová, politoložka, Miamská univerzita
Situaci protestantských církví je podle ní obtížnější posoudit, protože byly zatlačeny natolik hluboko do ilegality, že už samotné zjišťování jejich počtu by je vystavilo riziku. „Pro jejich vedení je nebezpečné začít poskytovat počty a jména lidí, kteří chodí do kostela; je to nebezpečné pro věřící, pro jejich stoupence,“ říká. „Prostě to nevíme.“
Pei upozorňuje na jedno omezení systému. Pokud by zhoršující se ekonomická situace vedla k většímu počtu protestů a prudkému nárůstu počtu lidí, které chce KS Číny sledovat, mohl by podle něj nízký počet příslušníků guobao „vzbuzovat v Pekingu obavy“. Peking by pak potřeboval více příslušníků, nikoli méně.
K tomu zatím nedošlo. Na otázku, zda celý tento aparát v konečném důsledku činí režim stabilnějším, nebo naopak křehčím, Dreyerová o odpovědi příliš nepochybuje.
„V současnosti působí režim mimořádně stabilně,“ říká. „Aby se zhroutil, musel by existovat potenciál k masovému organizovanému odporu proti stranickému státu, pro který nevidím žádné důkazy.“
Existující nespokojenost podle ní pravděpodobně nepřeroste v nic víc, přičemž poukazuje na „značnou setrvačnost systému“. Přestože mnoho lidí považuje současný systém za zkorumpovaný, „obávají se chaosu, k němuž by vedly pokusy tento systém odstranit“.
„Jak jsme viděli v Íránu a na Kubě, autoritářské vlády jsou odolnější, než jim naše média přiznávají,“ dodává.
Kompletní zpráva Epoch Times o struktuře bezpečnostních orgánů KS Číny bude zveřejněna ještě letos.
K této zprávě přispěla Gu Xiaohua.
–ete–
