Zvířecí mazlíci nám dělají společnost: Chlupatí, opeření, šupinatí a jiní

Pokud mluvíme o domácích mazlíčcích, v tomto případě můžeme začít od nejmenších k největším. Když to vezmeme od drobných hlodavců, jako myšky, morčátka, dostaneme se přes fretky ke kočkám, od koček ke psům a přes vepříky až po koně. Někdo má rád také hady, i když těžko říci, zda had chová nějaké city ke svému páníčkovi...

Malé děti často loudí, že chtějí nějaké malé zvířátko, a rodiče by měli velmi dobře rozvážit, zda vyslyšet přání, a když už, tak jaké zvířátko potom bude rodina opatrovat. Každopádně, pokud si pořídíme domácí zvířátko, měli bychom si prostudovat jeho chov, život, a neignorovat jeho potřeby.

Nejméně nároční na starost jsou právě malí hlodavci. Myšky, křečci, pískomilové, osmáci, morče. Takovou drobotinu můžeme umístit do terária či klece, „zařídit“ mu bydlení a postupně ochočit. Zvířátko se sametovým kožíškem je příjemné do ruky, po ochočení slyší na jméno, přijme člověka jako svůj druh a je přítulné nebo se dá mazlit. Ani krmení hlodavců není složité, kromě myšek a potkanů jde většinou o vegany, kterým stačí zrní a seno. Někteří trošku více zapáchají, jiní ne.

Když křečkům nebo osmákům pořídíme kolotoč, máme o zábavu postaráno právě tak jako oni.

Délka jejich života se také dost liší.

Hojně frekventovaným druhem z ptačí říše je papoušek vlnkovaný, česky nazývaný andulka. Opravdu vděčný společník, který rovněž dokáže s vámi „komunikovat“. Může se naučit vám přistávat na ruce nebo s vámi společně stolovat. Zvláštní zvyk mají papoušci škraboškoví – agapurni. Sedají vám na rameno nebo se vám přehrabují ve vlasech, což může být docela příjemné. Papoušci jsou vesměs společenští tvorové, je vhodné jich chovat více, aby si sami dělali společnost, pokud jste v zaměstnání.

Soužití dětí, zvířátek a nutná opatření

V poslední době jsou doma vedle morčátek chováni zakrslí králíci, činčily, potkani. Ti jsou také vhodnými mazlíky, avšak při volném běhání po bytě je třeba uchránit před jejich hlodáky elektrická zařízení, hadice od praček, šňůry od nabíječek apod.

Na druhé straně u velmi malých dětí je nezbytné je pomalu učit, jak se s tvorečkem zachází, a vše má probíhat pod bdělým okem dospělých. Malé děti by zvířátko láskou „snědly“ nebo by je zbrkle uchopily, mohly by mu nechtě ublížit, takže malé děti plus zvířátka nemají zůstávat na pospas, a to platí obecně.

Fretky, příbuzné zdejších škůdců v kurníku, jako jsou tchoři nebo kuny, také nalezly své uplatnění jako domácí zvíře. Lidé je vodí i ven, fretka je hravá i zvídavá. Je jedinou kunovitou šelmou, která byla domestikována, pravděpodobně právě z tchoře tmavého. Venku v přírodě by nepřežila.

Kočka a pes, ti nejbližší

Kočka domácí provází člověka už tisíce let. V Egyptě bývala uctívána jako posvátný tvor a její vděk i užitek se projevil při ochraně obilných sýpek před nečistými hlodavci. Kočka rovněž bývá příkladnou mámou, jak pečuje o svá koťata, může být vzorem i pro mnohé lidské mámy... Hravost koťátek je bezbřehá a přináší nekonečně dobrou zábavu. Kočka je rovněž dobrým lékem proti osamělosti i depresi. Nevnucuje se, přijde, když sama chce, a požadovat po ní psí úkony není vhodné.

