Pocta Kao Č'-šengovi

Tato skutečnost tedy vzbuzuje další otázky. Proč šel Kao do o tolik většího rizika tím, že reagoval na strasti Falun Gongu, místo aby zastupoval své další klienty? Proč se čínská vláda staví k Falun Gongu hůř než ke křesťanům?

Pochybuji, že většina z tohoto publika ví, co je to Falun Gong. Ale zjištění toho, co je Falun Gong, nezodpoví moji otázku.

Falun Gong je moderní sloučení tří prastarých čínských tradic, čchi-kungu, taoismu a buddhismu. Čchi-kung je soubor cvičení. Na západě je nejznámější z nich tchaj-či. Jádrem učení Falun Gongu je úcta k principům pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Falun Gong nemá žádný politický program nebo politickou základnu. Hlásá a praktikuje nenásilí, dokonce i při sebeobraně. Proč jen by čínská vláda pronásledovala více než jiné cílové skupiny skupinu nevinných, kteří neudělali nic víc, než že cvičili a meditovali? Jako u všech pronásledování, odpověď leží u samotných pachatelů, nikoliv u obětí. Například o antisemitismu se nedozvíme nic, budeme-li sledovat Židy; můžeme tomu porozumět pouze sledováním antisemitů.

Pochopení pronásledování Falun Gongu nevyžaduje znalost Falun Gongu, ale žádá si jisté porozumění Komunistické strany Číny.

Falun Gong se objevil v roce 1992 v době pádu železné opony a rozpadu Sovětského svazu. Založil jej Li Chung-č'. Napsal knihy a pořádal přednášky, které daly vzniknout hnutí Falun Gong. Čínská vláda v roce 1999 odhadovala počet přívrženců na 70 milionů. Falun Gong praktikovalo více lidí, než měla komunistická strana členů (odhadem 60 milionů).

Nebylo možné, aby nekomunistický systém víry získal v Číně tak mnoho přívrženců, aniž by se vytvořily rozdílné názory. Komunističtí ideologové začali do Falun Gongu rýt, nejprve na nejnižších úrovních strany. Ale tento ideologický odpor nakonec dosáhl až na samotný vrchol. Tehdejší čínský prezident Ťiang Ce-min se polekal vzestupu Falun Gongu. Ideologická svrchovanost komunistické strany byla podle jeho názoru v nebezpečí. V červenci 1999 přesvědčoval stranu, aby hnutí zakázala.

Na jedné úrovni se zdá potlačování Falun Gongu čínskými komunisty jako naprosté totalitní šílenství, vytváření si nepřítele tam, kde žádný není. Komunistická strana potřebuje nepřátele, aby ospravedlnila své setrvávání u moci, a Falun Gong měl tu smůlu, že byl po ruce a vhodný k tomu, aby byl dosazen na místo nepřítele.

Daleko horší, než mít urputné nepřátele, je pro komunistický režim nemít žádné nepřátele. Protože když není koho démonizovat, komunisté nemají co říct, aby ospravedlnili, proč se drží u moci.

Na úrovni totalitní dynamiky o tomto šílenství není pochyb. Ale je tu ještě další úroveň, specifická pro Čínu. Falun Gong je produktem prastarých čínských tradic; ty jsou jeho moderní formou. Řečeno hegelovsko-marxistickými pojmy, jsou současnou fází čínské historické dialektiky. Jsou obrazem skutečné Číny, Číny prostých lidí, Číny lidové, v marxistických pojmech Číny proletariátu.

Není žádnou shodou náhod, že se Falun Gong objevil v roce 1992 v době konce jakékoliv racionální víry v komunismus na celém světě. Co zaplní ideologickou propast, kterou zanechal globální kolaps komunismu? Pro Čínu byl odpovědí Falun Gong.

Pro Čínskou komunistickou stranu byl Falun Gong cestou zpět, velkým skokem nazpět, zpátky tam, kde byla Čína, než ji ovládla komunistická strana. Převaha Falun Gongu by znamenala, že by Čína pokračovala, jako by komunistická strana nikdy neexistovala, mimo jizev, které za sebou strana zanechala.

