Bývalý soudce nejvyššího soudu v Číně: O rozsudku rozhoduje strana

Ale po sedmi letech právnické praxe a téměř deseti letech strávených na pozici soudce se v roce 2000 Sie Wej-tung rozhodl všeho zanechat. Zůstal mu jen pocit znechucení z čínského justičního systému a komunistického režimu.

Ze svého nového domova v kanadském Torontu, kam se přistěhoval v roce 2014, se Sie podělil s Epoch Times o své zkušenosti z práce v justičním systému Číny od poloviny 80. let do roku 2000. Jeho poznatky souhlasí s tím, co občansko-právní aktivisté říkají již léta – komunistická strana v Číně používá zákony pouze jako nástroj k ochraně a prosazování vlastních zájmů.

Sie Wej-tung si vzpomíná na jeden incident, který právě reflektuje spravedlnost v komunistické Číně. Potencionální klient přišel k němu do firmy a zeptal se asi deseti přítomných právníků: „Jsem si na sto procent jistý, že pravda je na mojí straně, ale jakou šanci mám na výhru?“

„Ani jeden z právníků neodpověděl,“ říká Sie.

Reakce jeho kolegů na dotaz klienta nebyla ničím zvláštním, jak se dozvěděl i později, už v roli soudce nejvyššího soudu. Když si jednou předseda soudu svolal všechny členy poroty, dostali instrukce, že jistá osoba „nesmí prohrát“ případ, nad kterým zasedali.

„Všem nám to vyrazilo dech,“ vzpomíná Sie a dodává: „Když se jeden z porotců zeptal, jaký zákonný důvod máme v rozsudku uvést, předseda nejvyššího soudu odvětil: Zapojte svou představivost.“

Tohle není právní řád, stěžuje si Sie. Později si ale uvědomil smutnou pravdu. „Můžete být naprosto v právu, ale vyhrát nemusíte. Můžete být naprosto v neprávu, a přesto prohrát nemusíte. Toto je realita dnešní Číny.“

Předseda nejvyššího soudu si mohl takové jednání dovolit, protože byl zadobře s tajemníkem místní stranické buňky, vysvětluje Sie Wej-tung. Z mnoha stranických funkcionářů a podnikatelů se stali notoričtí patolízalové, kteří usilují o politická, komerční a právní rozhodnutí, která jim půjdou na ruku.

Z pochlebovačného soudce se stala v dnešní Číně tak všudypřítomná postava, že čínské telenovely ukazují scény, kde soudci čekají trpělivě celou noc před dveřmi stranických pohlavárů, aby si ráno vyslechli instrukce, v čím prospěch mají v daný den rozhodnout. 

„Ze zákona se stal jen pouhý nástroj. Stranický funkcionář nerozumí soudním důkazům ani právu, ale co rozhodne, to musí platit,“ říká bývalý soudce. V situacích, kdy tajemník strany nemá o případ zájem, je rozhodnutí na těch, kdo se nachází ve stranické hierarchii pod ním.

Předseda jistého soudu vyšší instance se jednou Sie Wej-tungovi svěřil při společné večeři v restauraci: „Řekl jsem ostatním soudcům u soudu, že musíme udělat to, co chce šéf. Když je to vedoucímu jedno, bude po mém. Když je to jedno i mně, pak je to na vašem uvážení.“

Sie se krátce zmínil také o vězeňském systému v Číně, který je znám svou krutostí: „Zavřou vás do temné kobky a vy nebudete mít žádné důkazy, že vás mučili. Ti, co skončí na vozíčku, můžou být ještě rádi, protože ti druzí jsou teď na popel.“

Ochranou zákona si ale nemůže být jistý nikdo, stranické soudruhy nevyjímaje. Hodně funkcionářů si radši zvolí sebevraždu, než by šli do vězení, poznamenává Sie.

Zběhnutí bývalého člena justičního systému Číny poněkud povzbudilo čínské demokratické aktivisty v Kanadě. Šeng Süe, spisovatelka a bojovnice za lidská práva, prohlásila, že Sie Wej-tung odhalil temné praktiky čínského režimu.

Mezi čínskými disidenty žijícími v cizině se běžně ví, že „Čína nemá nezávislou justici“, uvedla Šeng Süe a dodala: „O výsledku jakéhokoliv soudního případu rozhodne vůle komunistické strany.“

Tam to však nekončí. Strana kontroluje také čínské zdravotnictví a vzdělávací systém a podobná situace se tak váže na daleko širší oblast. „Nemůžete se bavit o problémech uvnitř čínské justice, aniž bychom ignorovali skutečnost, že země je pod despotickým diktátorstvím.“

Přeložil: Ondřej Horecký

Originální článek: