Klarinetový koncert, který vznikal v době nemoci a dluhů, je hluboce emotivním a nadčasovým rozloučením.
Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) se jako dítě těšil mimořádnému úspěchu a popularitě, v dospělosti si však osvojil životní styl, který nebylo možné dlouhodobě udržet. V 35 letech jeho tělo sláblo a vídeňské publikum se od něj odvrátilo: někdejší dětský zázrak se ocitl nemocný a zadlužený.
Navzdory těžkostem však jeho poslední léta znamenala tvůrčí vrchol a přinesla některá z jeho nejpropracovanějších a nejoblíbenějších děl. Místo aby propadal zoufalství, vytvořil hudbu, z níž vyzařuje povznesení a radost. Franz Schubert o Mozartových skladbách řekl: „V temnotě tohoto života nám ukazují světlo, jasnou a krásnou dálku, z níž čerpáme důvěru a naději.“
Přátelství
Dne 7. října 1791 dokončil Mozart svůj Klarinetový koncert. Bylo to poslední velké čistě instrumentální dílo, které napsal, a později se o něm začalo hovořit jako o jeho labutí písni. Koncert vznikl pro klarinetistu Antona Stadlera, který byl stejně jako Mozart svobodným zednářem. Mozart se s ním spřátelil při hazardních hrách a kulečníku. Skladatelova švagrová Stadlera označila za jednoho z jeho „falešných přátel, skrytých pijavic a bezcenných lidí, kteří mu sloužili jen k pobavení u stolu“.
Pokud však někdy panovaly pochybnosti o Stadlerově pověsti, o jeho uměleckých schopnostech nikoli. Kritici i posluchači oceňovali jeho tón a virtuozitu.
Klarinet byl v té době poměrně novým nástrojem s omezeným rozsahem a nevyrovnaným zvukem, a Stadler se proto pustil do jeho zdokonalování. Spolupracoval s výrobcem nástrojů Theodorem Lotzem, aby rozšířili jeho rozsah směrem do hlubších poloh a dosáhli vyrovnanějšího zvuku. Tak vznikl nový nástroj, dnes známý jako basetový klarinet.
Jedinečná, téměř vokální kvalita basetového klarinetu Mozarta nadchla a nakonec pro něj napsal Klarinetový koncert. Melodie koncertu naplno využívají neobvykle široký rozsah tohoto nástroje.
Pouhé dva měsíce po dokončení koncertu Mozart tragicky zemřel. Skladatel, který tančil s aristokraty, dirigoval pro krále a vyučoval princezny, byl pohřben v neoznačeném šachtovém hrobě. Přestože se Mozartovi dostalo jen prostého pohřbu, zanechal po sobě bohatství výjimečných děl – děl, která jsou nadčasovým svědectvím o lidském duchu a schopnosti žasnout.
Adagio
O několik staletí později zůstává Adagio z Klarinetového koncertu jednou z nejznámějších Mozartových melodií a propojuje svět klasické hudby s moderní populární kulturou. V hollywoodském filmu Vzpomínky na Afriku zní tato věta nad rozlehlými africkými krajinami a romantickými výjevy. Meryl Streepová a Robert Redford zde pomáhají proměnit Mozartovo dílo ve filmové ztělesnění krásy, touhy a nostalgie.
Emocionální hloubku této věty však lze nejlépe prožít při samotném poslechu. V dnešní nahrávce hraje Adagio (12:22) na basetový klarinet Sabine Meyerová. (Poslechnout)
V této větě nenajdeme žádnou okázalou virtuozitu ani vyhrocené dramatické vyvrcholení. Místo toho ji tvoří dlouze vedené fráze, které se vznášejí nad střídmým orchestrálním doprovodem. Prostá melodie basetového klarinetu v úvodu plynule přechází mezi jednotlivými polohami, což jí propůjčuje téměř pěvecký charakter. Po úvodním tématu spolu klarinet a orchestr začínají vést hudební rozhovor (13:19). Harmonické rozuzlení se však stále odkládá a v posluchači vyvolává pocit neustálého vzestupu.
Ve střední části (14:12) získává hudba taneční ráz. Melodie se nejprve pohybují v nejhlubších polohách nástroje a poté se prudce vznášejí vzhůru, čímž Mozart vytváří různé hlasové polohy: soprán (14:27), basetový rejstřík (14:56) a tenor (15:11). Přestože zde naplno předvádí rozsah nástroje, zachovává plynulou lyričnost.
Po skončení kontrastní střední části se vrací úvodní hudební materiál – tentokrát v intimnějším tónu (16:06). V pomalejším a tišším podání se součástí hudebního výrazu stává i ticho. Mozart se však závěru neustále vyhýbá. Po okázalém náznaku, že skladba končí (18:13), se hudba náhle stáhne do nehybného ticha. Gesta, která se z něj vynořují, působí, jako by se zastavil čas – jako by promlouval sám Mozart. Když zazní poslední tón, jako by se s ním Mozart nedokázal rozloučit: basetový klarinet zní dál ještě poté, co orchestr umlkne (18:40).
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své náměty a připomínky nám můžete posílat na namety@epochtimes.cz.
–ete–
