Civilní strategie Hizballáhu

30. července izraelské letectvo podniklo nálet na několik domů v Kafar Kaně na jihu Libanonu, odkud byly na Izrael odpalovány rakety. Výsledkem náletu bylo prohlášení „libanonských představitelů“, že 60 lidí zahynulo. Západní media se příběhu chytila a zdálo se, že tyto hrozivé obrázky vysílají snad všechny zpravodajské kanály.

Přestože to samozřejmě vypadalo jako hrozná tragédie, není to úplný obraz. Později se zjistilo, že libanonské zdroje číslo nadhodnotily a chtěly světu ukázat něco jiného než pravdu. Bojovníci Hizballáhu se chtěli zbavit obvinění, že používají civilisty jako „lidské štíty“, zatímco odpalovali rakety z obydlených center.

Podle informací Červeného kříže bylo zabito jen 28 lidí, z toho 16 dětí. Přestože jsou tato čísla stále vysoká, jsou o mnoho nižší než původní počet obětí tzv. „kanského masakru“.

Jen pro srovnání, za posledních několik let dosahuje počet mrtvých Izraelců při sebevražedných teroristických útocích několika stovek; tyto oběti přišly o život v restauracích, na diskotékách, v autobusech a při rodinných sešlostech. Mnohokrát stál jediný útok desítky životů. Těmto vražedným událostem se nevěnuje velká pozornost, protože izraelská vláda nemá snahu cynicky používat své občany jako nástroj propagandy a ukazovat jejich zkrvavená těla celému světu.

Podle některých nezávislých novinářů, kteří byli v Kafar Kaně přítomni, vznikl rozdíl mezi počtem obětí, jak ho uvádí Červený kříž, a tím, co uvedly libanonské zdroje, tak, že Hizballáh ukazoval stejná těla několikrát, aby zesílil dojem z neštěstí.

Místní aktivisté Hizballáhu měli zájem ukázat zahraničním médiím tolik těl, kolik je jen možné. Jako příklad: Fuád Siniura, premiér Libanonu, tvrdil, že do 3. srpna bylo ve válce zabito 900 Libanonců. Ale zahrnul do toho i zabité bojovníky Hizballáhu. Paradoxně, jak Hizballáh, tak libanonská vláda měli zájem zvýšit počet mrtvých civilistů a snížit počet mrtvých bojovníků Hizballáhu. A to proto, aby zakryli „civilní strategii“, kterou Hizballáh používá, tzn. použití civilistů jako lidského štítu pro teroristy.

Incident v Kafar Kaně přináší otázku: proč, přes opakovaná varování Izraele, aby obyvatelé jižního Libanonu místo opustili, tak tito lidé neučinili? Kdo měl zájem je přesvědčit, aby zůstali? Cítili, že jsou v bezpečí mezi bunkry, které tam Hizballáh za posledních šest let vystavěl.

Írán a Hizballáh mají velmi jasnou „civilní strategii“ v této dobře naplánované válce proti Izraeli a Západu. Íránští zpravodajové se poučili ze způsobů, jak Izrael bojuje v Gaze, a zjistili, že IOS (Izraelské obranné síly) nechtějí bojovat mezi civilisty, protože se bojí, že zemřou nevinní lidé.

Izraelská vláda ví, že si svět zvykl na stovky Izraelců, zavražděných arabským terorismem, ale vojenská chyba, která způsobí zraněné a zabité civilisty, bude celosvětově odsouzena.

Írán a Hizballáh tomu rozumějí, a tak vyvinuli strategii, která využívá lidské štíty. Tato věc je známa i v Iráku a Afghánistánu, kde byla použita proti Američanům. Lidé v místních konfliktech umírají například v Súdánu, Iráku, Afghánistánu a Somálsku, ale žádnému z těchto incidentů se nebude věnovat taková pozornost jako jedinému incidentu, kde figurují Američané nebo Izraelci. Írán a Hizballáh tedy ustanovily cynickou strategii boje zevnitř oblastí s civilním obyvatelstvem, aby chránily své bojovníky před protiúderem.

