Pět chutí v čínské medicíně – vyvážená strava jako cesta ke zdraví

Je pouze přirozené, že chceme jíst věci, které dobře chutnají, ale chutný pokrm nepřináší potěšení pouze našim chuťovým buňkám. Když se naučíme, jak si zvolit tu správnou příchuť nebo kombinace chutí, může to mít příznivý dopad na naše zdraví.

Příchuť hrála ve všech starých lékařských systémech klíčovou roli. Chuť jídla nebo bylin může předpovědět, jak se potraviny zachovají v našem těle. Vzpomeňte si například na chuť citronu, po kterém se nám svraští ústa. Podobně na kyselou chuť reagují játra a žlučník. To stimuluje žluč, která na oplátku pomáhá organismu rozkládat tuky. Mastná, tučná nebo fritovaná jídla jsou nechvalně známá tím, že zpomalují funkci jater. Trocha něčeho kyselého tomuto přetíženému orgánu rozhodně pomůže.

Podle tradiční čínské medicíny existuje pět základních chutí, přičemž každá z nich se váže na určitý orgán. Sladkost jde do zažívacích orgánů (slezina, žaludek, slinivka břišní), slanost putuje do orgánů, kde se nachází voda (ledviny a močový měchýř), kyselost jde do detoxifikačních orgánů (játra a žlučník), hořkost plyne do oběhových orgánů (srdce) a pálivost (ostrost) jde do plic a tlustého střeva, které přijímají a vylučují vzduch, potažmo strávené jídlo.

Toto spárování orgánů s jednotlivými chutěmi je založeno na fyziologických reakcích organismu na chutě a na způsobu, jak naše orgány fungují. Tento pohled slouží jako nástroj k dosažení nejvyššího cíle čínské medicíny: přivést tělo do rovnováhy. Strava je společně s meditací, cvičením (qigongem) a akupunkturou jednou z nejdostupnějších cest, jak tuto rovnováhu najít a udržet si ji.

Nejstarší zmínka o pěti chutích pochází z nejstaršího dostupného dokumentu čínské medicíny, Vnitřní knihy Žlutého císaře. V díle se praví, že ten, kdo při stravování dbá na pět chutí, bude mít dlouhý a zdravý život. Ovšem nesmí se to ani přehánět. Přehnaně mnoho jedné chuti škodí, stejně jako nedostatek chuti jiné. Důležitá je právě ona rovnováha.

Některé druhy potravin přináší pouze jednu chuť. Takový banán je například pouze sladký. Zato ženšen je jak sladký, tak hořký, některé ovoce jsou sladkokyselé a tak dále. Existuje ale i jistá rostlina, která má všech pět chutí, a tou je klanopraška čínská, čínsky wu wej c’ (doslova „bobule pěti chutí“). Dnes je klanopraška oblíbený adaptogen, a to díky své schopnosti stimulovat všechny vnitřní orgány.

Číňané považují sladkost za nejdůležitější z chutí, ale samozřejmě to neznamená, že by čínská medicína schvalovala nacpávání se koblihy. Téměř všechno, co považujeme za stravu – zelenina, obilniny i maso - jsou klasifikovány jako sladké. Když si tyto potraviny pečlivě rozžvýkáte, objevíte, že se vynoří jejich vrozená sladkost.

Sladkost byla pro naše předky znamením bezpečného, snadno stravitelného a výživného jídla. A jelikož je tato chuť pro náš zažívací systém tak důležitá, dominuje i v nabídce pokrmů.

Sladká jídla má rád každý, ale je velice snadné to přehnat. Sladkost má rovněž širokou paletu, od tlumené, jakou najdeme kupříkladu v rýži nebo brokolici, a která našim zažívacím orgánům pomáhá, až po intenzivní sladkost sodovek a ovocných šťáv, které mohou orgánům ublížit. Podle čínské medicíny má přejídání se sladkým za následek choroby, jako obezita a cukrovka.

Ostatní chutě hrají v naší stravě roli menší, přesto je náš organismus potřebuje, aby mohl správně fungovat. Neexistuje však univerzální doporučení, jelikož každý má individuální odchylky. Například lidé, kteří mají nedostatek jangové energie, mohou potřebovat víc ostrého jídla, aby posílili imunitu a potlačili chlad a vlhkost v těle.

