Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 známé pod zkratkou PPWR je komplexní legislativa, která kromě řady jiných opatření stanovuje také povinnost členských států zavést na svém území systém zálohování a zpětného odběru jednorázových nápojových obalů z plastu a kovu, pokud nesplní pevně dané cíle.
Oddělený sběr PET lahví a plechovek se musí podle PPWR zavést nejpozději v roce 2029, pokud daná země nedosáhne třídění a sběru alespoň 90 % hmotnosti u každého z těchto dvou druhů obalů.
Vyváznout z toho mohou pouze při splnění dvou podmínek současně. Zaprvé, do konce roku 2026 dosáhnou alespoň 80 % sběru nápojových lahví a plechovek. A zadruhé, v tom samém roce předloží plán s konkrétními opatřeními, jak dosáhnout 90 % nejpozději v roce 2029. Jedině pak může daný stát požádat o osvobození od povinnosti zřídit systém zálohování a zpětného odběru.
Státem autorizovaná společnost Eko-kom, která v ČR organizuje systém třídění a využití obalových odpadů, uvedla pro Epoch Times, že za rok 2025 byla míra zpětného odběru plastových nápojových lahví 77 %. Rok předtím to bylo 73 %.
U nápojových plechovek se budou statistiky poprvé vykazovat až za rok 2026, přičemž dostupné budou někdy na jaře 2027, informovala mluvčí společnosti Lucie Müllerová. Výroční zpráva Eko-kom za rok 2025 uvádí pouze míru recyklace všech hliníkových obalů ve výši 44 %. Kolik procent z toho tvoří nápojové obaly, známo není. Zpráva asociací Metal Packaging Europe a European Aluminium z roku 2025 uvádí, že v Česku se v roce 2022 recyklovalo 32 procent hliníkových nápojových plechovek.
Vyčkávání vlády
Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) pro Epoch Times uvedl, že spuštění zálohování připadá v úvahu pouze za určitých podmínek. „Programové prohlášení vlády uvádí, že zálohový systém pro PET lahve a plechovky bude zaveden pouze při prokázání jednoznačného ekologického přínosu a za podmínky, že nenaruší fungující obecní systémy třídění odpadu.“
Implementace evropské legislativy podle něj nesmí jakkoliv ohrozit stávající systém v menších obcích a městech, kde má Česká republika dosahovat „předních příček ve sběru plastových obalů“. Dosavadní úspěchy by ale dle ministra mohly v případě zavedení zálohování utrpět, „protože by municipality neobdržely příspěvky ve stávající výši a neměly by tak dostatek financí na udržení svých eko-dvorů“.
Červený zároveň poznamenal, že jeho resort se chce „soustředit na zlepšování stávajícího systému třídění a případné zavedení záloh podmínit vyhodnocením jejich efektivity a širší shodou dotčených subjektů“.
To, že odpadářské firmy nejsou zálohování nakloněny, není žádným tajemstvím. Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) považuje zálohování za zbytečné a nákladné. Také ministr Červený míní, že vyčlenění PET lahví do samostatného systému by mohlo současný systém třídění odpadu ekonomicky zkomplikovat.
Červeného předchůdce na postu ministra, Petr Hladík (KDU-ČSL), Epoch Times sdělil, že „jediný, kdo se zálohováním vždycky měl problémy, je skládková lobby“. Podle něj je zavedení zálohování v Česku jen otázka času a tvrdit něco jiného je jen „populismus a lež“.
Podle Jiřího Hudečka, majitele recyklační firmy rPET InWaste, která vyrábí recyklovaný PET pro nové nápojové láhve, odklonění PET do samostatného systému nemusí znamenat konec třídicích linek.
„Naopak jim může vytvořit kapacitu pro třídění polypropylenu, polyethylenu, HDPE a dalších materiálů. Nám podnikatelům stačí vytvořit předvídatelné podmínky. Řekněte nám, že za několik let bude v České republice k dispozici určité množství PP, PE nebo HDPE, které má být lokálně zpracováno, a soukromý sektor nakoupí technologie, postaví závody a vytvoří pracovní místa. To je podle mě cesta,“ sdělil v nedávném rozhovoru pro Epoch Times.
Klíčový rok 2026
Průzkumy veřejného mínění ukazují širokou podporu zavedení zálohování. Podle průzkumu Ipsos z ledna 2024 je pro jeho zřízení 72 % dotázaných občanů, proti pak jen 14 %. Pokud by lidé věděli, že se z odevzdaných lahví a plechovek vyrábějí zase nové, jejich souhlas se zálohováním je vyšší o další čtyři procenta, ukazuje dále průzkum. Všechny okolní země již zálohování zavedly a tento systém má momentálně 17 členských států EU.
Existují ale i velké země jako Itálie, kde v roce 2025 dosáhli míry recyklace hliníkových nápojových plechovek na úrovni 92,8 %, a to bez zavedení plošného systému zálohování. V podobný scénář doufá i naše Ministerstvo životního prostředí.
„U plastových nápojových lahví je reálné dosáhnout za rok 2026 požadované úrovně 80 %. U kovových nádob na nápoje (tzn. zejména hliníkových plechovek) to bude náročnější, ale i u nich je vzestupný trend. Realizují se další kroky na zvýšení jejich sběru (například rozsáhlejší rozšíření společného sběru s plasty),“ uvedla pro Epoch Times tisková mluvčí resortu Jana Schillerová.
