„Tureckou kávu, prosím.“
V Čechách je tento způsob vaření kávy běžný a mnozí do něj dosud neupustili, přestože nabídka kávy z kávovarů a pressovacích zařízení je mnohem kvalitnější a - snad i zdravější.
Český turek je český turek. Někdo by se bez něj po ránu ani neprobudil. Lidé stylu – turka a cigaretu po ránu – tvrdí, že se nemohou pak nasnídat, protože by jim ze snídaně bylo špatně. Budiž, tak hlavně, že jste se probrali...Opravdová turecká káva však vypadá jinak. A také jinak chutná. Chuťový rozdíl je opravdu výrazný.
K přípravě pravé turecké kávy potřebujete speciální nádobu kónického tvaru, které se říká džezva. Její původní arabský název zní cezve, podle původní ottomanské turečtiny se vyslovuje džezve. Tento název převzala většina slovanských jazyků. Bývá vyrobena z mědi a má delší držátko pro pohodlnou manipulaci. Můžete se setkat i s džezvou vyrobenou z mosazi, stříbra nebo oceli.
Není to tak rychlé, jako spařit vroucí vodou českého turka. Tato turecká nebo arabská káva potřebuje trochu času na svůj rituál. Ale zase o moc delší to není a příprava stojí za to. Do džezvy vsypeme lžičku kávy – má to být klasicky 7 gramů – kdo sladí, přidá i cukr. Potom zalijeme studenou vodou a dáme vařit.
Nedoporučuje se od přípravy odbíhat. Jednak je to rituál, jednak vám káva může překypět a utéci. Dobrý kávovárce bedlivým okem sleduje, co se v džezvě děje. Nejprve se na okraji hrdla nádoby objeví řetízek bublinek. Ten postupně stoupá. Jakmile hrozí překypět, dlouhé držadlo umožní pohodlně džezvu uchopit a odejmout z plamene. Kávu necháme vzkypět třikrát i vícekrát.
Kávu podáváme. Je silná, horká, plné chuti, vonící. A nemá téměř žádný lógr. Čistá káva. Kdo má rád, může si přidat smetanu.
Chuť kávy můžeme také obměňovat tím, že do varu přidáme koření, jako např. kardamom, skořice.
Pokud si na tuto čistou tureckou – arabskou kávu zvyknete, pak už vám český turek chutnat nebude.
