Vánoce se blíží a s tím nebezpečí v podobě sladkostí. (Volné dílo)
Většina lékařů a vědců, když hovoří o cukru, váhá při použití slova „droga“ či „závislost“. Označí to možná za požitkářství, a dodají, že s dostatečnou sebekontrolou to lze ovládnout.
Přesto je jisté, že se příjem cukru pozoruhodně zvýšil. Například před dvěma sty lety byla průměrná spotřeba na jednoho obyvatele USA necelý kilogram cukru ročně. Dnes je to 67 kilogramů. (V ČR je to přes 33 kilo cukru na rok a osobu, pozn. red.).
Jedním z důvodů, proč se odborníci zdráhají označit cukr za drogu, je, že cukr byl vždy součástí lidského jídelníčku. Průmyslově zpracované potraviny obsahují spoustu přidaných cukrů, ale i přírodní suroviny, jako mléko, ovoce, zelenina či obilniny, všechny přirozeně obsahují jistou dávku sladkosti.
Ovoce se jeví jako dobrá alternativa sladkostí, tělo ho lépe stráví. (Volné dílo)
Rozdíl spočívá v tom, že sladkost v neupravených přírodních potravinách vždy přichází společně se živinami jako antioxidanty, hořčík nebo vitamín B. Ty všechny snižují zánětlivou reakci a hormonální zmatek, které může cukr vyvolat.
Víme, že víc cukru znamená víc kalorií, ale vtloukali nám do hlavy, že když tyto prázdné kalorie dokážeme spálit, sladké dobrotky nám neuškodí. Jenže v posledních letech se objevují poněkud jiné názory. Řada studií teď dokazuje, že nadměrná spotřeba cukru výrazně zvyšuje riziko obezity, cukrovky, srdečních chorob a chronických zánětů. Záněty urychlují proces stárnutí a mohou vést k rakovině.
Výživoví odborníci nás proto v současnosti nabádají, abychom nejedli víc než 10 procent denního příjmu kalorií v cukrech. Většina z nás však jí víc než třikrát větší množství a nezdá se, že by se tento trend nějak měnil. Lákavá chuť přeslazených potravin má nad námi převažující moc. Možná se není čemu divit, vždyť některé výzkumy poukazují na to, že cukr způsobuje stejnou psychologickou závislost jako kokain nebo tabák.
Chci to! Musím to mít!
Nedávný článek v British Journal of Sports Medicine zkoumal důkazy, zda je cukr návykový. Překvapivě dospěl k podobnostem mezi konzumací cukru a daleko horšími neřestmi.
Jeden z autorů článku, doktor James DiNicolantonio, který působí jako výzkumný kardiovaskulární vědec ze Saint Luke’s Mid America Heart Institute v Kansasu, poukazuje na to, že cukr se drogám dokonce podobá.
„Zpracovává se stejně jako kokain a heroin, které se vyrábí z koky a máku. Vezmete cukrovou třtinu, uvaříte ji, odstraníte všechny živiny a pročistíte ji do bodu, kdy je z ní čistě bílá, zkrystalizovaná látka,“ komentuje DiNicolantonio.
Chutné jídlo v jakékoliv formě stimuluje radostné pocity a odměňuje chemické látky v těle, ale účinek koncentrovaného cukru je unikátně silný. Zeptejte se každého, kdo je na sladké: nic nepřinese větší radost než sladkost.
DiNicolantonio poznamenává, že je to částečně způsobeno destruktivním vztahem mezi závislostí na cukr a hladinou dopaminu v mozku. „Skončíte tak, že neustále konzumujete cukr, abyste posílili hladinu dopaminu a cítili se dobře. Když jíte cukr, jste v rauši a když ho nejíte, máte absťák. Je to začarovaný kruh.“
Ilustrační foto. (volné dílo)
Podobné vlny se odehrávají i v krevním řečišti. Po silné dávce cukru vystřelí hladina cukru v krvi, aby se později zase prudce propadla poté, co tělo zpracuje zákusek, zmrzlinu nebo sladký nápoj. Výsledkem je, že tělo znovu volá po dalším cukru, aby glykemii stabilizovalo.
Větší dávky cukru vyvolávají také prudký nárůst inzulínu. Časem tyto vzestupy vedou k odolnosti na inzulín, k problémům s játry, a nakonec k cukrovce druhého typu, vysvětluje doktorka Carolyn Deanová, naturopatka a autorka několik knih o zdraví a stravování.
„Ano, cukr je nebezpečná a návyková droga,“ napsala Deanová Epoch Times v emailu.
Naše těla cukr nepotřebují na rozdíl od základních živin, jako tuk, bílkoviny, vitamíny a minerály. Ovšem v době, kdy se nám těchto látek nedostává, cukr je může zastoupit. Cukr stimuluje organismus k tvorbě tuku, který slouží jako zásobárna energie, abychom přežili, než se dostaneme k výživnějšímu jídlu.
Problém je, že v dnešním přeslazeném světě pracuje tento biologický mechanismus proti nám. Když jíme cukr, v jakékoliv podobě, slinivka břišní dostává signál, aby vyloučila inzulín, a to umožní buňkám, aby cukr použily jako zdroj energie. Jenže když jíme cukru příliš moc a příliš často, ztrácíme přístup ke svým výživově hodnotnějším zásobám.
