Budova The New York Times. (Spencer Platt / Getty Images)
Od prezidentských voleb v roce 2016 nazývá Donald Trump americká mainstreamová média „nepřítelem lidu“. A onen Trumpem titulovaný „nepřítel“ teď vrací úder.
Ve čtvrtek 16. srpna více než 200 mediálních kanálů po celých Spojených státech vydalo redakční komentáře odmítající obvinění prezidenta Trumpa.
Iniciativu vede redakční rada The Boston Globe. Každé noviny se zavázaly k publikování vlastního článku kritizujícího prezidentův výrok, že „média jsou nepřítelem amerického lidu“.
Dopisovatel americké kanceláře Epoch Times Trevor Loudon hledá kořeny této „války“ mezi republikánem Trumpem a médii prostřednictvím mediální analýzy. Ve svém článku sleduje zřejmou tendenci amerických médií přiklánět se čím dál více k levicovému politickému spektru.
Levicová kultura
Loudon se vrací zpět až do poloviny 19. století, kdy neúspěšní němečtí revolucionáři přijíždějí na americký kontinent, aby zde začali šířit myšlenky marxismu, k čemuž mimo jiné požívají také obory žurnalistiky a mainstreamová média.
Loudon vysledoval působení několika ultralevicových žurnalistů. Například, když v roce 1917 vypukla v Rusku revoluce, Lev Davidovič Trockij, jeden z vůdců ruské revoluce, pracoval v New Yorku pro místní komunistický plátek.
Ve třicátých letech minulého století psal pro známý deník The New York Times jistý Walter Duranty, který získal Pulitzerovu cenu za zpravodajství o událostech v Rusku. Paradoxem udělení tohoto významného žurnalistického ocenění je, že jeho zpravodajství bylo zkreslené a diktované Moskvou. Ve svých článcích dokonce popíral ukrajinský hladomor, během kterého zemřelo na 10 milionů lidí. The New York Times uznalo Durantyho podvod až po deseti letech nátlaku veřejnosti.
Muž u The Boston Globe, ilustr. foto. (Darren McCollester / Getty Images)
Po druhé světové válce začali žurnalistiku v USA ovlivňovat především dva levicově orientovaní novináři a myslitelé: Curtis MacDougall a I. F. (Izzy) Stone, pohybující se v socialisticko-komunistických kruzích.
Podle MacDougallových myšlenek, které propaguje v knize „Interpretative Reporting“ není cílem žurnalistiky podávat přesné zpravodajství, ale „tvarovat historii“. Dobrá žurnalistika musí podle něj dávat čtenáři „vhodný“ kontext, na základě kterého si čtenáři mohou zformovat „správné“ názory. Nezní to jako věcný popis propagandy a teorií manipulace s veřejným míněním?
Průzkumy
Z průzkumů Media Research Center je patrné, že mezi lety 1964 a 1992 zvítězilo v prezidentských volbách v USA pět republikánů a tři demokraté. Kdyby se ale měly vzít v úvahu pouze volební lístky novinářů, pokaždé by vyhrál kandidát demokratů.
V dalším průzkumu z let 1978–2004 se ukázalo, že novináři většinou o sobě tvrdí, že jsou spíše liberální než konzervativní a jsou mnohem více liberálnější než většina veřejnosti.
„JournoList“
V prezidentských volbách 2008 začal být aktivní takzvaný „JournoList“. Jde o e-mailový distribuční list, který čítá přibližně 400 „progresivních“ a socialistických novinářů, akademiků a aktivistů z „nových médií“.
Mezi členy tohoto „mailing-listu“ jsou žurnalisté z téměř všech věhlasných amerických médií. Podle Loudona je velmi pravděpodobné, že tento komunikační nástroj (mailing-list) jim umožňuje organizovat a diskutovat společné ovlivňování veřejnosti.
Co na závěr?
Konzervativní novinář Jonah Goldberg napsal, že podle „právě vydané studie, směřovalo 96 % všech dotací zaslaných zaměstnanci a majiteli amerických médií v prezidentské kampani na účet Hillary Clintonové“. Což ukazuje většinovou náklonnost vůči demokratické kandidátce, jejíž program je velice levicový a je pravděpodobně jedním z kořenů odporu amerických mainstreamových médií vůči republikánovi Donaldu Trumpovi.
Napsal Juraj Skovajsa na základě článku Trevora Loudona.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
