Před osmi lety mě má nejmladší dcera, které je dnes 30 let, požádala, abych pro ni napsal knihu. Byla polovina zimy a soumrak právě přešel ve tmu, když jsem přistál na mezinárodním letišti v Daytonu v Ohiu. Ještě před několika hodinami jsem byl u nás doma v New Hampshiru. Dva týdny předtím jsme s dcerou jeli z domova do Cincinnati v Ohiu, aby si tam mohla najít práci a bydlet poblíž své nejlepší kamarádky.
Teď nás čekala cesta zpátky po dálnici I-90, která se v zimě často mění v zasněženou a zledovatělou pustinu. Když se mě zeptala, jaký jsem měl let, vzápětí z ní vypadlo: „Tati, potřebuji, abys pro mě napsal knihu. Chci, aby v ní bylo všechno, co víš o podnikání, nemovitostech, investování, financích, vztazích, opravách domu, politice a tak dále. Nechci se životem prodírat a dělat stejné chyby jako ty. Ta kniha pro mě bude zkratkou k úspěchu a štěstí. A taky chci, aby obsahovala historii naší rodiny a všechny příběhy z tvého dětství, které jsi nám tolikrát vyprávěl u večeře, když jsem vyrůstala.“
Jak si asi dokážete představit, její žádost mě zaskočila. Hlavou mi vířila směs nejrůznějších pocitů. Především jsem na ni byl nesmírně hrdý, že si uvědomovala, že neví všechno. Zadruhé mi došlo, že moje holčička skutečně dospěla a pochopila, co ji v životě čeká. Hlavou mi prolétlo ještě několik dalších myšlenek a poslední, na kterou si vzpomínám, byl strach. Dokážu ze sebe dostat tak obrovské množství vědomostí a splnit jí její přání?
Když jsme odjížděli z letiště do černočerné tmy, začala chrlit názvy jednotlivých kapitol. Vytáhl jsem z batohu svůj reportérský zápisník a všechny jsem si je zapisoval. Ten drahocenný kus papíru mám dodnes.
Když jsme dorazili domů, položil jsem papír na polici v pracovně, kde na něj začal sedat prach. Pět let se nedělo vůbec nic. Jednoho dne mi moje milá dcera řekla: „Tati, vím, že jsi mou knihu ještě nezačal psát. Chci ji k příštím narozeninám.“
Polkl jsem naprázdno. Měl jsem pět měsíců, abych ji dokončil. Protože se psaním živím, během několika minut jsem se pustil do práce a záhy zjistil, že by výsledná kniha měla na tloušťku asi 15 až 20 centimetrů! Musel jsem ji tedy rozdělit do několika svazků.
Ať tomu věříte, nebo ne, první svazek jsem do jejích narozenin skutečně dokončil. Dokonce jsem navrhl barevnou obálku knihy v pevné vazbě. Nechal jsem vytisknout 15 výtisků a rozdal je své ženě, dalším dvěma dětem a několika málo blízkým přátelům. Když dcera na své narozeniny otevřela balíček a zjistila, že se její přání skutečně splnilo, měla oči jako talíře.
Hra o trůny
Když jsem začal psát první kapitoly úvodního svazku, bylo mi naprosto jasné, že moji rodiče, tety, strýcové, prarodiče a vlastně téměř každý člověk, o němž se v knize zmiňuji, se každý den účastnili nekonečné hry o trůny. Připomínalo mi to Monopoly, které jsem jako kluk hrával s kamarády z naší ulice. Jedna partie se často táhla celý týden, dokud posledního hráče definitivně nevyřadil Butchy Tallarigo, starší kluk, který nás vždycky přechytračil. Každá hra skončila stejně: měl všechny peníze, všechny listiny k nemovitostem a všechny malé zelené a červené domečky.
Možná si to neuvědomujete a možná se toho ani nechcete účastnit, ale každý den hrajete svou vlastní hru o trůny. Hrajete ji doma, s přáteli, spolupracovníky i příbuznými. Hraje se ve vašem bytovém domě, ve vašem společenství vlastníků, ve vašem městečku, městě, státě i zemi. Hrají ji představitelé všech zemí světa. A na té nejvyšší úrovni je to nekonečný zápas dobra se zlem.
Nevěříte mi? Proboha, stačí se podívat na titulky zpráv! Když se ponoříte hlouběji do každého příběhu nebo skandálu, v jeho jádru zpravidla najdete jednu ze tří věcí: peníze, moc a sex. A velmi často dokonce všechny tři, protože se ve skandálu navzájem prolínají.
Pokud chcete v životě stejnou zkratku jako moje dcera, musíte si uvědomit, že lidé kolem vás jsou motivováni právě těmito třemi věcmi – a často jich chtějí co nejvíc. Musíte být mimořádně ostražití, protože se s vámi téměř neustále někdo snaží manipulovat. Anebo v těch nejhorších případech sami používáte lidi jako papírové kapesníky, které po použití odhodíte, jen abyste dostali, co chcete, bez ohledu na škody, které tím způsobíte.
