Richard Halliburton, dávný předchůdce Indiana Jonese. (Volné dílo)
Cestovatel, dobrodruh, publicista a spisovatel R. Halliburton se stal nezvěstným zjara roku 1939. Po 24. březnu 1939 byl posléze prohlášen za mrtvého.
Cestovatel, který spojil svou cestovatelskou vášeň se znalostí historie, se živil zejména popisem svých nespoutaných dobrodružství. Své historické vzdělání důvtipně spájí a realizuje se skutečností, již prožívá. Se svým mnohdy zmačkaným kloboukem Halliburton skutečně připomíná Indiana Jonese na dobrodružné výpravě.
Do víru událostí se vrhá po hlavě právě tak jako do studny starých Mayů...
Popocatépetl
Na Popocatépetl si s sebou vezme svého tatínka, kterému tehdy bylo přes padesát, aby spolu prožili výstup na sopku. Scéna poněkud připomínající India Jonese se svým otcem ve snímku Indiana Jones a Poslední křížová výprava .
„Míjela léta, ale nikoli moje náklonnost k Popocatépetlu. Nádherný západ slunce za jeho kuželem, který jsme s otcem pozorovali z cholulské pyramidy, můj obdiv k hoře obnovil a roznítil ještě víc. Popocatépetl – už samo to jméno okouzluje...“ popisuje jednu ze svých inspirací k dobrodružství v Jižní Americe. Ve své knize Za novými světy věnuje pokoření sopky kapitolu s originálním názvem Popo a papá.
„Ten snímek (Pokoření Popocatépetlu) mi bude připomínat ještě po létech, až zestárnu a zcyničtím, že jsem si kdysi dávno v blažených dnech mládí vyprávěl pohádku, která se kupodivu stala skutečností,“ uvažoval Halliburton nad fotografickým snímkem po ztečení sopečné hory. Avšak nebylo mu dopřáno dožít svůj život do stáří.
Studna smrti Chichen Itza
„Stíny, které vrhal měsíc do hluboké černé jámy, postupovaly na kočičích tlapkách drobnými krůčky. Bůh deště tu zanechal duše svých nevěst, které teď spolu s přízraky jeho bojovníků čeřily kdesi závratně dole vodní hladinu, když pro tuto pohádkovou noc opouštěly žalář z vlnek a lastur.“ Takové bylo seznámení adrenalinového cestovatele se studnou smrti v nočním čase.
Aby mohl spatřit studnu smrti starých Mayů, musel urazit od Tenochtitlánu do srdce Yucatánu přes patnáct set kilometrů po souši i po moři. Mexický poloostrov Yucatán je provrtán sítí podzemních chodeb, jež jsou z velké části zaplaveny vodou.
„Staří Mayové je považovali za vstupy do podsvětí. Shazovali do nich obětiny. Zároveň pro ně byly nejvýznamnějším zdrojem vody. Dnes jsou středoamerické cenotes* v centru zájmu potápěčů i podvodních archeologů. Krásné, nebezpečné a tajemné,“ uvádí rozhlas.cz.
Aniž by měl potuchy o tom, co je bungee jumping, absolvoval Halliburton svůj skok (nebo vlastně dva skoky) do studny smrti bez jakéhokoliv záchranného lana nebo gumy.
Když Richard Halliburton dorazil k studni starých Mayů, jeho obrazotvornost jej vedla k bezhlavému skoku do temných hlubin, které byly naprosto neznámé a neprobádané. Když se pak těžce vyškrábal ze studny po její stěně ven, o dva dny později se do ní vrátil – opět skokem – pro své boty, pěkné mokasíny, které tam po pádu zanechal.
„Prostudujete-li však její historii a zahledíte-li se do její ponuré tlamy za měsíční noci, uvidíte dramata svou intenzitou přímo děsivá, stanete se na dosah věčné romantiky,“ líčí studnu obětin starých Mayů.
Svá extrémně laděná dobrodružství popisuje cestovatel ve své knize Za novými světy, jejíž výtisk vyšel poprvé roku 1929. Napsal ještě další poutavé vyprávění a množství novinových článků. A také další knihy, jako Létající koberec, Sedmimílové boty, Královská cesta za dobrodružstvím nebo Nádherné dobrodružství.
Jedním z nábojů jeho života bylo rozhodnutí přeplavat Panamský kanál z Atlantiku do Pacifiku. O povolení tehdy požádal guvernéra Panamského průplavového pásma včetně žádosti o použití plavebních komor, přičemž jeho plavecký styl byl zcela daleko od zdatného plavce. Svůj úmysl také paličatě uskutečnil.
Dalším jedinečným nápadem byla návštěva Ďábelských ostrovů, kam se dobrovolně nechal zavřít mezi vězně.
Ďábelské ostrovy, Robinson, Hannibal i lepra
„Ďábelský ostrov a jeho dva blíženci – dohromady Iles du Salut – je nejstrašnějším, nejobávanějším vězením na světě. Leží docela blízko pobřeží francouzské Guayany. Sem posílá Francie své nejtěžší, nejnebezpečnější zločince, aby tu umírali tropickým vedrem, zoufalstvím a beznadějí,“ popsal Halliburton svoji další destinaci, kterou hodlal navštívit.
Svému pobytu v nejstrašnější věznici věnoval kapitolu s názvem Číslo 49 766, kde opět poutavě a romanticky popsal, kterak realizoval svůj pobyt mezi trestanci.
„Kdo jde do Guayany, jde na smrt. Říkáme tomu suchá gilotina,“ vysvětlil mu tehdy spoluvězeň.
Žil na ostrově jako Robinson, a jako Robinson měl sluhu zvaného Outerek (místo Pátek). Navštívil i nemocné leprou, kteří tehdy žili odděleně mimo lidskou společnost. Zkoušel po významných historických osobnostech opakovat jejich činy, jako např. Hannibalovu pouť přes Alpy nebo marathonský běh a další.
Prázdný hrob
Od ukončení svých studií se v podstatě potuloval po celém světě, k cestám vybíral místa nejméně přístupná. Díky svým cestopisům, jež nepostrádají krásu, poezii a humor, je dodnes považován za klasika amerického cestopisného žánru.
Osudným se mu stala plavba po moři, kdy si najal čínskou džunku, kterou nazval Sea Dragon (Mořský drak), a vydal se na plavbu přes Tichý oceán z Hongkongu do San Franciska.
Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byla zachycena 24. března 1939. Ani džunka, ani jeho tělo nebyly nikdy nalezeny.
Richard Halliburton má náhrobní kámen na hřbitově Forest Hills při rodinné hrobce. V hrobě ovšem schází tělo. Je prázdný.
* Cenotes (podle mayského názvu na Yucatánu, množ. číslo ve španělštině) je zatopený závrt krasového původu, jaké se nacházejí ve velmi hlubokých jeskyních s provalenými stropy i více pater nad sebou.