Problém pro komunisty nebyl pouze ten, že je Falun Gong tak autenticky čínský; je to také to, že komunismus je tak jasně cizí. Komunismus je západním ideologickým importem do Číny. Komunisté viděli rozšířenou, populární, v Číně zakotvenou ideologii, jak od nich odřezává půdu, na které stojí.

Tolerovat Falun Gong by nemuselo znamenat, přinejmenším krátkodobě, kolaps současného režimu. Ale mohlo by to znamenat úbytek jakékoliv ideologické přítomnosti, kterou komunistická strana stále měla v srdcích a myslích čínských lidí. Jakmile by už nezbyl nikdo, kdo by věřil v komunismus, dokonce i uvnitř komunistické strany, uvolnění stisku, kterým se komunistická strana drží u moci, by nemohlo být daleko. A to je, jak se zdá, to, co vedlo Čínskou komunistickou stranu k zahájení brutálního útlaku, útlaku bez omezení, k potlačování mnohem horšímu, než jakým trpí kterákoliv jiná skupina obětí.

Tyto ideologické obavy lze vidět na potupných urážkách, které strana používá proti Falun Gongu. Celá ta zuřivá jedovatost, kdysi namířená proti kapitalistům, buržoazii či vykořisťovatelům, je nyní obrácena proti Falun Gongu. Falun Gong je nazýván zlým kultem, který prostřednictvím svého zakladatele Li Chung-č' vymývá lidem mozky, aby zabili sebe a ostatní.

Jak by se dalo očekávat u skupiny vystavené tak nesmírnému hanobení, její šikanování je děsivé, zdaleka větší než u jakékoliv jiné skupiny. Jako první přichází podněcování k nenávisti. Poté přichází odosobnění, vytěsnění na okraj společnosti a odlidštění. A nakonec přichází na řadu mučení a zabíjení.

Zvláštní reportér OSN v otázkách mučení ve zprávě z března 2006 uvedl, že 66 procent obětí údajných případů mučení a špatného zacházení v Číně byli praktikující Falun Gongu. Další jsou ujgurští muslimové s 11 procenty. U všech dalších byla pouze jednomístná čísla. Po 22. prosinci 2006 jsme s Davidem Kilgourem identifikovali přes tři tisíce praktikujících Falun Gongu, kteří zemřeli následkem pronásledování a u kterých byla zjištěna totožnost.

Byl to tento divoký vír událostí, do kterého se Kao vrhl. Napsal tři otevřené dopisy protestující proti pronásledování Falun Gongu. Dopisy byly napsány v prosinci 2004, říjnu 2005 a prosinci 2005.

Následně po druhém dopisu Pekingský městský výbor spravedlnosti pozastavil činnost Kaovy kanceláře na jeden rok. V prosinci bylo jeho oprávnění k provozování právnické praxe zrušeno.

Kao na toto jednání zareagoval tak, že veřejně vystoupil z komunistické strany a napsal třetí dopis. Po třetím dopisu obdržel několik telefonátů od policie. Policie mu sdělila, že zašel příliš daleko a uvedl se tak do obtížné pozice. Policie řekla, že on, jeho žena a děti jsou vyšetřováni. Začátkem prosince byli Kao a jeho rodina převedeni pod neustálý policejní dohled.

Policie jej zatkla v lednu 2006 za to, že filmoval policii, poté co si všiml, že policie filmuje jeho. Tentokrát mu policie vyhrožovala zabitím. O několik dní později, rovněž v lednu, se jej pokoušel srazit automobil se zakrytými poznávacími značkami, doprovázený vojenským vozidlem s rovněž zakrytou poznávací značkou.

Kao odpověděl zorganizováním štafetové hladovky. Právníci a právní aktivisté se postili střídavě jeden nebo dva dny na protest proti státnímu pronásledování. Jako odezvu stát uvěznil zaměstnance jeho kanceláře. Kao udržoval svoji kancelář otevřenu navzdory svému vyloučení z právnické praxe; ale od poloviny února musel pokračovat ve své práci bez zaměstnanců.

Poté, co se vynořily první články o odebírání orgánů praktikujícím Falun Gongu v březnu 2006, zprávy, které vyvolaly naše vlastní vyšetřování, hlas Kao Č'-šenga nebyl umlčen. Psal o tom a tuto praxi odsoudil. Vyjádřil svoji dobrou vůli připojit se ke Koalici pro vyšetření pronásledování Falun Gongu, skupiny, která nás pověřila touto prací.