Civilní infrastruktura v jižním Libanonu

To, co se odehrálo na jihu Libanonu za pomoci Íránu a Sýrie, se stane na jakémkoli místě, kde operují teroristické organizace a partyzánská hnutí. Od chvíle, kdy v roce 2000 Izraelci z jižního Libanonu odešli kvůli slabé vládě, získal kontrolu nad oblastí Hizballáh. S penězi z Íránu a s penězi, které Hizballáh získal svými snahami o zvýšení příjmů, Hizballáh znovu vybudoval civilní infrastrukturu, aby si získal přízeň lidí, a pod ní zároveň také infrastrukturu vojenskou, aby na Izrael mohl útočit bezpečně, za použití civilistů jako štítu, a zároveň udělal z úmrtí civilistů nástroj propagandy proti Izraeli.

Takže, aby se tato záležitost vyjasnila, počet civilních obětí není zapříčiněn nadměrným použitím síly ze strany Izraele, nebo nedostatečným opatřením na ochranu civilistů, ale spíše tím, že to tak Hizballáh pečlivě a záměrně připravil a pak použil jako falešnou propagandu.

Bunkry byly postaveny pod soukromými domy, školkami, mešitami, veřejnými budovami a školami. V některých případech byly bunkry 8 metrů pod zemí a byly opatřeny taktickým vojenským vybavením, municí, zbraněmi a odposlouchávacím zařízením.

Některé z těchto bunkrů jsou propojeny podzemními tunely s tajnými východy. Desítky pozic Hizballáhu bylo vystavěno podél hranic s bunkry pro trvalé přežití pod zemí, dokonce i pro případy neustálého bombardování.

Pro příklad, v šíitské čtvrti v Bejrútu jsou bunkry uzpůsobeny dokonce i pro případ jaderné války a jsou postaveny za pomoci rozsáhlých investic z Íránu. Írán má v úmyslu udělat z Hizballáhu zvláštní jednotku své strategie na získání jaderných zbraní. Vezmeme-li v úvahu tuto strategii, můžeme věřit, že Sýrie a Írán připravují totální válku proti Západu – čímž oponují pozici mnoha arabských států, jako je Egypt, Jordánsko, Saudská Arábie, Katar a další.

Ve většině případů, jak ukazuje i Libanonská televize, jsou rakety odpalovány z obytných čtvrtí, škol a mešit.

Dilema Západu

Západní země se starají o svou mezinárodní pověst. Některé muslimské státy a teroristické organizace se o ni nestarají. Problém je v tom, že mnoho teroristů považuje oběti na životech civilistů za veliký úspěch, zatímco západní země považují jakékoli civilní oběti za ohromné selhání, což pravděpodobně motivuje teroristy k dalšímu útoku.

Avšak i pro Západ je někdy zranění civilistů nevyhnutelné, jak se ukázalo, když v roce 1999 NATO bez rozdílu bombardovalo Jugoslávii. 13. května NATO zabilo 100 lidí při leteckém útoku na vesnici Koriša. Po útoku mluvčí NATO řekl, že útok byl proti „legitimním vojenským cílům“.

Protože Izraeli jde o lidské životy, IOS podnikají operace, které vyžadují trpělivost a vytrvalost, přestože obyvatelé Izraele jsou vystaveni tisícům raket, které dopadají na velká města. Na rozdíl od obvyklého postupu v těchto situacích, IOS oznámily ve všech arabských médiích obyvatelům vesnice, aby se evakuovali před útokem – někdy i týden dopředu, aby daly populaci dost času na klidnou evakuaci.

