Čínský Národní kontrolní úřad nedávno zveřejnil výsledky auditů účetnictví 18 universit pod Ministerstvem školství za rok 2003. Audit odhalil porušování finančních regulací. V souvislosti s tím rádio Hlas naděje (Sound of Hope) poskytlo rozhovor s profesorem Šan-tungské university Sun Kuang-wenem a Lin Mu em bývalým tajemníkem někdejšího generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga. Lin Mu řekl, že v čínském školství existují problémy jako nerovná příležitost, nadměrné školné a obtížné podmínky pro přijetí. Další otázky se týkají obsahu osnov a vzdělávacích metod.

Profesor Sun Kuang-wen poukázal na existující problém vysokého školného v Číně. Například, vysokoškolák platí 6-7 tisíc jüanů ročně (18-21 tisíc Kč). Školné se liší u různých fakult a oborů, kde mají některá vědecká odvětví školné ještě vyšší. Navíc si studenti hradí stravu a učebnice. Průměrný obnos, který vynaloží rodina na vzdělávání je více než značný. Zvláště pro venkovské rodiny je velice obtížné pokrýt výdaje na studium. Roční výdaje na jednoho vysokoškoláka se zhruba rovnají průměrnému příjmu zemědělce za několik let. Vysoké školné je tedy hlavním problémem vzdělávání. Bývalý tajemník Lin Mu tvrdí, že vláda pokrývá jen 53 procent výdajů na vzdělávání; zbývajících 47 procent jde z kapes studentů a dalších poplatků. Podle průzkumu Čínské akademie sociálních věd odčerpají výdaje na vzdělávání na základní, střední a vysoké škole 30 až 60 procent příjmu celé rodiny. Pro obyvatele s nízkými a středně nízkými příjmy, tedy pro 80 procent čínské populace jsou výdaje na vzdělávání na druhém místě, hned za potravinami. Lin Mu vidí v čínském vzdělávacím systému tři základní problémy:

První je způsoben konceptem „komercializace vzdělání“ se kterým přišli někteří vládní představitelé. Školy na každém stupni zvyšovaly školné a další poplatky. Dokonce i „bezplatné“ základní školy účtují žákům několik set jüanů. Na druhém stupni základní školy jsou poplatky ještě vyšší.

Lin Mu pokračuje: „V současnosti školy žádají všemožné poplatky. Některé běžné a legální jsou například ‚poplatek na školní sbírku‘ a ‚sponzorský poplatek‘ u kvalitních základních škol. Některé školy hodně zvýšily obtížnost přijímacích testů a nutí tak studenty platit ‚poplatek za nedostatečné hodnocení‘, aby byli přijati. Podle výzkumného týmu Jang Tung-pchinga z Pekingského technologického institutu na 40ti kvalitních základních školách v deseti městech byla pětina studentů přijata na základě sponzorských poplatků a poplatků na sbírky.“

Profesor Sun říká, že komercializace vzdělávání je nesprávná a má obrovské nevýhody. Komercializace je založená na zisku a zvyšování příjmů. V této situaci budou školy různými způsoby stupňovat zátěž studentů. Školy mají také povinnost platit odměny personálu. Personál se dělí do tří úrovní.

Prví úroveň zahrnuje ředitele, zástupce ředitele, tajemníka Čínské komunistické strany a jeho zástupce, děkany a jejich asistenty na každé katedře. Tito lidé dostávají 50 000 jüanů ročně (150 000 Kč). Druhá úroveň dostává 40 000 jüanů a třetí 30 000. Všechny tyto peníze pochází od studentů.

Po zavedení komercializace zvýšily některé univerzity školné na základě své pověsti. Studenti preferují dobré jméno univerzity, aby se potom mohli ucházet o lepší práci. Dalším způsobem, jak vydělat peníze jsou různá školení a grantové certifikáty, jako jsou postgraduální studia. Není těžké se na ně dostat, pokud si to můžete dovolit, protože přednášejícím jde jen o peníze. Výsledkem je značně omezená kvalita vzdělání.

Lin Mu zmínil, že průměrné výdaje vysokoškoláka na průměrné škole jsou přes 10 000 jüanů. Některé speciální obory vyžadují desítky tisíc. Na základě reálných příjmů a HDP na obyvatele dojedeme k závěru, že vzdělání v Číně je nedražší na světě. Nejvyšší hrubé výdaje na vzdělávání jsou v Japonsku, okolo 14 000 dolarů, avšak Japonsko má HDP na obyvatele přes 30 000 dolarů. V Číně je HDP na obyvatele pouze 1200 dolarů, takže vzdělání je zde vlastně dvakrát dražší.

Profesor Sun věří, že by vláda měla poskytovat dostatečné fondy: „Vzdělávání by mělo obdržet 4 procenta z HDP. Minulý a předminulý rok byly dotace sníženy na 3 procenta. Tím bylo školství donuceno stát se komerčním průmyslovým odvětvím. Dotace na vzdělávání cítím jako vážný problém. V současnosti nedostatečně dotované školy žádají o půjčky v bankách. Šan-tungská universita má dluh přes 10 miliard jünaů (30 mld. Kč). Řada škol má ještě vyšší dluhy. To je krize, že ano? Dluhy se musí splatit. Pokud peníze neposkytne vláda, školy budou muset nabízet třídy, aby získaly peníze, nebo použít jiné metody, jak vydělat a zprůmyslnit se.“

Za druhý vážný problém Lin Mu považuje nerovnost ve vzdělávání, která zhoršuje nerovnost sociální. Pokud se bude současná sociální nerovnost nadále zhoršovat, postavení bohatých se zmonopolizuje, zatímco chudí budou k chudobě odsouzeni na následující generace. Pozice bohatí-chudí se tak utvrdí. Budoucí společnosti bude hrozit rozpad. Děti z rodin s nízkými příjmy, například farmářů a příměstských zemědělců, budou mít ještě obtížnější přístup ke vzdělání, protože si poplatky nebudou moci dovolit. Bude tak zesílena sociální nerovnost, protože přístup ke vzdělání je způsob, jakým se chudí dostávají do hlavního proudu společnosti. Jakmile si každá generace chudých nebude moci dovolit vzdělání, chudoba se bude dědit z otce na syna.

