V second handu najdete originální kousky, některé jsou úplnými „poklady“. (Greenpeace)
Můžeme se inspirovat několika radami, jak udělat radost svým blízkým i našemu životnímu prostředí.
1. Nákupy v second handu
Pokud se vám už to tričko okoukalo nebo se na vás po Vánocích nějak záhadně scvrklo, nemá smysl, aby se vám jen tak válelo ve skříni. Pošlete ho do světa. Nejdřív ho zkuste nabídnout kamarádům či kamarádkám.
Ale – něco za něco. Když si jednou za čas provětráte šatník, vyřadíte nepopulární kousky, je to mimořádná událost a je na čase uspořádat večírek! Pozvěte lidi, ale doporučte jim, ať místo lahve alkoholu přinesou nepotřebné či nenošené oblečení.
Možná pár kusů oblečení najde nového majitele. Co zbude, můžete prodat třeba na bleším trhu. Co není dost kvalitní na prodej, můžete darovat na charitu či Armádě spásy, případně vložit do kontejneru na použitý textil. Nebo rozstříhat na hadříky a utěrky či recyklovat při domácím šití.
Můžeme obnovit tradice a ušít si originální kousek do svého šatníku. (Greenpeace)
2) Nevyhazujte – opravujte – nenakupujte
2) Nevyhazujte – opravujte – nenakupujte
Výroba textilu spotřebuje neuvěřitelné množství vody. (Greenpeace)
Důležité je proto nosit oblečení co nejdéle a nevyhazovat ho při první příležitosti. Vzpomeňte si na babičky či maminky, které do nekonečna štupovaly ponožky. Textil na jedno použití není normální. Rozbil se zip? Vyměňte ho. Roztrhli jste šev? Zašijte ho. Pokud to sami neumíte, vyhledejte příslušného řemeslníka a podpořte lokální ekonomiku.
Přemýšlejte, zda nový kus oblečení skutečně potřebujete. Spotřebitelé mají dnes ve skříni čtyřikrát více šatstva než v roce 1980. Mezi nimi 20 dílů, které nikdy nenosí. Pokud skutečně musíte koupit nový kus oblečení, jedním z vodítek (kromě Detox závazku viz rada: Toxické látky jsou dávno z módy) může být i ekologická certifikace. Textilní certifikáty už mívají třeba trička, slipy či ponožky – od diskontů až po luxusní butiky. Jsou mezi nimi ale velké rozdíly a žádný z nich není 100%. Podle naší analýzy jsou na špici certifikace GOTS, Öko-Tex Standard 100 plus, IVN Best a BioRe.
Spotřebitelé mají dnes ve skříni čtyřikrát více šatstva než v roce 1980. Mezi nimi 20 dílů, které nikdy nenosí.
Zatím neexistuje standard regulace chemikálií
Analýza certifikací ukázala, že v současné době není žádná z nich stoprocentní. U každé jsme našli menší či větší nedostatky. Zatím neexistuje žádný standard, který uceleně reguluje nebezpečné chemikálie, ukládá metody testování a stanovuje přísné limity pro rezidua. Přesto byste měli jako spotřebitelé upřednostňovat oblečení a textil, který je certifikovaný.
Z pohledu Greenpeace jsou v současnosti nejdůvěryhodnější certifikace GOTS, IVN Best a BioRe. Modrý anděl (Blauer Engel) je dobrým doplněním pro oblečení ze syntetických vláken. Je však třeba dodat, že zatím žádný výrobce tuto certifikaci nezískal.
Které certifikace textilu lze doporučit? Bluesign můžeme doporučit jen s výhradami, protože standard povoluje některé vysloveně rizikové chemikálie. Cradle to Cradle postrádá především transparentnost. U Öko-Tex je nutné, aby se Standard 100 stal minulostí a začal se používat jen Standard 100 plus. Omezení původního standardu pouze na testování konečných výrobků a ignorace celého výrobního procesu je v současnosti naprosto nedostatečná. Odpovědné spotřebitelky a spotřebitelé požadují kromě čistých textilií také transparentnost a možnost zpětného sledování průběhu výrobních procesů. Celou analýzu naleznete zde.
Toxické látky jsou už z módy, záleží na složení
Textilní průmysl je jeden z největších znečišťovatelů povrchových vod, především pak v zemích jako je Čína, Thajsko, Vietnam nebo Mexiko, kam se přesunula většina oděvní výroby. Jedovaté látky unikají nejen při výrobě a zpracování textilu, ale dokonce i ze samotných výrobků. Na složení záleží, je důležité!
3) Kosmetika a její složení
Přírodní kosmetika – je opravdu přírodní, jak uvádí výrobci? (Greenpeace)
Jemná, přírodní, vláčná, soft, natur – to je jen malá část z výrazů, kterými výrobci prezentují kosmetické produkty. O tom, co obsahují a jaká rizika představují, se však nedozvíte z líbivých marketingových názvů, ale ze složení, které je povinně na každém výrobku uvedeno.
Výrobci se bránili povinnosti uvádět složení, ale když se to podařilo prosadit, vyplatí se na něj podívat. Následující seznam je jen krátký výčet z mnoha desítek látek, na který je dobré dát si pozor:
- Syntetická pižma (vůně)
- Ftaláty
- Parabeny
- Sulfáty (SLS, laurylsulfát sodný, dodecylsulfát sodný, E487 nebo Sodium Lauryl Sulfate)
- Formaldehyd
- Galaxolid a tonalid
- Silikony (vše s koncovkou -icone nebo –icon, např. dimethicon či Cyclopentasiloxane
- Triethanolamine (TEA)
- Imidazolidinyl-urea (Germal 115) a DMDM hydantoin
- Ethylenglykol
Seznam látek ze kterého je kosmetika vyrobena, je psán v pořadí podle množství látky ve výrobku? První položka na seznamu je tak ve výrobku nejvíce zastoupena a poslední nejméně.
Díky Evropské unii obsahuje kosmetika na našem trhu daleko méně nebezpečných látek, než obdobné produkty například v Asii nebo USA. Přesto je dobré si na některé látky dát pozor.
Ucelenou databázi nabízí americká stránka organizace EWG.
Více informací v češtině naleznete na avocados.cz.
Pokud nechcete, aby naše řeky vypadaly jako odpadní stoky kanály, nakupujte oblečení od firem, které se zavázaly v rámci Greenpeace kampaně DETOX odstranit nebezpečné látky nejen z oblečení, ale z celého výrobního cyklu.
DETOX závazek v současnosti přijalo více než třicet světových výrobců oděvů a bot.
Ne všechny firmy, které se k detoxu zavázaly, však míří ke splnění úkolu stejným tempem. Jak si jednotlivé firmy vedou, najdete zde (pouze anglicky).
Přinesli jsme doporučené tipy na dárky pro vaše milé a přátele. Pokračujete v nákupech v „rámci udržitelného rozvoje“.
