Rys – tygr našich lesů. Rozhovor o rysích hlídkách

Rys ostrovid je největší kočkovitou šelmou Evropy a náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí.

Projekt trans-lynx

Šumavsko-bavorsko-rakouská populace rysa ostrovida je naší největší populací této vzácné šelmy, přesto je šelma ohrožená řadou negativních vlivů. Hlavním cílem projektu Trans-Lynx je zajistit lepší ochranu těchto zvířat formou spolupráce odborníků z Německa i ČR. Už v 80. letech bylo do divočiny vysazeno pár rysů, populace tam dodnes přežívá, ale není to úplně optimální.

Zeptali jsme se Kamily, aktivní členky Rysích hlídek, jak probíhá praxe v terénu a jakou přináší účinnost.

Především pytláctví, to je velký problém.

Hlavně je střílí. Kladou újedi, které mají rysa přilákat na dostřel. Možná byly i nějaké otravy.

Rysí hlídky byly založeny Hnutím Duha, účelem rysích hlídek je bojovat s pytláctvím. Hlídkaři sledují v lese známky pytláctví, například masité újedi (návnady) nebo jiné podezřelé příznaky. Odléváme stopy rysů a předáváme pozorování vědcům, kteří rysy zkoumají a monitorují, aby o těch zvířatech bylo více informací.

Na internetu se vypíše nabídka, termín, místo a můžeme se přihlásit. Než vyrazíme do terénu, předchází tomu obsáhlé školení. Zdaleka ne všichni jsou z Hnutí Duha, jsou to dobrovolníci, kterým není lhostejné, zda rys u nás žije.

Nejprve je na místě ubytování porada, účastní se všichni noví zájemci, ale i staří mazáci se mohou každoročně vyškolit. Dozvídáme se, jak žije rys, proč vůbec je dobře, že zůstává v našich lesích, jaké má životní návyky, kde ho lze najít, jak jeho přítomnost poznat. Pak se rozdělíme do dvojic a každá dvojice si vytýčí trasu.

Lidé, kteří rádi chodí přírodou, rádi se toulají. Učitelé, maséři, ajťáci, různě. Lidé, kteří chtějí, aby divočina byla divoká.

Jednou také přijela zájemkyně, která dělala přednášku o kočce divoké, které se věnuje. Zůstává tím pádem pouze teoretikem, protože kočka divoká u nás prostě – nežije. Fotopasti o tom také svědčí.

Několik let rys prokazatelně žil v Novohradských horách, tam jsem našla svoji první rysí stopu.

Bohužel, vloni se ukázalo, že v nich rysi již nejsou. S největší pravděpodobností je někdo upytlačil. Celé měsíce nebyla jediná známka pobytu, žádná stopa, fotopast také nic nesnímkovala.

Opakovaně se dělaly dotazníky mezi myslivci, ti se vyjadřovali k rysovi, a ukazuje se, že těch důvodů, proč je loví, je několik. Mnoho myslivců má pocit, že rys škodí, ujídá jim zvěř. Což reálně není tak docela pravda, protože rys se živí převážně srnami, a srnčí je u nás přemnožené. Takovéto pověry jsou jedním důvodem. Další je – prestiž střelit si rysa.

Bylo více případů, o kterých se vědělo, že někomu doma visí kůže z rysa. Došlo i k udání, ale než přijela policie, která byla snad dobře informována, tak předtím kožešina zmizela...

Zatím nikdo z lovců nebyl odsouzen. Existuje takový trik, že člověk si tady střelí rysa nebo jiné zvíře, a pak si opatří licenci z Ruska, a tvrdí, že si to zvíře přivezl z Ruska. Takhle se kšeftuje.

Když si představíme malé komunity na vesničkách, lidé se vzájemně dobře znají. Vědí, co kdo provádí, ale nesdělí to policii. Prostě asi mají strach. Když se ohlédneme zpět, jak se řešilo kácení na Šumavě, tehdy místní řekli, že tam blokádníky nechtějí. Ale i mezi místními bylo pár lidí, kteří rozuměli, o co jde. Byli pro blokádu, nechtěli, aby se kácelo, ale také se báli to říct z obavy, že jim někdo zapálí chalupu. Je otázkou, zda by k tomu reálně došlo, ale riziko tu existuje.