Další nespravedlnost způsobuje fyzické rozmístění, protože vzdělání z části dotuje lokální vláda. Například, dotace na vzdělávání bývaly v Šang-chaji desetkrát vyšší než v provincii Che-nan, ale nyní se liší padesátkrát.

Podle průzkumů příslušných asociací v Čcheng-tu, Čchung-čchingu a Si‘-anu si 43 procent lidí s nízkými příjmy myslí, že nemají šanci změnit své společenské postavení svým vlastním úsilím. V devíti distriktech města Čchung-čching žije asi 1,4 milionu farmářů a počet farmářů a jejich dětí, kteří se dostali do hlavního proudu společnosti není ani pět procent. V 95 procentech rodin je otec i syn čistič bot nebo pouliční prodejce. Podle průzkumů v Čcheng-tu má pouze 2,8 procenta vládních pracovníků rodiče farmáře a 26 procent rodičů jsou běžní zaměstnanci.

Lin Mu považuje za třetí problém obsah a metody vzdělávání. Považuje je za rigidní a zkostnatělé. „Proti článku ‚Modernizace učebnic dějepisu‘ od současného historika a profesora Jüan Wej-š' zasáhlo Oddělení propagandy centrálního výboru Čínské komunistické strany a Oddělení propagandy centrálního výboru Komunistického svazu mládeže. Článek byl potlačen. Ve skutečnosti je ale Jüanův případ jen špičkou ledovce. Podle mého vlastního výzkumu, starověká, moderní a světová historie tak, jak ji podávají učebnice dějepisu pro základní školy stejně jako učebnice čínštiny pro základní školy, obsahuje ideologické předsudky, nemluvě o samotných učebnicích politické výchovy. Poskytujeme tedy studentům chybné znalosti, když některé učebnice dějepisu nereflektují ani stanovená historická fakta. Profesor Sun si myslí, že vzdělání by mělo studentům poskytovat vědomosti a vědu, která byla prokázána za pravdivou. Říká: „Řekl bych, že vědecké učebnice jsou docela dobré, řada prošla zkouškou mnoha let, někdy i několika set let, jako například učebnice fyziky, matematiky a chemie. Jeden směr je však na universitách velkým problémem. Například předměty jako ‚Hlavní úvod do myšlenek Mao Ce-tunga,‘ které jsou pro studenty povinné. Obsah těchto předmětů vštěpuje studentům něco nepoužitelného, něco, co je dokonce anti-vědecké. Učí se za účelem propagace komunistické ideologie a vedou lidi k tomu, aby věřili, že ČKS je mocná, slavná a správná a že Mao Ce-tung je veliký. Řada těchto myšlenek je falešná. Například další předměty učí teorie Teng Siao-pchinga a Ťiang Ce-minovu teorii Tříí reprezentantů. Napsal jsem články o těchto předmětech a měly by být zrušeny. Proč studentům vštěpovat něco, co je nejen zbytečné, ale navíc škodlivé, jako například teorie třídního boje? Prohlášení o historii jsou poněkud překroucená. Vštěpovat studentům tyto nereálné a falešné myšlenky při jejich vzdělávání je, myslím, velký problém.“

Lin Mu si myslí, že kořenem všech těchto problémů je propast mezi bohatými a chudými v Číně. „V budoucnu dojde k tomu, že děti farmářů budou vždy farmáři a děti dělníků budou vždy dělníci.“ Další problém vidí v tom, že vláda nepovažuje vzdělání za právo svých občanů, ale za privilegium několika vyvolených. Školství je tedy považováno za průmyslové odvětví, které by mělo profitovat. Navíc, politické a kulturní prostředí je nucené a autokratické a neposkytuje prostor pro změny.

Profesor Sun prohlásil, že ČKS přísně kontroluje vzdělávací systém a vštěpuje studentům komunistickou ideologii. Na každé univerzitě je výbor ČKS, který se přímo zodpovídá straně. Nejvyšším představitelem školy je tajemník výboru ČKS – dokonce i ředitel přichází až jako druhý. Management je takto omezován mnoha faktory. Když si založíte soukromou vysokou školu, bude se ředitel také zodpovídat výboru ČKS? Pokud systém neprojde reformou od základu, pak se bude vzdělávací sektor vyvíjet jen velmi obtížně.

Profesor Sun věří, že změna systému je nezbytná pro úplné vyřešení problémů se vzděláváním: „Pak bude možné vychovat novou generaci vysokoškoláků s vysokými morálními standardy a vědeckým myšlením. Systém stranických výborů na školách by měl být opuštěn. Základní systém je velmi podstatný!“

Čína je nejlidnatější zemí světa s nedostatečně vzdělanou pracovní silou, která se pro zemi stane velkým břemenem. Čína má také největší populaci negramotných a pologramotných na světě. Mezi lidmi nad 15 let je 180 milionů negramotných a pologramotných, což je téměř 16 procent celé populace.
 
Fyzická práce je pro Čínu hlavním zdrojem. Vzdělávání je primární prostředek pro rozvoj tohoto zdroje, ale současný systém ho v podstatě likviduje. Nedojde-li k zásadní reorganizaci systému, naděje na ekonomický a sociální rozvoj Číny se dříve, či později rozplyne.