Stejný názor sdílí i výkonný ředitel ČAOH Petr Havelka. „Je zcela reálné, že za rok 2026 může být sběr 80 %,“ řekl Epoch Times. Vysvětlil, že v rámci rozšiřování sběrné sítě kovových obalů se za poslední dva roky podařilo zvýšit počet odběrných míst „z několika pár desítek tisíc na půl milionu“. Je to zejména díky tomu, že žluté nádoby určené tradičně pouze na plast nyní slouží i pro sběr kovů.
Tento krok vedl v posledním období ke zpětinásobení sběru kovových obalů, poznamenal Havelka s tím, že „je jenom otázka času, kdy se podaří cíle dosáhnout“ i u plechovek. Zálohování podle něj v České republice potřeba není, protože už od roku 2030 nesmí na skládky žádné využitelné odpady, včetně těch kovových.
„Tyhle materiály půjdou po odpadovém toku jedinými dvěma možnými cestami – přes třídičky, kde jsou na to jednoduché technologie na třídění jak magnetických, tak nemagnetických kovů s vysokou účinností nad 95 %, anebo přes spalovny, a tam se to opět třídí s podobnou účinností přes 95 %.
Zda se zavede nebo nezavede zálohovací systém, bude rozhodnuto již v příštím roce. „Klíčový pro další rozhodování bude rok 2026, přičemž data za tento rok budou k dispozici v roce 2027. MŽP se o dalších krocích v této oblasti bude rozhodovat ve vazbě na data za rok 2026,“ uvedla mluvčí úřadu Schillerová.
„Politické rozhodnutí“
Bývalý ministr Hladík řekl Epoch Times, že do roku 2029 se systém zálohování zavést dá, ale vláda by měla konat co nejdříve. Prvním krokem je schválení příslušné legislativy, aby se nastavila jasná pravidla pro podnikatele a obchodníky, kteří potřebují čas na přípravu.
„Čím dříve bude legislativa, tím více času bude na tu přípravu. Podnikatelé potřebují předvídatelnost. A to je myslím jedna z věcí, kterou evidentně současné ministerstvo pomíjí,“ uvedl s tím, že na přípravu by měl stačit rok až rok a půl.
Doplnil, že novelu k projednání předložil krátce po svém znovuzvolení za poslance, ale její projednávání záleží na vládní většině. „Je to politické, nikoliv odborné rozhodnutí,“ řekl Hladík. Pokud by vládě nevyhovovala jeho verze, musela by podle něj přijít s vlastní, byť velmi podobnou novelou zákona o obalech tak, aby se projednala a schválila nejpozději v roce 2027, což by obchodníkům a podnikatelům dalo přijatelný čas na implementaci.
„Pokud v roce 2027 s ničím nepřijdou, tak si myslím, že začne obrovský problém, protože se dostaneme do tlaku, kdy tady bude jasně vykonatelné evropské nařízení a nebude k tomu český prováděcí předpis,“ zdůraznil politik.
Upozornil také na další související problém. Firmy musí podle evropské obalové legislativy přimíchávat do obalů určité podíly plastového recyklátu, který ale není lokálně k dispozici. „Firmy už dneska musí přimíchávat recyklát, ale nemají ho kde koupit, pokud to odpadářské firmy prodávají mimo republiky.
Přesně s tímto problémem se potýká i Hudeček, majitel firmy na výrobu PET recyklátu. Zálohování by přivítal jako zdroj lokálně dostupného množství potravinářského recyklátu na výrobu nápojových lahví, který momentálně dováží ze zahraničí, zatímco české odpadové firmy paradoxně vyvážejí naše vytříděné PET lahve do zahraničí, kde nacházejí uplatnění v lukrativnějších aplikacích v automotive nebo textilním průmyslu. Pro recyklaci v potravinářství nejsou konkurenceschopné pro svou vysokou cenu. To je podle Hudečka zbytečné mrhání domácí suroviny.
Havelka však namítá, že pro potravinové obaly jako jsou nápoje, je vhodnější použít čistou primární surovinu než odpadní recyklát. „Aplikací, kam můžeme dávat odpadní plast za účelem recyklace, je nepřeberné množství. Navíc, když se druhotný recyklovaný plast dává do výrobků s delší životností, např. koberečky do aut a podobně, uhlík je v ní vázaný po dobu životnosti toho výrobku, v případě auta nějakých 15 až 20 let. Když to dáte do petky, ten obal má dobu užitnosti nějaký měsíc až tři měsíce,“ prohlásil.
Na otázku, zda by se zálohováním nevyřešil také problém odhozených odpadků v přírodě, argumentuje tím, že je to spíše o vzdělanosti populace. „Když za obrovské miliardy, které stojí zavedení zálohového systému, vyřešíme, že se v přírodě nebude povalovat jeden z 22 odpadů, tak vlastně nevyřešíme nic. Mnohem rozumnější je řešit komplexní nastavení odpadového hospodářství, aby se v přírodě odpady povalovaly v co nejmenší míře. V České republice jsme k tomu na velmi dobré cestě,“ domnívá se.
