V tomto díle seriálu „Umělecká rodina Moranových“ se seznámíme s mistrem raných fotografických technik.
Fotografie není jen složitým vědeckým procesem, ale sama o sobě uměním. Jeden z členů mimořádně umělecky založené rodiny Moranových si toto umění osvojil v době, kdy byla fotografie teprve na počátku svého vývoje.
Tím mužem byl John Moran (1831–1902), který díky svému tvůrčímu vidění patřil k průkopníkům umělecké fotografie v Americe 19. století.
Moranovi, kteří v anglickém hrabství Lancashire pracovali jako ruční tkalci, emigrovali do Spojených států v roce 1844, kdy bylo Johnovi 13 let. Rodina s osmi dětmi se v polovině 40. let 19. století usadila ve Filadelfii. John byl druhým ze čtyř synů.
Všichni čtyři synové se prosadili v některém z uměleckých oborů. Nejznámějšími se stali starší bratr Edward (1829–1901) a mladší Thomas (1837–1926), oba úspěšní malíři. Umění se věnovaly také manželky, synovci a děti z rozvětvené rodiny Moranových.
John patřil k průkopníkům fotografických technik a prosazoval, aby byla fotografie uznána jako svébytná umělecká forma.
Fotografie jako umění
„Přestože se o nároku fotografie na místo v rodině krásných umění často hovořilo zaníceně a obratně, stále je jí toto postavení upíráno. Současní obyvatelé chrámu krásy jí dosud odmítají dovolit vstoupit, ačkoli je tato stavba dostatečně prostorná a nabízí více než dost místa pro všechny.“
Těmito slovy začal Moran svůj článek „The Relation of Photography to the Fine Arts“ z roku 1865, který vyšel v týdeníku The Photographic News. V tomto krátkém textu ukázal, že dokáže malovat obrazy nejen fotoaparátem, ale také slovy, když výmluvně hájil myšlenku, jejímž průkopníkem se stal vlastní tvorbou.
Moran byl přesvědčen, že fotografie je uměním, protože „hovoří stejným jazykem a obrací se ke stejným citům“.
Jelikož lze fotografii poměřovat třemi základními principy umění – napodobením, pravdou a krásou –, může být podle něj právem řazena mezi krásná umění, nikoli pouze k vědě či mechanické práci. Zároveň ji samozřejmě odlišoval od tvořivějších uměleckých oborů, jako je malířství nebo kresba, a připouštěl, že samotný akt zachycení obrazu vykonává stroj, nikoli lidská ruka.
K výběru správného námětu, úhlu a kompozice fotografie je však zapotřebí uměleckého oka. „Hodnota a význam každého díla, ať už jde o plátno, nebo negativ, závisí na schopnosti vidět a rozhodnout, co má být vytvořeno.“
Stejně jako většina Moranových měl i John svou základnu ve Filadelfii. Během 60. let 19. století si zde vybudoval pověst uznávaného fotografa. Zaměřoval se především na krajinu a často fotografoval zajímavé městské stavby i působivé přírodní scenérie.
V polovině 60. let se Moran soustředil na dvě fotografické techniky, které dnešním fotografům už nemusejí být příliš známé – stereografii a albuminové tisky. Stereoskop byl přístroj umožňující pozorovat současně dva téměř totožné snímky a vytvářet tak dojem trojrozměrného obrazu.
Albuminový tisk je pozitivní fotografie vytvořená z negativu na papíře potaženém vrstvou vaječného bílku. Negativ se následně ponořil do roztoku dusičnanu stříbrného, aby se stal světlocitlivým. Protože tyto fotografie nebylo možné reprodukovat tak snadno jako snímky vytvářené pozdějšími technikami, dochovalo se do dnešních dnů jen málo původních Moranových tisků.
Fotografie ve službách vědy
V 70. letech 19. století našly Johnovy fotografické dovednosti uplatnění také ve vědě. V roce 1871 se připojil k druhé expedici americké vlády, která měla posoudit možnost vybudování Panamského průplavu. Expedici vedl námořní velitel Thomas O. Selfridge a její členové se lodí vydali k Dariénské šíji v Panamě.
Moran na místě oficiálního fotografa expedice nahradil Timothyho O’Sullivana. Výprava nakonec prokázala, že daná oblast není pro výstavbu průplavu vhodná, Moranovy fotografie se však díky své kráse staly oblíbenými a dobře prodejnými stereoskopickými snímky.
V roce 1874 odcestoval Moran do Tasmánie jako fotograf jednoho z osmi amerických týmů. Expedice zamířila na jižní polokouli, aby zdokumentovala přechod Venuše přes sluneční disk.
Své zprávy zasílal časopisu Philadelphia Photographer. Navzdory oblačnosti v oblasti přispěl k tomu, že americké týmy společně pořídily 300 fotografií tohoto vzácného astronomického úkazu.
Skutečný umělec
Přestože se fotografie během Moranovy životní dráhy výrazně rozvinula, s příchodem nových metod se rozhodl v tomto oboru nepokračovat. Podle nekrologu ztratil o fotografii zájem poté, co techniku mokrých kolodiových desek, kterou používal, nahradily suché fotografické desky. V následujících letech se obrátil k malířství.
Jeho bratři Edward, Thomas a Peter se objevují na mnoha jeho fotografiích. John je využíval jako měřítko, které dodávalo krajinářským záběrům představu o rozměrech a perspektivě. Rád pracoval po boku svých bratrů: společně hledali ideální úhel pro fotografii, zatímco oni si tentýž námět skicovali.
Obzvlášť úzce spolupracoval s Thomasem, třetím z bratrů, protože se oba specializovali na krajinu. Je zajímavé porovnávat Johnovy fotografie s Thomasovými obrazy stejných míst.
Zatímco Thomas ve svých olejomalbách zdůrazňoval barvy, John pracoval se stíny a liniemi, protože jeho fotografie byly černobílé. Také Johnovy malby se soustředily především na krajinu.
Přestože jeho uměleckou pověst zastínili slavnější bratři a jako krajinářského fotografa jej předčili kolegové působící na americkém Západě, Johnovi právem náleží uznání jako jednomu z průkopníků umělecké fotografie, zejména na východním pobřeží Spojených států.
Jeho dochované fotografie si lze prohlédnout online ve sbírkách Smithsonian American Art Museum, National Gallery of Art a Graeme Park Archives, přičemž posledně jmenovaný archiv obsahuje zejména jeho fotografie architektury.
Na žádné ze svých fotografií Moran pouze mechanicky nekombinoval papír a chemikálie, aby reprodukoval určitý námět. Využíval umělecké vidění, které bylo jeho rodině vlastní.
Vytvořil působivé a krásné obrazy, které dokážou zaujmout i po více než 150 letech. Jak sám řekl: „Existují stovky lidí, kteří dokážou vytvořit chemicky bezchybnou fotografii, ale jen málokdo dokáže vytvořit obraz.“
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své náměty a připomínky nám můžete posílat na namety@epochtimes.cz.
