"Už jsme nechtěli dál žít"
Manželka čínského právníka Kao Č'-šenga, Keng Che, které se teprve nedávno podařil útěk do USA, popisuje detaily z doby neustálého pronásledování a brutálního zacházení ze strany policie v jejich domě v Pekingu – ani děti nebyly ušetřeny tohoto násilí.
Po příjezdu do USA se pětiletý syn Kao Tchien-jü opatrně zeptal své matky: „Smím nyní mluvit? Smím teď jít ven?“ Ten hoch je sice ještě malý, ale už má mnoho důvodů k takovým otázkám. Je synem slavného čínského obhájce lidských práv, Kao Č'-šenga.
Právník Kao je obětí cíleného pronásledování čínskou komunistickou stranou. Bojoval vždy legálními prostředky proti zlému nakládání s čínskými rolníky, jimž byla bezostyšně vládou vyvlastněna půda. Kao ale také zastupoval příznivce hnutí Falun Gong a jiné oběti komunistické vládní garnitury.
„V Číně jsme nesměli mluvit ani vycházet ven,“ řekla Kaova žena, Keng Che. Dnes je už i se svými dětmi v bezpečí v USA, a to díky pomoci přátel a americké vlády. „Nyní jsme v USA, tak jsem synovi řekla, že smí mluvit a hrát si a bavit se s ostatními lidmi. Teď se cítí svobodný a beze strachu.“
9. ledna 2009 uprchla Keng Che i s dětmi z domácího vězení v Pekingu. Podařilo se jim čínské policii uniknout a 16. ledna přešli hranice do Thajska. Keng Che prozradila, že nyní už myslí jen na to, jak vyléčit duše svých traumatizovaných dětí. Obě děti dosud trpí těžkými depresemi.
Strach o Kaův život
Keng Che ví jen velmi málo o tom, kde se teď nachází její manžel a jaký je jeho stav. Ale to, co ví, není dobré. Byl mučen a jeho zdraví je tím dlouhodobým mučením těžce poškozené.
„Nevím, kde se nachází právě teď. Nemám k němu žádný kontakt od té doby, co jsem opustila Čínu. 4. února mi jeden přítel řekl, že Kao byl zase zatčen.“ Jen s velkým přemáháním nechala Keng Che svého manžela v Číně. Ten je teď na všechno sám a musí se sám zotavit z mučení, kterému byl vystaven za to, že dobře dělal svou práci.
„Posledně, (když ho zatkli a mučili) použili kouř, aby mu podráždili oči,“ řekla Keng Che. „Nyní slzí jeho oči celý den. Musí si neustále utírat slzy a jeho oči nepřetržitě bolí. To mu zabraňuje v jakékoliv činnosti. Není schopen něco dělat.“
Podle výpovědi Keng Che trpí její muž neustálými bolestmi v dolních zádových partiích, protože do těch míst ho brutálně mlátili. Když ráno vstává, nemůže se téměř ani pohnout, jak silné bolesti má. Má dokonce i problémy s tím, posadit se na židli nebo ze židle vstát.
Kaovo trávicí ústrojí bylo také porušeno. „Průjem u něho vyvolá dokonce i sklenice teplé vody. A i když není hladový, touží po jídle. I když se hodně nají a má bolesti, pořád ještě cítí hlad. Zdá se, že ztratil pocit nasycení. Vypadá to, že jeho tělo se vymklo kontrole…."
Dcera se pokusila o sebevraždu
Krátce před olympijskými hrami v Pekingu v loňském roce byli Kao Č'-šeng a jeho rodina vyvezeni z Pekingu do Sin-ťiangu, do téměř neobydlené oblasti na severozápadě Číny. Do Pekingu se směli vrátit až koncem srpna. Ale opět před začátkem paralympiády byli odvezeni do vyhnanství.
Keng Che vzpomíná: „Onoho večera nás vyvezli z našeho bytu a jeli jsme a nevěděli kam. Ani jsme nevěděli, kam nás dovezli. Byl to malý hostinec. Drželi nás tam pod zámkem v jedné malé místnosti déle než měsíc.
Od 1. září 2008 nesměla Kaova dcera Keng Ke-ke (Ke-ke je přezdívka) navštěvovat školu. Byla v domácím vězení, a tak byla oddělena od svých kamarádů ze školy. Ke-ke byla na pokraji nervového zhroucení. Několikrát si sama přivodila různá zranění a jednou se pokusila o sebevraždu. Manželé Kaovi měli o dceru obrovskou starost. Především otci, Kao Č'-šengovi, to téměř zlomilo srdce.
S bolestným výrazem v obličeji popsala Keng Che následující událost. Na stole její dcery ležel malý nůž na vyřezávání uměleckých předmětů. S tím nožem si pořezala paži. Řekla, že se cítí lépe, když se řízne. Několik řezných ran už se zahojilo, ale některé dosud ne. Pořezala se třikrát. Jednou zjistili rodiče pokus o sebevraždu. Prořízla si tepnu. Usmívala se, když pozorovala tu krev. Oba rodiče to naštěstí hned zjistili, ale připravilo jim to obrovskou starost o dceru, vidět ji tak nešťastnou.
Keng Che řekla: „Kvůli dětem jsem musela prchnout z Číny. Jinak bychom sami cítili vinu. Pro Kaa to byl duševní šok. On cítí vinu v tom, že děti jsou tak nešťastné. Oba dva jsme se cítili hrozně.“
Keng Che vyprávěla o jednom večeru, kdy se náhle a nečekaně objevila v domě policie a převrátila jejich byt naruby. Policista namířil baterku přímo na Kaa a potom na malůvky malého Tchien-jü na zdech. „Policisté mířili baterkami na ty kresby a potom na Tchien-jüa. Ten byl velmi nervózní a ustrašený. Schovával se před slídivým světlem těch baterek.“
Pokračování na další straně...
