Zatímco záchranáři podél nepálsko-čínské hranice pokračují po bleskových záplavách v odklízení bahna a trosek, a počet obětí a pohřešovaných překračuje stovky, lidskoprávní organizace znovu vyzývají Peking, aby zastavil rozsáhlou výstavbu vodních elektráren na Tibetské náhorní plošině.
Katastrofa zasáhla 26. srpna především nepálské okresy Rasuwa a Nuwakot poté, co se proti proudu v Tibetské autonomní oblasti vytvořila ničivá povodňová vlna. Zničila silnice a mosty, celé komunity odřízla od okolí a záchranářům ztížila snahu dostat se k přeživším.
Dnes ráno přicházejí zprávy o dalším bezprostředním riziku, když jezero, které se vytvořilo po středečním sesuvu části ledovce na hranici mezi Čínou a Nepálem, začalo přetékat. Provincie Bagmati, do které zmíněné okresy patří, vydala oficiální varování v souvislosti s rizikem další možné povodně z Tibetu.
Vědci z Mezinárodního centra pro integrovaný rozvoj horských oblastí (ICIMOD) uvádějí, že pravděpodobnou příčinou středeční události byla lavina ledu a horniny, která přehradila tibetský přítok Lende Khola, načež vzniklá hráz praskla. Nešlo by tedy o protržení ledovcového jezera, jak se původně předpokládalo, ani o přehradní projekt v oblasti „Velkého ohybu“ (vodní projekt Medog), ačkoli příčina dosud nebyla oficiálně potvrzena. Lende Khola se na hranicích vlévá do řeky Bhote Koshi a ta pak do inkriminované Trishuli.
Tragédie přesto obrátila pozornost k výstavbě největší vodní elektrárny na světě, kterou Komunistická strana Číny (KS Číny) buduje na řece Jarlung Cangpo (Brahmaputra) v tibetském městě Nyingchi (Lin-č).
Premiér Li Qiang zahájil výstavbu projektu v červenci 2025. Celkové investice se odhadují na 1,2 bilionu jüanů (přibližně 3,7 bilionu korun).
Projekt se nachází v jedné ze seismicky nejneklidnějších oblastí na světě.
Jižní část Tibetské náhorní plošiny zasáhlo 7. ledna loňského roku zemětřesení o magnitudě 7,1. Úřady KS Číny poté preventivně vypustily tři nádrže a přemístily 1 500 obyvatel žijících po proudu od stávajících přehrad kvůli riziku jejich poškození.
Hydrolog čínského původu Wang Weiluo, který nyní žije v Německu a je uznávaným vodohospodářským inženýrem s rozsáhlými znalostmi bezpečnosti přehrad a povodňových rizik v Číně, loni pro Epoch Times řekl, že projekt není potřeba.
„Čína má teď přebytek energie. Spousta solárních zařízení je nevyužitá,“ řekl s tím, že projekt je podle něj politickou snahou vůdce KS Číny Xi Jinpinga o obnovení národní hrdosti.
Zpráva spojuje přehrady s „geologickou destabilizací“
Mezinárodní kampaň pro Tibet tvrdí, že tato rizika nejsou pouze hypotetická.
Ve zprávě zveřejněné loni v listopadu organizace spojila zřícení mostu ve východním Tibetu s „geologickou destabilizací vyvolanou vodní nádrží“ nedaleké přehrady a varovala, že protržení mnohem většího projektu Medog „by mohlo vyvolat katastrofální záplavy“ v některých částech Indie.
Organizace rovněž odhaduje, že pokud budou uskutečněny všechny projekty vodních elektráren, které KS Číny v Tibetu plánuje, může být vysídleno až 1,2 milionu lidí.
Australská rada pro Tibet zašla ještě dál a vyzvala australskou vládu, aby kvůli katastrofě vyvinula tlak na Peking.
„Austrálie by se po této tragédii měla přinejmenším ptát na čínské megaprojekty v Tibetu,“ uvedla ve vyjádření pro Epoch Times výkonná představitelka rady Zoe Bedfordová.
„Australská vláda by měla požadovat, aby byl mezinárodním vědcům, novinářům a pozorovatelům umožněn vstup do Tibetu, aby mohli zjistit, jaký dopad mají tyto megaprojekty na Tibeťany, tibetské životní prostředí, obyvatele a země ležící po proudu.“
Rada vede kampaň za úplné moratorium na nové doly, přehrady a megaprojekty v Tibetu. Argumentuje tím, že Tibeťané nemají skutečnou možnost vyslovit souhlas s projekty prosazovanými Pekingem, a poukazuje na zatčení více než 1 000 Tibeťanů včetně mnichů během protestu proti přehradě na řece Dričhu v roce 2024.
Podle státního deníku Global Times Peking tyto obavy odmítá.
V reakci na námitky Indie mluvčí čínského ministerstva zahraničí Guo Jiakun prohlásil, že projekt „nebude mít negativní dopad na životní prostředí, geologické podmínky ani práva zemí ležících po proudu na vodní zdroje“ a naopak má v níže položených oblastech pomoci s „prevencí a zmírňováním následků katastrof“.
Nezávislé ověření těchto tvrzení je obtížné, protože Tibet zůstává pod vládou KS Číny pro zahraniční novináře, výzkumníky a diplomaty z velké části uzavřený.
Důsledky této netransparentnosti jsou významné: Tibetská náhorní plošina je prameništěm osmi největších říčních systémů světa a zásobárnou sladké vody pro řadu hustě osídlených zemí v okolí, od Indie a Bangladéše až po Vietnam a samotnou Čínu.
–ete–