Když se výživná, uzemňující sladkost v těle nahromadí, pálivé byliny, jako kayenský pepř, zázvor nebo hořčice mohou věci rozhýbat. Hodí se u blokád, jako zácpa, krevní sraženiny nebo ucpaný nos.

Pět chutí nelze brát jako obsesivní počítání kalorií. Tady matematiku neuplatníte. Vystačíte si s jednoduchým pozorováním svého těla a zvažováním, jaká kombinace chutí by vám pomohla dostat se zpátky do formy. Vyžaduje to jistou moudrost.

Kupříkladu taková sůl pomáhá regulovat rovnováhu minerálů a tekutin, což je náhodou také hlavní funkce ledvin. Proto se čínské bylinné léky na léčbu problémů s ledvinami často podávají se špetkou soli. Staří Číňané věřili, že slaná chuť působí jako jakési vozidlo, které lék do kýženého orgánu dopraví. Sůl pomáhá i s rozpouštěním tvrdosti. Proto se také používají slané mořské řasy na léčbu strumy.

Ovšem je třeba si dávat pozor a nejít do extrémů. Tak jako sladkost, i příliš slaného tělu škodí. Množství je vždy třeba zvážit podle daného pacienta. Svou roli při výběru chutí a jejich kombinací hraje rovněž roční období. Každá chuť má své odpovídající období. Jaro je kyselé, léto hořké, babí léto sladké, podzim je ostrý a zima slaná. Když začnete jíst sezónně, možná zjistíte, že řada potravin má opravdu odpovídající chuť podle toho, kdy dozrává.

S nástupem horkého léta ustoupí nakyslá zelenina té hořké. Hořké potraviny nás ochlazují jak zevnitř, tak zvnějšku. V čínské medicíně se hořké potraviny doporučují lidem, kteří trpí příznaky spojovanými s horkem: vředy, afty, úzkost a nespavost.

Představa stravy jako léku je v dnešní společnosti poměrně mladá, kdežto v tradičních kulturách byla vždy zastoupena. Ve staré čínské medicíně je úprava stravy nezbytnou součástí léčby.

„Jde o pilíř čínské medicíny, o klíč. Nečekáte, až onemocníte, abyste se teprve pak začali o tělo starat. Vy ho vyživujete a dobře se k němu chováte, a ono vám pak zůstane zdravé,“ říká Cindy Mai, majitelka firmy Root & Spring v Los Angeles, která se zabývá prodejem čínských bylin.

Mai chce lidi vést zpátky k prastaré nauce, že jídlo má nemocem předcházet. Jejím nástrojem je polévka. „Stejně jako se Američané dívají na slepičí vývar, Číňané mají svůj bylinkový vývar, který uzdravuje mysl, tělo i duši,“ říká podnikatelka.

Mai prodává to, čemu by se dřív dalo říkat polévkové směsi. Jde o různé kombinace čínských bylin, z nich se připravuje silný terapeutický vývar. Byliny se smíchají se zeleninou a masovými vývary, aby se podpořila detoxifikace a imunita, ale zároveň jde také o to docílit příjemné chuti.

Její nabídka se ale neomezuje pouze na exotické čínské bylinky. Používá i snadno dostupné západní suroviny, jako česnek nebo koriandr. „Když mají pokrmy silnou vůni, jako například pokrmy s fenyklem, česnekem nebo koriandrem, pro mě to znamená, že oživí slezinu a stimulují chuť do jídla. A také osvěží mysl,“ vyjmenovává výhody Mai.

Na světě existuje přehršel chutí a příchutí, ale spousta z nás se slepě drží malého výběru dobře známých chutí. Ve srovnání s jinými kulturami mají běloši tendenci držet se potravin, které jsou hlavně sladké a slané, zatímco kyselá a hořká jsou často opomíjeny.

Kdyby se lidé naučili zahrnout do svého jídelníčku více těchto chutí, je dost možné, že by se jim některé jejich problémy se zdravím vyřešily, říká Mai. „Často po mně lidé chtějí, abych jim pomohla rozpohybovat střeva, se zažíváním a detoxifikací. Je to proto, že jejich jídelníček není vyvážený. Mají příliš moc jedné nebo dvou chutí. Kyselé a hořké potraviny mají na organismus přirozeně tento účinek.“