Poté IOS rozšířily stovky tisíc letáků v arabštině, které byly dokonce přečteny v libanonském rádiu jiholibanonskou stanicí Al Mašrik. Libanonské vysílací společnosti dokonce oznámily, které silnice jsou bezpečné, aby odcházející lidé nebyli zasaženi nálety IOS.

Třetím krokem bylo ostřelování okolí vesnic. Až po těchto varováních IOS zaútočily na výše zmíněné bunkry, vybudované v civilní infrastruktuře, které byly pod úplnou kontrolou Hizballáhu.

Hizballáh se pokoušel obyvatele přesvědčit, že jsou zcela v bezpečí. Skrze svou televizní síť šířil mezi Libanonci pocit, že jsou úplně v bezpečí pod jeho vedením a že „Izrael bude poražen, pokud pošlou pozemní jednotky do vesnic na jihu Libanonu“. Někteří odešli, zatímco někteří uvěřili Hizballáhu a zůstali – právě tak, jako se to stalo v Kafar Kaně.

Hizballáh velmi dobře ví, jak využívat mezinárodní média. Uveďme si některé příklady:

1. Přestože někteří novináři podali zprávy o tom, že Hizballáh odpaluje rakety z prostřed civilní infrastruktury a podaly o tom zprávy i Spojené národy, jen málo těchto zpráv se dostalo na veřejnost.

2. 3. srpna reportér CNN v Bejrútu Nick Robertson řekl, že jeho zpráva z 18. července byla zinscenována zpravodajským úředníkem Hizballáhu.

3. Slečna Emma Banino, italská ministryně pověřená vztahy s EU, řekla 31. července, že „je jasné, že Hizballáh si udělal základnu poblíž civilistů, aby z nich udělal lidské štíty“.

4. Reportér z Time, Christopher Allbrieton, řekl, že „Hizballáh drží kopie pasů všech novinářů. Několik z nás už obtěžovali“.

5. Elizabeth Palmer z CBS řekla, že „Hizballáh je odhodlaný ukázat jen to, co chce, aby bylo vidět“.

6. Tom Gross, bývalý reportér Sunday Telegraph, napsal 3. srpna, že „zahraniční média se stala nástrojem propagandy Hizballáhu“.

7. 6. srpna agentura Reuters připustila, že fotka, publikovaná 5. srpna, která ukazuje silný kouř po nočním náletu na předměstí Bejrútu, byla upravena počítačovým programem. Reuters se omluvila a požádala, aby už fotka nebyla nikdy použita. Fotograf byl propuštěn. Později Reuters oznámila, že stáhla 900 fotek tohoto libanonského fotografa. Vícekrát došlo k manipulaci obrázků, aby fotky ukázaly Izrael v horším světle.

8. Německý deník Die Welt uvedl, že „Hizballáh změnil íránskou ambasádu na své velitelství. Hizballáh se sem přesunul 15. července po útoku na Bejrút. Írán poskytl Hizballáhu celé patro pod ochranou Íránských revolučních gard.“

9. Německý deník Tags Spiegel v Berlíně publikoval dopis šíitského doktora z Libanonu, který tvrdí, že Hizballáh založil sklady zbraní pod školami a obytnými budovami. Doktor dodal, že „Hizballáh používá obyvatele jako lidský štít, a když umřou, používá je na propagandu.“

10. Německý deník Die Sueddeutsche Zeitung 2. srpna uvedl, že Hizballáh zinscenoval mediální šarádu v Kaně, aby maximalizoval hororový efekt. Titulek byl „hizbolliwood“ – jak bylo řečeno, Hizballáh přinesl těla z jiných míst, aby si je média vyfotila.

Tyto příklady ukazují, že Hizballáh západní média znovu a znovu vodí za nos. Měla by být proto přijata opatření, aby západní média nesloužila jako nástroj propagandy teroristických organizací a zemí, které je podporují, jako je Írán, Súdán, Severní Korea a další.

Dr. Yohai Sela se zabývá výzkumem politiky, společnosti a médií na Blízkém východě.