„Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.“ - Karel Čapek
Spisovatel a intelektuál Karel Čapek, velice moudrý a citlivý člověk, zde možná navazuje na lidovou moudrost – veselá mysl, půl zdraví. Anebo k tomu poznání došel sám právě tak, jako mnoho dalších moudrých lidí před ním. Někteří došli k tomu, že člověk by nakonec neměl brát sám sebe příliš vážně. Jak se ukázalo, ti, kdo se brali příliš vážně, napáchali lidstvu nenapravitelné škody, jako například někteří diktátoři a fanatici.
Na pozitivní stránky humoru odkazují také další české osobnosti, jako například Jan Werich, který tvrdil, že „humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale – nikdy v něm nesmíme ustat". „Ne moudrost, ale hloupost je umíněná," míní Sofokles a Miroslav Horníček k tomu dodává: „Ten, koho považujeme za hlupáka, považuje za hlupáka nás."
Život významného českého spisovatele
Karel Čapek se narodil 9. ledna roku 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny venkovského lékaře. Jeho rodiče se záhy přestěhovali do Úpice, kde prožil dětství se svými sourozenci. Měl bratra Josefa a sestru Helenu, sourozenci se spolu měli rádi. Jeho manželkou se stala dlouholetá přítelkyně a herečka Olga Scheinpflugová, která napsala o jejich společném životě knihu Český román.
Po ukončení gymnázia studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde se věnoval jazykům, estetice a dějinám umění. V Berlíně potom složil i doktorát z dějin umění. Čapek proslul jako novinář a prozaik, dramatik i spisovatel, fotograf, také jako autor knih pro děti. Známé byly jeho sloupky v Lidových novinách.
Protože byl sužován Bechtěrevovou nemocí, nebyl proto ani odveden do války. Nemoc značně ovlivnila nejenom život, ale i celé dílo Karla Čapka. Od prvních projevů nemoci až do své smrti jej provázely všudypřítomné bolesti, ale Čapek se s odvahou naučil jim čelit a žil s optimismem a láskou. Kromě toho jej celý život provázela také silná touha po harmonii, pro kterou udělal vše, co bylo v jeho silách. Karel Čapek pořádal ve své vinohradské vile přátelské páteční besedy, řadil se ke skupině intelektuálů, kteří se zde scházeli a říkali si pátečníci. Čapek byl zvolen prvním předsedou československého PEN-KLUBU.
Celkem sedmkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, v letech 1932 až 1938.
Čapkovi je rovněž připisováno autorství slova „robot“, které se díky jeho divadelní hře R.U.R. rozšířilo po světě. Slovo robot mu však údajně poradil jeho bratr Josef, akademický malíř. Slovo „robot“ je tudíž slovanského původu, vzniklo ze slovesa robotovat (pracovat).
Typickým znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. Čapek uměl velmi dobře využívat českého jazyka a jeho zvláštností.
Vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem, kterého si velmi vážil, se však stal v Hovorech pouhým zapisovatelem. Lze tvrdit, že Čapek psal velmi promasarykovsky a stal se jakýmsi oficiálním, hradním novinářem. Jeho působení v tisku je spojeno především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům – sloupky. Tento novinářský žánr vymyslel Karel Poláček. V jedné z knížek pro děti Dášeňka čili život štěněte se projevila jednak jeho láska ke zvířatům, jednak i to, že byl velmi dobrým amatérským fotografem.
Mnichovská dohoda a následná kapitulace republiky znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii. Zemřel uštván reakcí, na zápal plic 25. prosince 1938, pohřben je na Slavíně.
Celkem sedmkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, v letech 1932 až 1938.
„Tak se tedy vzájemně prosolme.“ - česká redakce Epoch Times.
Z předchozích týdnů:
Citát týdne: Vladimír Neff - moudrá rada od českého spisovatele
Citát týdne: Tomáš Baťa - muž, který obul polovinu světa