Jakési dávné prokletí kočku dodnes pronásleduje, někteří jedinci, zvláště muži, nemají kočky v lásce, aniž by k tomu měli podstatný důvod. Podle Rudyarda Kiplinga pes už kdysi dávno uzavřel „smlouvu“ s člověkem – mužem, že bude ochraňovat jeho obydlí. Kočka zase vytvořila smlouvu se ženou, že si bude hrát s jejími dětmi a bavit je. Avšak muž si prý vyhradil, že po kočce vždy hodí pantoflem...

Nejblíže člověku je pes. Tento věrný společník žije jen pro svého pána/paní, a nikdy by je neopustil. Bohužel, má to i obrácený dopad, opuštěných psů jsou plné útulky, a na Balkáně jsou jich plné ulice. Původním strážcem a služebníkem pro hlídání byla mnohde husa, neboť ta vše komentuje, co vidí, ale nakonec převážily rodové vlastnosti psa. Pes je především hlídač obydlí, výborným čichem vše podchytí, slouží ve zbrani i v kriminalistice, vyhledává osoby zasypané zemětřesením, pomáhá při práci, pase ovce, tahá náklady, apod. Pohled jeho věrných očí je hluboce vypovídající.

Mírný pes může být dobrým společníkem k malým dětem, děti se naučí s ním vyrůstat a vytvoří si ke zvířeti vztah v raném dětství, který je pak provází celým životem.

Drobní psi, kteří jsou dnes tak oblíbeni u obyvatel paneláků, už ztratili svou původní ochranitelskou úlohu. Stali se spíše společníky, mazlíky. Je to tak, že v dnešní době domácí mazlíčci  rovněž poskytují svým majitelům sociální podporu, jsou jako přítel (pes), důvěrnice (kočka).

Neobvykle

Mezi lidmi se objevují i kuriózní případy. Jsou jimi nejen boháči, chovající velké šelmy, ale i běžní občané chovající v bytě – prasátko, nebo hady, psouny, se kterými chodí na procházky apod. Byla vyšlechtěna götingenská miniprasátka, která lidem nahrazují psy. Pokud si je někdo vybere za společníka, nudit se rozhodně nebude. Pozorují okolí, očichají každý roh, proženou jiná zvířátka, jsou inteligentní...  

Ne všem zvířatům však domácí pobyt vyhovuje, např. psoun nutně potřebuje hrabat, prase rýt.

Objevují se farmy s volně se pasoucími zvířaty, záchytné stanice pro koně, mnohde se ovce, koza, poník či kůň rovněž stávají lidskými miláčky.

Přehnaný nebo rozumný přístup k chovu?

Paradoxně během válečného Protektorátu byla zvířata ještě respektována jako živé bytosti, od r. 1948 byla degradována na pouhou věc. Podle toho se s nim během socialistického zřízení také zacházelo.

V současné globální době existuje bezpočet ochranitelských organizací, které se snaží němé tváře ochránit před lidskou bezcitností nebo předsudky.

Jak roste obliba zvířecích mazlíčků, objevují se firmy, které pro ně vyrábí krmivo , šijí oblečky proti chladu nebo dešti, vyrábí obojky nebo kšandičky, hračky. Současně s tím roste řada veterinárních ordinací, v nichž veterinární lékaři poskytují zdravotní pomoc lidským mazlíkům.

V chovu zvířat se naše doba dostává do výrazných rozporů: na jedné straně někdy přehnaná péče o domácí mazlíčky, na straně druhé zvířata vyhozená na ulici, opuštěná, plné útulky zvířat, která jsou nabízena k adopci.

„Člověk nazývaný moudrý by měl za své němé společníky převzít laskavou a moudře vyváženou zodpovědnost.“

Z buddhismu víme, že mnichové v klášterech nemohou chovat zvířata ani obdělávat půdu, aby si nevytvořili pouto. Vzdají se i svého vlastního jména, a cokoliv by je poutalo ke světu, má být odstřiženo.

Lidé si však již vytvořili emoce k němým tvářím, vážou se k nim citově i sociálně. Zvířata se stala průvodci člověka na jeho pouti životem, a ta domácí jsou mu velmi nablízku.


Podobné články:

Pískomil – milé zvířatko do bytu
Osmák degus – hlodavčí osobnost