Západ obětuje svobodu tisku kvůli obchodům s Čínou

Za dva dny bude muset francouzská novinářka Ursula Gauthierová, vyhoštěná čínskou vládou, opustit Čínu, kterou má tak ráda. Když jsem byl ve Francii, mluvil jsem s ní v domě mých přátel. Čínou je opravdu nadšená, hlavně lidmi v Číně a čínskou kulturou. Navíc, na rozdíl od jiných reportérů, kteří předstírají neutralitu, je opravdovou žurnalistkou s jasným náhledem na lidská práva.

Lidská práva v Číně jí navíc leží na srdci víc než lidská práva v jiných zemích, což může být dáno tím, že plynně hovoří čínsky. Čínské kultuře musí rozumět do hloubky, aby měla Číňany tak ráda. Nestala se z ní jen další zahraniční novinářka, která šíří klamnou propagandu komunistického režimu a podvádí tak svými zprávami jak čtenáře v cizině, tak Číňany, kteří si čtou zahraniční zprávy importované zpět do Číny.

Člověk by jako zahraniční korespondent neměl své čtenáře klamat. To je minimální morální závazek každého reportéra. Obecně řečeno, za časů Ťiang Ce-mina a Chu Ťin-tchaa byli novináři akceptováni, když se tohoto závazku drželi. Co se týká článků napsaných zahraničními korespondenty, které byly publikovány v zahraničních médiích, se čínská vláda nesnažila zkoumat jejich zodpovědnost v plné hloubce. Nanejvýš dala čas od času nějaké varování, aby demonstrovala, že čínská vláda o nich ví, ale nehodlá s tím nic dělat.

Když nastoupil Si Ťin-pching, dopustil se perzekuce několika zahraničních reportérů a jejich médií. Bylo to proto, že tyto sdělovací prostředky odhalily falešnou protikorupční kampaň Si Ťin-pchinga a dokonce odhalily korupci jeho samotného. Je možné, že tyto materiály médiím poskytli nepřátelé současného vedení komunistického režimu, což vedlo k ještě intenzivnějším reakcím.

Co je však důležité pro nás, režim z těchto několika případů objevil nový svět a sice, že aby mohly západní vlády obchodovat s Čínou, svoboda projevu, kterou si jejich žurnalisté užívají na Západě, pro ně moc neznamená, a že je jim jedno, jestli jejich novináři podvádějí jejich vlastní občany. A možná tyto vlády dokonce doufají, že se jejich lidem lže.

Stejně jako jim v soukromí došla trpělivost s otázkou lidských práv v Číně, je možné, že řekli těm reportérům, kteří ještě mají svědomí: Nezneužívejte té trochy svobody, kterou máte, abyste dělali potíže našim podnikům. Ke zvolení potřebujeme podporu naší podnikatelské komunity. Když přijdu o podporu od několika společností, možná už mě znovu nezvolí.

Řada lidí, kteří slouží Si Ťin-pchingovi, kdysi studovali v USA a mají lepší pochopení těchto nedostatků západní politiky. Konečně si uvědomili, že mohou tohoto deficitu využít ke kontrole západních politiků a médií. Za Teng Siao-pchinga a Ťiang Ce-mina byli velmi úspěšní v aplikaci této metody k ovládnutí a ovlivnění západní politiky. Si Ťin-pching zase nedávno utratil hodně peněz v západních zemích za stejným účelem – posílit kontrolu v této oblasti.

Jenže komunistický režim utrácí peníze na Západě už desetiletí, tak proč ještě nemá plnou moc nad západními politiky? Existuje tu totiž jeden problém, a tím jsou sdělovací prostředky. Když neovládáte plně média, voliči na Západě se nenechají ohlupovat, alespoň ne kompletně. A tak je pro západní politiky vskutku těžké s Komunistickou stranou Číny spolupracovat, přičemž ti politici, kteří dbají na lidská práva, mají výhodu v přesvědčování svých voličů.

Během nedávné volební kampaně v USA využívali kandidáti otázku Číny jako svatý grál k útoku na své oponenty a nutili je měnit své postoje a víc útočit na komunistické režimy. Tato změna ukazuje, že účinnost staré strategie již není tak skvělá. Přístup, kdy si režim koupí západní kapitalisty tím, že jim otevře čínský trh, a to mu umožní si nepřímo koupit i politiky, už nestačí. Je třeba přikročit k „politické reformě“ v podobě nového uvažování.

Tento nový směr uvažování je cílený na média, zejména reportéry v Číně a zejména na novináře, kteří plynně ovládají čínštinu. Myšlenkou je nechat na pokoji ty ze zahraničních reportérů, kteří jen slepě dělají svou práci a neumí dobře čínsky, protože tito lidé jsou závislí na uniformních tiskových zprávách od agentury Sin-chua (Xinhua). Čínská vláda tak může za pomoci cukru a biče získat kontrolu nad cizími médii do stupně, jakého toho byla schopna v 70. letech. Ostatně Si Ťin-pching se snaží vrátit domácí politickou scénu do doby Mao Ce-tunga.

Dalším velmi podstatným aspektem je, že Číňané, a to platí i pro stranické funkcionáře, čínským médiím nevěří, zato věří médiím ze zahraničí. A tak je jediným způsobem, jak dál podvádět lidi v Číně, importovat zpět vhodné „zprávy“ ze zahraničí. Kontrola západních médií tedy není pouze záležitostí zahraniční diplomacie, ale zásadní otázkou toho, zda může totalita v Číně přežít. To je hlavní úkol Si Ťin-pchingovy vlády.

Francii si vybral jako první, protože je to malá země, která za poslední roky výrazně slábne. Dokonce i ISIS si ji vybral pro svůj útok. Vypadá to, že Si Ťin-pching slaví úspěch a brzy implementuje svůj nový směr uvažování ke kontrole ostatních zahraničních médií.

Chtěl bych proto svým čínským přátelům poradit, aby v budoucnu nejenom neposlouchali lži komunistických médií, ale zároveň aby analyzovali také to, co uslyší od západních médií. Je třeba bránit se balamucení zahraničních médií, kterých se chopila čínská vláda.