Rozhovory o lese
Harvestory u lesní cesty se právě zakusují do stejnorodé části lesa, kde rostou výhradně smrky, v blízkosti Stvořidel, přírodní rezervace. Chodíme po lesích v Posázaví, průvodcem je Josef Převor, lesní hospodář v penzi.
Kde byl kůrovec, když ještě nebylo sucho ?
„Kůrovec žil dříve se smrkem v jakési rovnováze. Smrk se dokázal bránit výronem pryskyřice a kůrovec měl i své nepřátele z řad ptactva, hmyzu i hub. Díky ochraně smrku lesníky / včasné zpracování zlomů a vývratů, vyhledávání napadených stromů kůrovcem a jejich asanace / se podařilo dostat smrk do nižších poloh, než je jeho přirozený výskyt. Sucho a teplo však kůrovci pomohlo. Podobně jako člověk v těle nosí nemoci, a až když na něj přijde špatné prostředí nebo stres, pak nemoci vypuknou.
Tím suchem stromy trpěly, nemohly se bránit. Nedokázaly vytvářet pryskyřici. Teplo způsobilo prodloužení vegetační doby a tím si kůrovec vytvořil větší množství generací, než míval.“
Šachy s kůrovcem – šach mat
„Znáte příběh o tom králi, mudrci a šachovnici? (Mudrc žádal krále, aby mu daroval jedno zrnko obilí na první políčko šachovnice a na každé další políčko dvojnásobek předešlého – dopadlo to tak, že král nesehnal tolik obilí, aby mohl mudrce vyplatit).
Jestliže kůrovec dokázal minulý rok vytvořit údajně až 4 generace a vylétlý kůrovec z jednoho stromu může napadnout dalších dva až osm stromů / podle příhodných podmínek /, tak si to spočítejme. V ideálních podmínkách na jaře vylétlý kůrovec z jednoho stromu napadne 8 stromů dalších. Další generace napadne již 8×8=64stromů, další pak 64×8=512 stromů. A to je už hektar lesa. A pro porovnání nepříznivé podmínky pro kůrovce v chladných a vlhkých horách. Z jednoho vylétlého stromu kůrovec napadne dva další. Následující generace napadne 2×2=4 stromy. Vidíte ten rozdíl?“
Je vůbec ekonomické v současné době pěstovat les?
„V současné době mám obavy, že není. Náklady na těžbu dřeva a přibližování stoupají a můžete být rádi, že vůbec někoho seženete. Prodej dřeva vázne a ceny spíše klesají. Odběratelé mají plné sklady. Nějaké dřevo teď odebírá Čína. Dřevo se hromadí v lese a musí se ošetřit proti kůrovci převážně postřikem.
To jsou další náklady pro majitele lesa a zátěž pro životní prostředí a zdraví pracovníka. Málokdy se dodržují bezpečnostní předpisy, protože by to bylo příliš nákladné. Odkorňování je příliš pomalé a drahé. Některé sortimenty jsou pro soukromníka takřka neprodejné.
Když ho nemusíme ošetřovat, neničíme si prostředí. To už je lepší nechat stromy stát. Pokud by se dřevo dostalo včas někam ke kupci, potom ho nemusíme ošetřit. A to jsou další náklady.
Kůrovec někde vznikl a někam se šíří. Když ho podchytíte včas a snažíte se ho likvidovat – tak odkorněním, ale je to nákladné a nejsou peníze.
Zajímavé, že řezivo nezlevnilo. Kdyby všechno dobře vyšlo, tak má soukromník zisk pár stovek za metr krychlový, a to les roste 100 a více let. A kde jsou náklady na odstranění klestu, vysázení holiny, ochrana proti klikorohu, ochrana proti zvěři, ochrana stromků proti zarůstání travou a křovinami? Složité budou prořezávky a probírky v současné době nejsou rentabilní. Myslím, že tady má stát velký dluh k majitelům lesa v porovnání k zemědělcům a jiným dotovaným oborům.“
Bude se v našich lesích hospodařit přírodě blízce podle certifikace Forest Stewardship Council (FSC), aby nevznikaly holiny?
„Co ti ochránci považují za velkou holinu? Možná když jsou celé svahy suché nebo vykácené. Když je opadaný strom, kolikrát je lepší ten suchý nechat stát, protože kůrovec již z něho vyletěl.
