Drama, Německo 2008, 101 minut
Hrají: Jürgen Vogel, Max Riemelt, Christine Paulová, Jakub Matschenz, a jiní...
Režie: Dennis Gansel
Do českých kin vstoupil tiše a téměř nenápadně německý snímek Die Welle (Vlna), česky pojmenovaný Náš vůdce. Toto drama ze součastnosti zavádí diváky do školního prostředí německých středoškoláků. Ústřední postavou příběhu je oblíbený učitel občanské nauky a tělocviku Rainer Wenger (Jürgen Vogel), který dostane úkol seznámit studenty v rámci výuky státních forem s tématikou autokracie. Bývalý rebel a bouřlivák Wenger proto jen těžce přijímá, že druhé téma - anarchie, získal konzervativní kolega. A tak se učitel rozhodne přiblížit žákům nezáživnou látku formou zvláštního pedagogického experimentu. Pokusí se žáky manipulativním vystupováním a jednáním přinutit názorně pochopit, význam slova diktatura. Místo očekávaného odmítnutí se překvapivě setká s nebývalým zájmem o jeho hodiny. Sám je pasován do role jakéhosi v pomyslného vůdce. Wenger začíná nenápadně pomocí pojmů jako pospolitost, rovnost, disciplína atd. studenty seznamovat se svým vymyšleným učebním plánem. Děj pozvolna začíná nabírat na intenzitě, zprvu nenápadně a později se mění ve skutečnou vlnu, která smete vše, co se jí postaví do cesty...
Výborná psychologie postav
Film Náš vůdce nezaujme kdovíjak výborným filmovým zpracováním, jeho hlavní síla spočívá v něčem jiném, v hlavní myšlence, která dává příběhu šťávu a také v excelentním zpracování psychologie postav. Režisér Dennis Gansel vycházel při zpracovávání snímku ze skutečného příběhu, který se stal v 60. letech v Americe. Tehdy se učitel dějepisu Ron Jones snažil přiblížit téma nacionální socialismus svým studentům. Experiment se vymknul z rukou a musel být po několika dnech zastaven. Tady šel režisér a scénárista Gansel ještě dále. Postupně rozkrývá povahové črty, rodinné poměry i charakteristiky jednotlivých postav do děje zapojených a rozvíjí hlavní myšlenku daleko hlouběji. Pozvolna poznáváme nejen osobnost učitele Wengera, ale i jeho studentů. Gansel se dotýká témat jako je sociální nerovnost, nezaměstnanost, rozvrácené rodinné prostředí, rasová diskriminace, chudoba, drogy, alkohol, touha po uznání i jakási vykořeněnost dnešních znuděných teenagerů. Všechny tyto faktory vytvářejí mozaiku, která jednotlivé kousky promyšleně spojuje a vytváří bohatý děj. Teorie se náhle rychle mění v praxi a sounáležitost a disciplína dávají okusit zúčastněným opojnou chuť a nádech moci. A tak vzniká Vlna, společenství, které spojuje ty, kteří se nechali vlákat do hry, ze které se těžko odchází...
Vlna nabírá na síle
Pedagogický pokus, který se vymkl z rukou? To by bylo příliš snadné. Vlna začíná smetat davy, zasahuje do životů lidí v ní ponořených, ale i jejich přátel a rodin. Vlna dává pocit síly, pospolitosti, ochrany, a tak nikoho nepřekvapí uniformita, slepá poslušnost, narůstající agresivita členů a odmítání těch, kteří nesouhlasí. Smete tato Vlna i ty, kteří se rozhodnou jí postavit?
Příběh graduje do neodvratnému závěru...
Herecké výkony
Herecké výkony účinkujících jsou strhující. Zvláště Jürgen Vogel v roli učitele Wengera je skutečným hereckým koncertem. Výkony herců jako gymnazijních studentů jsou velmi živé a uvěřitelné. Přirozeně vtahují diváky do děje, poměrně přesně vykreslují dnešní mladé lidi, jejich život i představy, radosti, zájmy, smutky. Výborně zvoleným prvkem je hudba z produkce Heiko Maile podtrhující spád jednotlivých událostí a situací. Ať už se jedná o hudbu na párty, příjezd učitele do školy, řádění vandalů v ulicích nebo sportovní zápas ve vodním pólu. Práce s hudbou pomáhá stupňovat emoce a vždy brnká na tu správnou strunu a tak udržuje napětí až do konce ...
Náš vůdce je příběhem o manipulaci, poslušnosti, ale také o boji s davem i za cenu opovržení a odmítnutí. Dobrou práci odvedla hra symbolů, kterou zastupují barvy, věci nebo třeba i forma sportovního zápasu. Výběr postav a vykreslení jejich charakterů přináší zajímavé momenty. Jediné, co autorům lze vytknout je určitá dávka předvídatelnosti děje. Výjimečnosti filmu napomáhá i to, že byl natočen na základě skutečné události.
Divákovi se klidně může stát, že se na chvíli může cítit součástí děje, až tak se příběh dostává pod kůži. Mrazivý pocit v zádech nebo v žaludku a nekonečný vír otázek zdaleka nekončí titulky filmu.
Silný film, silná myšlenka, napětí a nevyřčená otázka, co by se stalo kdyby...?