„Prokázat vinu konkrétnímu pytlákovi je však velmi obtížné, ne-li nemožné,“ uvádí stránky Trans-lynx. „Zákonná ochrana je proti pytlákovi s kulovnicí na posedu bezzubá. Proto Hnutí DUHA zahájilo společně se sdružením Beskydčan v roce 1999 projekt Záchrana a návrat velkých predátorů, jehož součástí je vedle besed, přednášek, výstav, mediální kampaně a snahy o změnu legislativy také terénní monitoring hlídkami.

V reakci na stále častější případy nelegálního odstřelu rysa ostrovida na Šumavě odstartoval v lednu 2005 projekt rysích hlídek, koordinovaný Hnutím DUHA Praha ve spolupráci se Správou CHKO Šumava.“

V zásadě většinou zimní vybavení, aby člověk mohl chodit v terénu celý den. Termosku s čajem, svačinu. Také fotoaparát a protože se modernizujeme, používáme i GPSku. Nosíme s sebou i sádru, když se povede najít dobrý otisk stopy, odlévá se. Nosí se i sáčky na sběr trusu, protože sbíráme i rysí trus.

Když je sníh, sněžnice jsou moc dobrým pomocníkem, v hlubokém sněhu to jinak nejde. I na stopách vysoké zvěře je znát, že se hodně boří kopýtky do sněhu.

Potkat rysa – to je velká odměna! Rys je velmi plachý. V posledních letech se to párkrát někomu poštěstilo. Dokonce jeden rysí samec byl viděn zblízka, jak se olizuje. Je pojmenován Ctirad. Díval se na hlídku bez bázně, jaké myšlenky se mu asi honily hlavou?

Někteří další rysové u nás mají jméno. Ctirad je celkem známý samec. Rysy lze rozeznávat, protože každý má totiž individuální kresbu na kožešině. Přímá pozorování jsou porovnávána s fotkami z fotopastí.

Mezinárodně funguje, že nám třeba nějaké zahraniční hlídky hlásily, že např. rys došel až do Salzburku. Pronikl hluboko do Rakouska, vracel se a mezitím se podařilo zjistit, který to je rys. Oni tak chodí na výlety.

Stojí dost úsilí vypouštět rysy do volné přírody, zhlédli jsme film na toto téma.

Ráda chodím přírodou. Romantická místa. Společným rysem rysích hlídek je, že jsou doprovázeny družnou zábavou, večer se uvaří jídlo. Sejdou se lidé podobného založení, příjemná společnost. Jednou se sešlo několikero mladých lidí a za čas dva uzavřeli manželství na základě rysích hlídek!

Myslím, že rys sem patří. Krajina není jen pro lidi, pěkně upravená, s pěšinkami, ale že v krajině mají právo žít různá zvířata. Také rys ostrovid do české krajiny určitě patří. Rys redukuje přemnoženou zvěř, která jinak okusuje semenáčky.

Je to vlastně absurdní, že se ve většině lesů vysazují semenáčky, které se musí chránit, aby je přemnožení srnci nespásli. Rys by les ochránil, aby tam zvířat bylo přiměřené množství.

Máme i ukázkového rysa, odchované mládě. Jezdili s ním do škol, ukazovali, jak žije. Doprovází člověka lesem, klidně na volno. Taky někdy přátelsky skočí na svého pěstouna. Jeden člověk také chodil po lese spolu s ochočeným rysem. Jeho rys si „myslel“, že svého pěstouna potěší tím, že mu bude nahánět zajíce. To byla taková spolupráce – naháněl mu zajíce. Jednou, když pěstoun zajíce nechytil, rys se naštval a skočil na něj a tlapou mu jednu ubalil.

Jeden hlídkař dlouho bránil pytlákovi, aby mohl rysa ulovit. Stále ho sledoval. Když se po letech nakonec spřátelili, přiznal se pytlák, že dlouho zamýšlel, že ho snad bude muset zastřelit..!

„Často právě postoj člověka rozhoduje o tom, zda rys bude součástí naší přírody. Projekt Translynx proto realizuje osvětovou kampaň, jejímž cílem je zlepšit povědomí o nutnosti ochrany rysa ostrovida, zlepšit vztah vybraných zájmových skupin k tomuto druhu, a tím přispět ke snížení míry nelegálního lovu, který je u nás hlavním ohrožujícím faktorem,“ uvádí translynx.selmy.cz).