V současné době velikost holiny určuje kůrovec a očividně kašle na certifikace. Vznikají a budou vznikat mnohohektarové holiny. Nevím, zda odběratelé dřeva upřednostňují / finančně i co do množství vykoupeného dřeva / vlastníky lesa hospodařící podle FSC. Kdyby ne, pak je to pro vlastníka lesa zbytečná finanční i administrativní zátěž.“
Přicházíme k oplocence, tzv. „kotlíku“, považuji ji za „oboru“. Dozvídám se, že obora se vztahuje ke zvěři, kdežto oplocenka slouží k ochraně vysázených stromků před okusem zvěří.
„Tento ´kotlík, je malá holina, vzniklá po nahodilé těžbě (zde asi 7 arů), vysázená sazenicemi buku a oplocená proti zvěři. Pestrosti se zde dosáhlo náletem semen dřevin z okolního porostu. Tak zde po osmi letech najdeme mimo vysázený buk i mladé stromky borovice lesní i vejmutovky, modřín, smrk, jedli bělokorou, dub letní i červený, břízu osiku i jeřáb. Čas ukáže, které dřevině se zde bude nejlépe dařit. Nezávidím tomu, kdo zde bude dělat v budoucnu prořezávku.“
Lesník ukazuje oplocenku, kde je to velice hezky namíchané.
První oplocenka, kde jsme začínali prohlídku, je malá asi šesti-arová, je vlhká a stinná, kolem dokola obklopená starým porostem. Je vysázená jedlí a takto „uzavřená“ jedle neomrzá. Pro docílení větší pestrosti se neujaté sazeničky jedle dosazovaly bukem.
Mícháním dřevin se dosahuje pestrosti
Existují stanovené kvóty pro výsadbu stromů, které se údajně obcházejí tím, že jsou určující pro malé hospodáře, a velké lesy pak mohou opětovně monokulturní smrk vysazovat, protože procento je tak splněno?
„Nevím o tom. U LČR jsme byli kontrolováni a kontroloval nás i počítač, zda dodržujeme podle lesního zákona povinné procento melioračních a zpevňujících dřevin.
Výsadbou monokultur bychom byli sami proti sobě. Vzestup kůrovce urychlují monokultury, lýkožrout napadne hned sousední stromy a rozletí se. Když je to namíchané, nemá takový rozhled a rozsah, musí hledat.
Vymohl jsem si nepoužívání chemie zde v našem revíru. Trošku jsme rebelovali – a prošlo nám to,“ říká lesník v důchodě.
„Jsem dost rád, že za celý můj život se tu nepoužívala chemie. Výjimkou je použití chemie proti klikorohu borovému, brouku škodícímu mladým sazenicím. Nejvíce je nebezpečný prvním, druhým rokem. Žije v pařezích, pak vyleze a napadá sazeničky.
Dosavadní vyhláška umožňovala pěstovat lesy s převahou smrku ve středních polohách, ačkoliv ekologové a vědci dlouhodobě upozorňují, že zde smrky chřadnou a kvůli změnám klimatu budou hynout.
„Teď je už napěstováno hodně smrků – škoda ho nevyužít jako hlavní cílovou dřevinu – hlavně v těch vyšších polohách. Zde ho však využíváme jako takovou pomocnou dřevinu, aby v horku dělal zástin druhým stromům.
Určitě není dobré vysazovat smrky v nižších a středních polohách, zvláště jako stejnorosty. Ale neplatí to jen o smrku. Každá dřevina v monokultuře je snazší kořistí svého škůdce.
Je mi ale líto teď napěstovaný smrk v lesních školkách nechat spálit a nevyužít ho alespoň jako pomocnou dřevinu, která vytvoří stín a výplň stanovištně vhodnějším dřevinám. Však podívejte na paseku, kde holina mezi přirozeným bukovým náletem byla prosázena smrkem a odrostky dubu, lípy a třešně, přibližně ve sponu 5 x 5 m, na holině byly ponechány kvalitní staré modříny a borovice k vysemenění, odněkud nalétla bříza a dokonce i douglaska a smrk – pomalu v té směsici zmizel.
Představte si, že za dvacet, třicet let smrk odejde…ale to už tu bude tolik náhradních stromů, že to les ani nepozná. I srnec má co vytloukat (*Při vytloukání si srnec čistí parůžky od odumřelého lýka otíráním o větve mladých stromků a keřů. web:kdelovit.cz) , a nic se nestane.
Co největší pestrost se snažím docílit pomocí odrostků – dubů, buků, jilmů, javorů, jasanů a třešní. Mám s nimi již víc než dvacetiletou vcelku dobrou zkušenost.
