Image
Klíšťata jsou přenašeči některých nemocí, které mohou ohrožovat naše čtyřnohé miláčky. (SXC/Steve Ford)

S našimi čtyřnohými miláčky chodíme na procházky, z kterých si občas přináší další nezvané nájemníky. Bývají to někdy blechy a v poslední době stále častěji klíšťata. Zvláště nyní je jejich sezóna. Co s nimi? Jak se můžeme proti nim bránit?

Klíšťata jsou přenašeči některých nemocí, které mohou psa ohrožovat. Lymská borelióza je jednou z nich. Dříve málo známá (nebo jen nediagnostikovaná?) nemoc způsobuje u zvířete trochu odlišné příznaky boreliózy než u člověka a její hrozba je dostatečně závažná k tomu, aby bylo klíště brzy preventivně vytaženo.  

Jak tedy na přisáté klíště? Můžeme navštívit veterinárního lékaře, který klíště vytáhne s minimálním rizikem jeho poškození a místo současně zdesinfikuje.

Pokud nechcete běhat s každým klíštětem k veterináři, lze si zakoupit malou pomůcku – malou kovovou elektro-svorku, tzv. „krokodýlka“. Krokodýlkem pevně zachytíme klíště a otáčením krokodýlka dostaneme klíště ven (je jedno, na kterou stranu točíme). Úkon je to velmi rychlý a jednoduchý. Pozor ovšem na přetržení klíštěte, kdy větší či menší část klíštěte zůstane v ráně. Pokud krokodýlkem neškubeme nahoru, ale plynule otáčíme, riziko přetržení je v podstatě nulové.

Nemáte „krokodýlka“ po ruce? Nevadí. Seberte dětem „versatilku“, vyndejte tuhu a místo tuhy do versatilky zachytíte klíště. Jeho následné vytočení je jako u krokodýlka dílem vteřin. Pokud chcete, můžete si v prodejně pro chovatele zakoupit umělohmotnou (levnější) nebo kovovou (dražší) speciální pinzetu na klíšťata. Způsob vytahování se od předchozího neliší. Použít k vytahování obyčejnou, běžnou pinzetu je také možné, je to ale náročné na obratnost a proto vytáčení (ne vytrhávání! klíštěte) trvá déle. V takovém případě lze klíště spíše vykývat, protože klíště je v ráně zachyceno pomocí malých háčků.

„A co olej?“ mohou si mnozí vzpomenout na známé zakapávání klíštěte olejem. V případě vytočení je zbytečný, ránu po vytočeném klíštěti jen zdesinfikujeme. Olej má klíště udusit, to ovšem i nadále zůstane v ráně a musí se později vyjmout (mrtvé klíště se už jen nebrání).

Někteří z odborníků nejsou pro použití oleje, protože klíště zůstává dlouho v ráně (krátkodobé zakapání nic neřeší) a déle ohrožuje psa případnou infekcí. Navíc dusící se klíště vypouští do rány infikovaný materiál ve větší míře než obvykle (tzv. zvrací). Pokud je tedy infikované, zvyšuje se tak riziko nakažení.

Podobným způsobem – vytočením − se dá vytáhnout klíště přisáté i na člověku. Pokud jste na táboře, kde se malý capart bojí všeho, co máte v ruce na vytažení klíštěte, lze použít i mýdlo. Maminka dítěti vysvětlí, že klíště se musí nyní umýt, tak jako maminka myje dítě večer. Navlhčíte jemně mýdlo, přiložíte na kůži a krouživým pohybem klíště bezbolestně vytočíte a uvolníte. Musíte jen odhadnout správnou vlhkost – mýdlo musí vytvořit vhodnou emulzi, která je dostatečně tuhá, aby se klíště neprotáčelo a nevracelo se zpět do původní pozice, a dostatečně řídká, abyste příliš suchým mýdlem klíště neutrhli. Raději tedy vodu trošku přikápnout a trpělivě mýdlem kroužit. Vytažení  je bezpečné (bez rizika přetržení klíštěte) a také bez strachu dítěte z cizích lidí i nástrojů v jejich ruce.

Vytočené klíště nerozmačkáváme, infekční obsah by nám mohl ulpět na rukou a mohli bychom se nakazit.

Prevence: pokud to typ srsti psa dovolí, občas se venku po svém miláčkovi podívejte. Klíšťata se na psa uchytí při jeho pobíhání travou, případně prolézáním houští, kde klíšťata čekají na svou kořist. Ze stromu na psy nepadají. Protože se klíšťata pohybují relativně pomaleji, můžeme je občas objevit lezoucí na srsti a odstranit dříve, než se přisají.

Už přisátá klíšťata hledáme především na hlavě, uších, krku, hrudi, klíšťata se ale mohou přisát téměř všude. A i když výskyt klíšťat je nejčastější od jara do podzimu, občas  můžeme najít klíště také v zimě, zvláště  pokud je minimum sněhu a máme poblíž domu les, kde se naše zvíře toulá.

Proti klíšťatům existují také různé přípravky. Lze je rozdělit na dva typy – odpuzující a ničící (případně kombinující oba dva tyto účinky).

Repelentní spreje – vyplatí se koupit si přípravek, jehož účinek přetrvá více než 24 hodin. Stříkat psa každý den je náročné pro jeho majitele (jak finančně, tak časově). Také syčení spreje mnozí psi příliš nemilují. 

Další metodou prevence jsou obojky proti blechám a proti klíšťatům. Jsou různého typu, velikosti, ceny, účinku i toxicity. U těch, které jsou účinné, většinou výrobce nedoporučuje, aby se psa dotýkaly děti a chovatel by si měl po kontaktu se psem umýt ruce. Ty obojky, které toto varování nemají, zase nemusí mít dostatečnou účinnost. Je tak na chovateli a jeho zkušenosti, aby vybral ten typ, který mu (i podle jeho zkušeností) vyhovuje.

Tady pak nejlépe poradí veterinář, který může nabídnout prostředky s účinností až 1 měsíc na blechy (na klíšťata trochu méně). Podle účinnosti, toxicity, odolnosti proti vodě, způsobu aplikace, velikosti dávky, hmotnosti psa a nabídky trhu atd. se liší i jejich cena. Ve většině případů jsou pouze na veterinární předpis a kapou se z malé umělohmotné pipetky přímo na kůži psa, bez protivného a psa tolik znervózňujícího syčení sprejů.

Také v obchodech pro chovatele se případně ptáme na přípravky bez receptu s účinností po jednorázové aplikaci delší než 14 dní. Několika aplikacemi tak můžeme psa ochránit před klíšťaty po většinu sezóny.

Příště si povíme, jak na blechy.

Čtěte dále:

Rady pro chovatele: Blechy - nevítaní „návštěvníci“ našich mazlíčků