Kao pozval Davida Kilgoura a mě do Číny, abychom provedli naše vyšetřování. Toto samo o sobě byl odvážný čin. Ale způsob pozvání byl dokonce ještě odvážnější.

Uvedl jsem svůj komentář poznámkou, že jsem nikdy nekomunikoval a Kaem přímo, ale Kao nás pozval, abychom přijeli do Číny, což jsou dvě zdánlivě protikladná prohlášení. Ale obě jsou pravdivá.

Ve svém zvacím dopise napsal:
"Protože všechny moje [pevné] telefony a sítě byli odstřiženy, mohu komunikovat pouze [mobilním telefonem] prostřednictvím reportérů a médií."
A to je vskutku způsob, jak jsme náš zvací dopis dostali - přes média. Kao zavolal své pozvání reportérce. Reportérka obratem zavolala jednomu z našich překladatelů, aby předal pozvání. Reportérka poté zařadila pozvánku do svých novin, Velké Epochy (The Epoch Times), a ta byla poté otisknuta v jejich vydání 11. června 2006.

Musím přiznat, že jsem se cítil znepokojen tím, co Kao udělal, že sám sebe ohrozil tím, že nás pozval tímto způsobem. On toto znepokojení předpokládal a zodpověděl je ve svém dopise. Napsal:

"Možná si děláte starosti, že moje podpora a to, že vás zvu, mě může ohrozit. Ale nebezpečí, kterému čelím, není způsobeno tím, že bych vás podporoval a pozval vás. Je to proto, že čelíme zvrácenému systému diktatury. Tudíž nebezpečí již existuje. Původ nebezpečí tkví v tomhle zlém a nelidském systému, ne v tom, co se rozhodneme udělat."

První verze naší zprávy vyšla 6. července 2006 a docházíme v ní k závěru, že obvinění jsou pravdivá, že se v širokém měřítku děje odebírání orgánů praktikujícím Falun Gongu, kteří jsou v tomto procesu zabíjeni. Udělali jsme to málo, co jsme mohli, abychom Kaa ochránili, tím, že jsme v první verzi zprávy nezmínili jeho pozvání ani jeho otevřené dopisy proti pronásledování Falun Gongu. Přesto jsme mu byli hluboce zavázáni, nikoliv pouze pro jeho příklad, ale také za jeho analýzy a postřehy.

Když byl Gao téměř okamžitě poté uvězněn, mučen, obviněn a vyslýchán, byli jsme otřeseni. Ale po tom všem, co jsme se dozvěděli o Komunistické straně Číny, jsme zdaleka nebyli překvapeni.

Co bylo na Kaovi úžasné, není až tolik to, že se postavil za spravedlnost a vládu zákona, jakkoli obdivuhodné to opravdu je, ani to, že byl kvůli tomu pronásledován, jakkoli je to skutečně ohavné. Je to spíše to, že zůstal pevný, když se pronásledování hromadilo, když nabíralo na rychlosti. Nemohl nevědět, že to, co dělá, na něj přivede pohromu; ale stejně to udělal.

Byl to tento důvod, proč jsme se s Davidem Kilgourem rozhodli Kaa nominovat na Nobelovu cenu míru. Zaslali jsme naši nominaci norskému Nobelovu institutu koncem ledna tohoto roku.

Osobně vítám toto ocenění dané Kao Č'-šengovi, které je v některých ohledech dokonce větší pocta než Nobelova cena míru. Jsem si dobře vědom, že je pouze třetím příjemcem tohoto ocenění za padesát let a první jediný příjemce.

Všichni doufáme, že nikdy nebudeme v situaci, ve které se ocitl Kao Č'-šeng. Ale měli bychom také doufat, že pokud se v ní ocitneme, uděláme to, co udělal on. Kao Č'-šengu, vzdáváme ti poctu.

David Matas je právník ve Winnipegu v kanadské Manitobě. Tento článek je upravenou verzí jeho komentářů přednesených na setkání ředitelů Americké rady soudních advokátů (www.abota.org) 30. června 2007 v kalifornské Santa Barbaře při příležitosti udělení Ceny za odvážnou advokacii Kao Č'-šengovi.