Potřebujete lidi, kteří se o to starají, přistřihnou, když něco spadne – narovnají to…
Podmínkou je kvalitní, nejlépe obalovaná sadba, výběr vhodného místa pro danou dřevinu, ochrana proti zvěři, nejlépe v tubusu, nepřezvěřený revír a šikovný pěstební dělník.“
„Dát tu dřevinu na místo, kam patří. Když patří do stínu, tak do stínu, když do vlhka, tak do vlhka.“
Včelaření v lese
„Včelaření mně otevřelo zase nový pohled na les. Učil jsem se poznávat stromy podle doby jejich kvetení. Dělat rozdíl mezi javorem mléčem a javorem klenem, mezi lípou malolistou a velkolistou… A zase, mít co nejpestřejší les, aby v něm stále něco kvetlo, od stromů a keřů až po bylinky. Tak se ze mě stal nepřítel chemie. Jsem rád, že za celou dobu služby na revíru, tj. 25 let jsem, nemusel použít žádné chemické přípravky (vyjma postřiku proti klikorohu borovému). Vysekával a vyřezával jsem jen to nejnutnější. Tak jsem chránil maliny, ostružiny, krušinu olšovou, vrbku úzkolistou a další.
Samozřejmě, bez dobrých dělníků včelařů by se nedařilo.“
Podařilo se i takové sehnat?
„Podařilo a nemusel jsem jim nic moc vysvětlovat. Jak napsal de Saint-Exupéry:
„Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“
Houby, které škodí
„Houby jsou nejen ke sběru a k jídlu, ale jsou i takové, které škodí stromům. Např. oblíbené václavky – ty dokážou i značně oslabit strom. Za nepříznivých současných podmínek se hniloba dostane až do výšky osmi metrů, místo běžných dvou metrů. . Nemocný strom se brání vůči houbě, už nemá tu vitalitu, kterou měl a snáze podlehne kůrovci.“
Doupné stromy
„Komu slouží za obydlí doupné stromy, které tu ponecháme? Určitě je dobré ponechávat je v lese. Doupné stromy potřebuje puštík, sýček, kulíšek, datel, strakapoud, žluna, netopýři, drobné ptactvo – brhlík, sýkorky – modřinka, koňadra, parukářka, uhelníček, babka, kuny, veverky, včely, vosy, sršně – aj., Z toho je vidět, že doupných stromů není nikdy dost.
A datli, žluny a strakapoudi nám pomáhají v boji s kůrovcem. Tak jim musíme poskytnout nějaké bydlení, a nehledět je na zisk.“
Výchova lesem
„Takový 90-letý buk, to není nic moc. A zde roste směska modřínu, borovice, dubu, buku, habru. Habr vychoval duby, dělal spodní etáž tomu dubu. O dubu se říká, že má mít hlavu na slunci a tělo v kožichu. A ten habr mu dělal ten kožich.“
„O dubu se říká, že má mít hlavu na slunci a tělo v kožichu.“
Pomník mnišce
Jdeme se podívat na pomník mnišce. Nejedná se však o zesnulou jeptišku, ale jde o připomínku padlého lesa. Pomník mnišce tedy náleží zmizelému lesu.
„Bekyně mniška je noční motýl, škůdce jehličnanů, převážně také smrků. Mniška to zde ve dvacátých letech minulého století vše sežrala, tehdy to byla katastrofa.
Staré lesy tu padly, bylo málo sadby, proto se sem dostaly nepůvodní dřeviny, jako vejmutovka, červený dub nebo douglaska, která se sázela do takových hnízd. Místy se najde i tisovec a banksova borovice. Vejmutovky pak ostatní dřeviny většinou předrostly a zadusily. Proto po mniškové kalamitě a následné větrné smršti je všude okolo tolik stoletých porostů.“
Jak mohou lesníci reagovat na postupující změnu klimatu?
„Klima se nyní mění tak rychle, že nedokáži odhadnout, kam to půjde, a tudíž jaké dřeviny v lese pěstovat,“ bilancuje zkušený lesník. Rostliny, které tu předtím normálně rostly, se mění. Je málo vody, studánky vyschly a prodlužuje se vegetační doba. Jak se ptát porostů, čeho jsou schopny? Snad zakládat lesy co nejpestřejší, aby budoucí generace poznaly, které dřeviny jsou nejvitálnější. A pak nám odpoví na předešlé otázky.“
Děkujeme za rozhovor a doprovod po lese.