„Psychicky se tak stáváte závislými na cukru jako zdroji energie, protože se nedokážete dostat k vaší uložené energii – tuku a proteinu – kvůli vysoké hladině inzulínu,“ podotýká DiNicolantonio.
Skryté nebezpečí „nevinné“ neřesti
Je-li cukr opravdu tak nebezpečný, proč se o tom hovoří až teď a proč jsou vědci v názoru na jeho škodlivost tak nejednotní?
Jedním z důvodů je, že klíčové informace byly dlouhé roky ukryty. Vydání odborného časopisu JAMA z listopadu 2016 uvádí, že vědci si spojení mezi cukrem a onemocněním koronárních tepen uvědomovali už v 50. letech minulého století, ale aby se potravinářské firmy vyhnuly negativním zprávám v tisku, zasponzorovaly výzkum na Harvardu, který rizika cukru úspěšně zpochybnil, a místo toho hodil vinu na tuk.
Neošálilo to ale každého. Britský vědec a nutriční profesor John Yudkin publikoval v roce 1972 knihu „Čistý, bílý a smrtelný“ (Pure, White, and Deadly), kde uvádí detailní důkazy o škodlivé roli cukru na naše zdraví. Nicméně Yudkinův kontroverzní postoj ho stál pověst i kariéru.
Vědci z University of California prozkoumali v roce 2016 všechny studie od roku 2000 o spotřebě sladkých nápojů ve spojitosti s obezitou a cukrovkou a zjistili, že studie vedené nezávislými výzkumníky objevily jasnou spojitost, kdežto ty sponzorované výrobci nápojů nenalezly žádné spojení.
A pak tu máme řadu označení pro koncentrované druhy cukru, od třtinových krystalů (zdravější varianta) až po fruktózovo-glukózový sirup. Ten se kdysi propagoval jako zdravější alternativa cukru, jenže vědci od té doby zjistili, že způsobuje víc zánětů, tuku na játrech a odolnosti vůči inzulínu než klasický bílý cukr.
Jedním ze současných bojovníků proti cukru je doktor Robert Lustig, dětský endokrinolog na University of California, který se specializuje na obezitu u dětí. Lustig považuje cukr přímo za jed a cukrové koncentráty označuje jako „alkohol pro děti“.
Ve své poslední knize (The Hacking of the American Mind: The Science Behind the Corporate Takeover of Our Bodies and Brains) Lustig dokonce zastává názor, že neukojitelný hlad po cukru změnil naše chování a priority. Vysoce stimulační příval dopaminu při konzumaci cukru podle něj způsobil, že lidé vyhledávají krátkodobé požitky a radosti místo opravdového štěstí. Výsledkem je život se závislostí a chronické deprese.
Jak z toho ven
Pokud je koncentrovaný cukr opravdu tak nebezpečná látka, zbavit se jí představuje unikátní výzvu. Na rozdíl od ostatních drog je cukr levný, společensky přijatelný a všudypřítomný.
DiNicolantonio přiznává, že žádná studie sice definitivně neurčila, že je cukr návykový, nicméně existují zřejmé známky. „Když lidé říkají, že se bez cukru neobejdou, měli bychom se nad tím zamyslet.“
Stejně jako u jiných závislostí, psychologie hraje při odvykání si od cukru velkou roli, protože lidé často sahají po sladkostech, aby zaplnili emocionální prázdnotu, podotýká Dan Defigio, odborník přes výživu a fitness a autor knihy Beating Sugar Addiction for Dummies (Jak se zbavit závislosti na alkoholu – příručka pro natvrdlé). Proto je také tak těžké s tím přestat, i když víme, že to pro naše zdraví není dobré.
Podle Defigiových zkušeností dokáže s cukrem ze dne na den přestat pouze kolem deseti procent lidí. Tomu zbytku to trvá a největší překážkou je mentalita „všechno nebo nic“. Když se závislému člověku nepodaří dosáhnout dokonalosti, rychle se v hanbě vrací ke starým zlozvykům.
Ilustr. foto. (Volné dílo)
Cvičení vám dá energii a přinese dávky endorfinu, čímž se nahradí některé pocity, které jste doposavad hledali u cukru. Tělo také bude vnímavější na inzulín, což pomáhá zbavit se některých hormonálních výkyvů vyvolaných cukrem.
S tím, jak se cukru dostává stále širší kritiky, je možné, že se dočká stejného osudu jako cigarety. Několik měst již zavedlo daň na sladké nápoje, která má obyvatele odradit od nadměrné spotřeby cukru.
Výzkumy opravdu ukazují, že zdanění sladkých nápojů jejich spotřebu omezí, ale Defigio věří spíše na aktivní odhodlání jedinců než na trestná opatření. Klíč je v tom, aby se každý sám naučil dlouhodobě a pravidelně hledat zdravější způsoby života a stravování a nespoléhal se, že ho před škodlivými návyky ochrání někdo jiný.
Z angličtiny přeložil O. H. ; zdroj:
