Komentář
Nedávné zveřejnění deníků Anthonyho Fauciho, po němž při vystoupení před výborem amerického Senátu odmítl odpovídat na otázky a 111krát se odvolal na pátý dodatek americké ústavy, který chrání před nucením k sebeobvinění, odhalilo výrazný rozpor v tom, jak orgány veřejného zdraví přistupovaly k pandemii covidu-19.
Jejich tehdejší soukromé rozhovory opakovaně potvrzují, že i špičkoví vědci rozhodovali v podmínkách vědecké nejistoty, což ostře kontrastuje s jistotou, kterou veřejně dávali najevo při obhajobě oficiálních tvrzení o původu viru a politiky lockdownů, roušek a očkování.
Jedním z hlavních důsledků tohoto rozporu mezi tím, co se říkalo veřejně a v soukromí, je proto rostoucí nedůvěra k oficiálním tvrzením. Tato skepse by se měla vztahovat i na budoucí pandemickou agendu. Spoléháme na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), že bude koordinovat spolupráci mezi zeměmi s cílem zabránit šíření pohrom, jako jsou pandemie, nebo alespoň zmírnit jejich dopady. Přitom se musíme spoléhat na armádu mezinárodních byrokratů, kteří v takových institucích pracují. A to vyžaduje důvěru.
Jejich platy a kariéry závisejí na tom, zda nás přesvědčí, abychom jim na jejich práci dali více svých peněz. Podle nového článku o mezinárodním financování pandemické připravenosti v časopise Health Economics, Policy and Law vydávaném Cambridge University Press však WHO a Světová banka při výpočtu návratnosti investic, na němž stojí veškeré významné mezinárodní snahy o zmírnění budoucích pandemií, vycházejí z pochybných předpokladů.
To by mělo vlády znepokojovat. Do zmírňování dopadů má smysl investovat, protože pandemie se čas od času objeví. Článek však ukazuje, že současné investice budou mít v celkovém součtu škodlivý dopad na globální zdraví. Nejznepokojivější je, že poukazuje na hluboký rozklad institucí, na které spoléháme jako na správce tohoto obecně uznávaného globálního dobra.
Zpráva WHO a Světové banky, vypracovaná v roce 2022 na žádost skupiny G20, navrhuje roční rozpočet 31,1 miliardy dolarů na připravenost na pandemie a jejich prevenci, přičemž přibližně 10,5 miliardy dolarů by pocházelo ze zahraniční pomoci. Přibližně 26 miliard dolarů by pocházelo od zemí s nízkými a středními příjmy, které se již nyní potýkají s hospodářskými problémy včetně narůstajícího dluhu z doby covidu. Pro srovnání, celý rozpočet WHO na období 2024–2025 činil pouhých 3,8 miliardy dolarů ročně.
Podstatou argumentace WHO a Světové banky je, že pokud takové prostředky vynaložíme na přípravu na pandemie, v budoucnu se nám tato investice mnohonásobně vrátí, v některých bohatých zemích dokonce více než tisícinásobně – pokud je to pravda, jde o nabídku, kterou lze jen těžko odmítnout.
Článek z Univerzity v Leedsu ukazuje, že finanční argumentace stojí na klamu a zastírání. Vychází z předpokladů o počtu let života zohledňujících jeho kvalitu, o něž přicházíme kvůli pandemiím ve srovnání se třemi nejvýznamnějšími infekčními nemocemi světa – HIV/AIDS, tuberkulózou a malárií; o podílu globálních finančních prostředků, který by měl být věnován pandemiím ve srovnání s těmito třemi nemocemi v přepočtu na jeden zachráněný život; a o přínosech investic do vakcín a dalších farmaceutických produktů namísto základnějších faktorů, které určují zdravotní odolnost populace, jako jsou výživa, sanitace, voda a hygiena. Právě tyto faktory spolu s antibiotiky a pokrokem v medicíně od španělské chřipky z roku 1918 snižují počet obětí pandemií.
WHO a Světová banka navíc nedostatečně zohledňují změny lidského chování, jimiž lidé reagují na zdravotní rizika, jakmile se stanou zjevnými, vedlejší náklady opatření přijímaných v reakci na pandemii i pravděpodobné přínosy investic do těchto opatření.
Pobídky bez odpovědnosti jsou bohužel špatným základem pro řízení veřejného zdraví. Je to důležité, protože prostředky na financování farmaceutických společností, výzkumných institucí a byrokratů, kteří mohou z pandemické agendy těžit, bude nutné odvést z programů, které fungují. Mezinárodní financování boje proti hlavním endemickým nemocem a základních priorit, jako je výživa, již klesá, zatímco pandemická agenda se rozšiřuje. Autoři z Leedsu požadují při posuzování globálních zdravotních priorit a jejich financování prostou transparentnost a poctivost. To není přehnaný požadavek.
Původně publikováno v deníku The Australian, převzato z Brownstone Institute.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times. Překlad byl redakčně zkrácen.
–ete–
