Na jeho začátku se seznámíme s týmem lidí, který jej bude na jeho „pouti“ za obezitou doprovázet. Pod dohledem lékařů začíná svůj lehkovážný pokus, který se posléze změní v něco mnohem závažnějšího, totiž v boj o přežití: v polovině filmu hrdina řeší, zda pokračovat i za cenu, že se narušené zdraví nemusí vrátit do normálu, či dokončit film. Ačkoliv se Spurlock rozhodne pro druhou možnost, stav fyzického těla se jen pozvolna vrací do normálu. Po skončení příběhu dlouho shazuje přebytečných čtyřiadvacet liber na detoxikační dietě.
Hrdina sám na sobě zakusí proměnu. Jídlo se pro něj během několika návštěv Mc Donalda stává drogou, která je s přibývajícími hamburgery dost nebezpečná. Během svého tažení si vypěstuje návyk na jídle, kterému jen těžko odvyká. Spurlockův dokument přitom není obžalobou či kritikou fastfoodových restaurací, je spíše zamyšlením nad tím, jak proměna fyzického těla ( váhy, stavu jater, hladiny cholesterolu apod.) ovlivňuje naše myšlení. Jak se chtě nechtě stávají trvalými konzumenty malé děti, protože na této stravě vydělávají firmy dodávající jídlo do škol. A tak se jakoby mimochodem dovídáme o stravovacích návycích v amerických školách, v zemi, kde nadváhou trpí 40% populace.
Když byl Spurlock dotázán, zda by se šel najíst do Mc Donalda v případě, že by se ocitl na pustém ostrově a jedinou záchranou na přežití by byl Mac, odpověděl: „Nešel bych tam. Udělal jsem to jen proto, že jsem chtěl dokončit ten film, ale věřte mi, ty dny vůbec neubíhaly, těch třicet dní bylo jak rok.“
Po uvedení filmu do kin zpětná vazba nenechala na sebe dlouho čekat. V řetězci Mc Donald´s začali nabízet zeleninový salát a přestali prodávat „Super Size“, ovšem jedním dechem dodali, že jejich snažení není reakcí na Spurlockovu šokující výpověď.