Ti, kteří tuto hru aktivně hrají, své skutečné touhy téměř vždy skrývají. Často lžou a maskují, co se jim ve skutečnosti honí hlavou. Jinými slovy, téměř vždy jde o to, aby dosáhli svých cílů na váš úkor. Zkuste si zpětně udělat pitvu všech dramatických situací ve svém životě a podívat se, co problém způsobilo. Mohu vás ujistit, že za tím byl jeden, dva nebo všechny tři cíle této hry o trůny.
Síla psychologie
Jak od vás tito aktivní hráči každý den získávají to, co chtějí? Čím dříve si uvědomíte, že na vás po celý den působí mocné psychologické mechanismy, tím dříve se budete schopni bránit. V mozku máme několik psychologických „tlačítek“, která mohou ostatní stisknout, aby nás přesvědčili udělat něco, co chtějí oni. Pokud nevíte, že tato tlačítka existují a jak fungují, téměř vždy podlehnete přáním těch, kteří přesně vědí, jak je zmáčknout.
Mně trvalo desítky let, než jsem na to přišel. Mohu vás ujistit, že kvalita vašeho života bude mnohem vyšší, když budete vědět, že lidé kolem vás i ti, kteří stojí nad vámi, se vás neustále snaží vodit za nos. Jakmile pochopíte, jak tato psychologie funguje, dokážete se chránit a dělat pouze to, co sami chcete.
Uvedu několik jednoduchých příkladů. Nejsnazším psychologickým tlačítkem je reciprocita neboli potřeba oplácet. Když pro vás někdo udělá něco hezkého, často máte potřebu mu to oplatit. Koupili jste si někdy v obchodě malý kousek sýra nebo šišku trvanlivého salámu poté, co jste ochutnali vzorek napíchnutý na párátku? Právě vás dostali.
Vytáhli jste někdy kreditní kartu kvůli nabídce „1+1 zdarma“? To je reciprocita. Znovu jste naletěli.
Objednali jste si domů speciální potraviny na hubnutí poté, co jste byli ze všech stran bombardováni příběhy pěti nebo deseti lidí, kteří jako mávnutím kouzelného proutku zhubli 9, 14 nebo 23 kilogramů? To je psychologický princip sociálního důkazu.
Nechali jste se ovlivnit v názoru na nějakou otázku jen proto, že se k ní na Twitteru nebo jiné sociální síti vyjádřilo pět či deset celebrit a sdělilo vám, co si o ní myslí? Přijali jste určitý názor jen proto, že vám televizní moderátoři, hostitelé debatních pořadů a zástupy komentátorů vysvětlovali, co si máte myslet a jak se máte cítit? Pokud ano, psychologické tlačítko autority ve vaší hlavě bylo zmáčknuto silněji, než buldozer D8 tlačí po staveništi přibližně 18 tun zeminy.
Největší psychologická síla se však ukrývá v jediném tlačítku. Je na něm velkými písmeny napsáno: „NEDOSTATEK“. Přesvědčte člověka, že něco brzy zmizí, a bude ochoten udělat téměř cokoli. Kdy jste naposledy něco koupili poté, co vám přišel e-mail nebo zpráva s textem: „Sleva končí DNES VEČER!“?
To je dvojí nedostatek. Firma vám nejen říká, že zvýhodněná cena během několika hodin zmizí, ale zároveň vás přesvědčuje, že pokud nabídku nevyužijete, přijdete o další peníze.
Co se stane, když někoho přesvědčíte, že oceány stoupnou a zaplaví veškerou pevninu, na níž žije? Co se stane, když někomu řeknete, že ho zabije něco neviditelného? Ano, vytváříte pocit ohrožení toho, čeho si většina lidí cení ze všeho nejvíce – vlastního života.
Pokud chcete přispět k tomu, aby byl svět lepším místem, a v životě poznat skutečné štěstí, jednoduše si začněte všímat toho, co se kolem vás každý den opravdu děje. Nepodléhejte psychologickým trikům. Naopak jejich fungování využijte ve svůj prospěch a přesvědčujte ostatní o tom, co je pravda, ať už jde o cokoli.
Svou cestu můžete začít tím, že zdvořile odmítnete ten malý chutný kousek trvanlivého salámu. Opravdu nepotřebujete další položku v nákupním košíku.
Tim Carter, New Hampshire
Chcete-li si přečíst jednu kapitolu z knihy Tima Cartera, navštivte http://go.timcarter.com/paperroute
Jakou radu byste chtěli předat mladším generacím?
Vyzýváme všechny naše čtenáře, aby se podělili o nadčasové hodnoty, které nám pomáhají rozlišovat správné od nesprávného, a prostředvím své moudrosti a těžce nabytých zkušeností pomyslně předali pochodeň dalším generacím. Máme za to, že předávání této moudrosti postupem času slábne a že budoucí generace mohou prosperovat pouze tehdy, budou-li stát na pevných morálních základech.
Své rady spolu s celým jménem, místem bydliště a kontaktními údaji zasílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
