Problému přediagnostikování se dostává větší pozornosti

 

K přediagnostikování dochází, když je někdo diagnostikován chorobou, která mu neublíží anebo když léčba víc škodí než pomáhá. Dochází k němu, protože zdraví lidé jsou často vyšetřováni, aby se zjistily rané známky nemoci, a protože diagnostické technologie dokáží zachytit čím dál drobnější abnormality.

Problém je v tom, že brzká detekce choroby je dvousečný meč. Některým lidem sice může zachránit život, ale kdyby se některé „abnormality“, které jsou diagnostikovány a léčeny, nechaly na pokoji, nikdy by pacientům neuškodily.

Vědci právě zkoumají, o jak velký problém se jedná a kolik lidí je jím zasaženo, nicméně již existující důkazy z Austrálie a dalších oblastí naznačují, že rozsah je velký a dotýká se širokého spektra nemocí.

Počet osob diagnostikovaných rakovinou štítné žlázy se v posledních desetiletích ztrojnásobil. V řadě případů jde přitom o velmi malé nádory, uvádí výzkum publikovaný vloni v odborném časopise New England Journal of Medicine.

Problém je podle vědců v tom, že mnohé z těchto malých tumorů jsou ve skutečnosti nezhoubné a mnoho jedinců je kvůli přediagnostikování diagnostikováno a následně léčeno potencionálně riskantními operacemi a léky.

Článek ve výše uvedeném časopise uvádí, že za posledních dvacet let bylo ve 12 zemích rakovinou štítné žlázy odhadem přediagnostikováno přes půl milionu lidí.

Odborníci se již nějakou dobu přou, zda je či není porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) diagnostikována u zbytečně mnoha děti.

Studie téměř jednoho milionu kanadských děti zjistila, že u dětí narozených v prosinci je daleko větší pravděpodobnost, že budou diagnostikováni a léčeni na ADHD než děti narozené v lednu, což může znamenat, že nevyvinutost je označována za nemoc.

„Tato zjištění vyvolávají obavy ohledně potenciální újmy v podobě přediagnostikování a nadměrného předepisování léků,“ napsali vědci.

Znepokojení ohledně nadměrného diagnostikování rakoviny prostaty se datují minimálně nějakých třicet let zpátky. Spousta mužů zemře s rakovinou prostaty, ale ne na ni. Navzdory důkazům o zbytečných diagnózách a léčení pokračuje tlak dělat vyšetření u zdravých mužů, kteří nemají žádné příznaky tohoto onemocnění.

Přestože je těžké určit přesný počet mužů, kteří jsou na rakovinu prostaty diagnostikováni zbytečně, nedávné odhady ze Spojených států ukazují, že u 20 až 50 procent případů rakoviny prostaty diagnostikované během vyšetření může jít o přediagnostikování. Jinými slovy, kdyby rakovina nebyla detekována, pacientům by vůbec neublížila.

Syndrom polycystických ovarií (PCOS) je příkladem onemocnění, u kterého změny v definici vysoce zvýšily počet diagnostikovaných osob. Vědci z University of Sydney ukázaly v článku publikovaném letos v srpnu v časopise British Medical Journal, jak dramaticky vyskočí počet žen v reproduktivním věku potenciálně trpících PCOS, když se použije definice choroby z roku 1990 (5 procent) v porovnání s definicí z roku 2003 (21 procent).

Autoři článku upozorňují, že mnoho zdravých žen může být zbytečně diagnostikováno PCOS, což u pacientek vyvolává obavy o jejich plodnost a dlouhodobé zdraví. Autoři proto doporučují, aby byli lékaři při diagnostikování opatrní.

S ohledem na nejistotu, jak přesně by se mělo přediagnostikování měřit, panují velké rozdíly v odhadech rozsahu tohoto problému. Jedno velké nezávislé přezkoumání celosvětových důkazů tvrdí, že 19 procent případů rakoviny prsu diagnostikované během aktivní mamografie je možná diagnostikovaných zbytečně. To znamená, že nádor by ženám neublížil, protože je s největší pravděpodobností neškodný. Odhady z Austrálie hovoří o číslu kolem 30 procent.

V časopise British Medica Journal jsme nedávno uveřejnili obsáhlou analýzu možných příčin přediagnostikování a potencionálních řešení. Důvody sahají od kulturních přesvědčení typu „více je v lékařství lépe“ až po finanční pobídky k nadbytečným vyšetřením a léčbě.

Dobrá zpráva je, že lékařské skupiny po celém světě nyní problém přediagnostikování veřejně přiznávají. Jak naše analýza uvádí, existuje celá řada potencionálních řešení.

V prvé řadě je urgentně potřeba začít informovat veřejnost a zvyšovat povědomí o problému pomocí kampaní. Prioritou jsou nové studijní plány pro vzdělávání zdravotních pracovníků. A systém vyšetření se musí reformovat, abychom zajistili, že cílíme pouze na ty s vysokým rizikem té které choroby.

Z angličtiny přeložil O. H.: