IWAKI, Japonsko - V pobřežních oblastech tří prefektur na severovýchodě Japonska jsou stále každé 2 až 3 hodiny cítit záchvěvy půdy. Lidé, evakuovaní ze svých domovů, které už možná ani neexistují, žijí v provizorních podmínkách; jsou duševně vyčerpaní a mají strach.
Městečka jižně od prefektury Fukushima, která se nacházejí o okruhu 40 km od kontaminované jaderné elektrárny, byly až do minulého pondělka odříznuté, než úřady otevřely silnici Tokiwa. Kvůli uzavírce se do oblasti nedostaly zásoby ani reportéři a kvůli obavám z radiace nepřišly ani týmy dobrovolníků.
Život v provizorním přístřeší
Jen 45 km od zničené elektrárny Fukushima Daiichi žije v gymnáziu městečka Iwaki 120 lidí, které katastrofa připravila o domov.
Každý následný otřes je cítit v celé budově od základů až po střechu a doprovází jej hlasité praskání. V noci zvuky znějí ještě hlasitěji. Mezi ubytovanými je i paní Yoshiko Date (65). „Pokaždé, když se to otřese, někdo hlasitě zakřičí. Mnohokrát už mě ten křik probudil, říká.
Fyzické pohodlí je tady vzácností. Lidé spí na zemi jen s pár vrstvami plsti pod hlavou.
A je tu zima. Sice je tu topení, ale netopí, protože okolní silnice jsou zničené a není způsob, jak sem dopravit další palivo.
Tvrdé fyzické podmínky ještě přidávají k duševnímu stresu obyvatel. Vládne tu napětí. „Mizerné topení, když ho ani nemůžeme zapnout. Je nám ještě vetší zima, jenom jak se na něj díváme, cedí skrz zuby jeden z obyvatel.
Osmdesát procent obyvatel z okolí Iwaki pořád nemá tekoucí vodu. Vyprat oblečení nebo umýt nádobí je problém a udržovat hygienu zrovna tak.
Vody je tak málo, že není ani čím spláchnout. Na záchodcích je upozornění: „Po použití toalety naplňte nádržku ručně. Někteří jsou tím znechucení a raději záchod nepoužívají a snaží se nepít.
Dokonce i čerstvý vzduch už je luxus. Víc a víc lidí přestává vycházet ven a mají strach otevřít okna, aby vyvětrali. 21. března ve Fukushimě celý den pršelo. Japonská agentura pro jadernou a průmyslovou bezpečnost lidi varovala, aby „se nenamočili a vyhnuli se tak kontaktu s radioaktivním materiálem v dešťové vodě".
Dobrovolníci pod tlakem
Mezilidské vztahy v provizorním přístřeší jsou složité. Jak dobrovolníci, tak evakuovaní lidé se musí přizpůsobit situaci, kdy sdílí nezvykle mnoho času a prostoru s cizinci.
Dobrovolníci i koordinátoři se snaží o lidi postarat, ale také to nemají jednoduché. Jeden z dobrovolníků v Iwaki říká, že humanitární pomoc není zvládnutá moc dobře a lidé ve vedení podle ubytovaných neodvádějí dobrou práci. Pan Fukuji Hikariyama (60), dobrovolník z Tokia, se ptal lidí v provizorním ubytování, co jim schází. Řekli mu prý, že koordinátoři „nerozdělují jídlo a pokrývky rovnoměrně, nezdraví a nekomunikují s lidmi v přístřeší".
Po těchto dotazech ho pak koordinátoři důrazně varovali, aby „nejednal na vlastní pěst, protože „by nám to ztížilo organizaci, říká Hikariyama. Od té chvíle si na něj správa přístřeší dávala pozor, zmiňuje. Vedoucí to však pro tisk nechtěli komentovat.
Nejistá budoucnost
„Pro každého je to těžké. S tím se nedá nic dělat," říká žena kolem čtyřicítky z Hiranomachi, obvodu Iwaki. Hiranomachi bylo evakuováno, protože se nachází asi 20 km od dvou jaderných reaktorů Hiroshima Daiichi a Daini.
Paní Kayo Sato (pseudonym) má potíže s chozením. Její manžel, také čtyřicátník, a jejich dítě, které chodí do druhé třídy, odešli do bytu manželovy sestry. Manžel volal, že v bytě u sestry už moc dlouho zůstat nemohou. Rád by paní Sato vyzvedl, ale je těžké sehnat benzín. „Netuším, kolik měsíců v tomhle přístřeší ještě budu muset žít," říká paní Sato a dodává: „Nedá se s tím nic dělat, protože nemám, kam jinam jít."
Města duchů
Po návštěvě provizorního přístřeší v tělocvičně se reportér Velké Epochy vydal na vlakové nádraží v Iwaki. Oblasti kolem nádraží jsou normálně plné lidí a turistů. Teď je ale většina supermarketů, večerek, hotelů a hostinců zavřená. Taxi parkoviště u nádraží je plné nehybných vozů, jako by usnulo.
Jedna z místních obyvatel, Yukiko Kamada (54) se právě vrátila od své dcery z Tokia, kam se odjela po katastrofě ukrýt z obav před radiací. „Netuším, jestli je teď situace lepší, protože úplně nerozumím vlivu radioaktivity na lidi," říká. Do Iwaki se vrátila za rodiči, kteří z města nechtěli odejít. „Ráda bych, aby se odstěhovali do Tokia, ale oni se stěhovat nechtějí. Tak jsem se rozhodla, že se za nimi přijedu podívat."
„Nemyslím, že bych tu mohla zůstat," dodala. „Tohle je město duchů. Všichni lidé se rozprchli jinam."
Podle místní samosprávy byla populace města Iwaki před zemětřesením 340 000. Evakuováno bylo 4 555 lidí, jenže do toho se nezapočítávají ti, kteří odešli dobrovolně.
Podle policie padlo v prefektuře Fukushima katastrofě za oběť 700 lidí, což je dost málo ve srovnání s 5 000 v menší prefektuře Miyagi severovýchodně nad Fukushimou. Tam byly ztráty na životech největší. Z Fukushimy ale bylo evakuováno 131 000 lidí, což je o 18 000 více, než z Miyagi. Z údajů se dá usuzovat, že lidé utíkají, aby se vyhnuli radiaci.
Japonská vláda nařídila evakuaci všem lidem z oblasti do 20 km od elektrárny Fukushima Daiichi. Téměř celá populace několika měst, jako Namie-machi, Tomiok-amachi, Okuma-machi a dalších, se tak sebrala a nechala za sebou města zcela opuštěná. Vláda zatím neuvedla, kdy nařízení k evakuaci vyprší. Hiromi Ito, která odešla z Tomioka-machi do tělocvičny v Iwaki, prý zaslechla, že nařízení bude trvat možná i šest měsíců. „Vůbec nevím, jak dlouho budu muset v tomhle evakuačním životě pokračovat," povzdechla si.
Co se týče odbourání radioaktivních materiálů uvolněných při nehodě, vedoucí Francouzského jaderného úřadu uvedl, že „je možné, že to bude trvat desetiletí".
„Dopad nebude omezen na okruh 20 km," zmínil také.
