Čínská vysokoškolačka Wang Qianyuan se obává o život, protože čelí vyhrůžkám od chvíle, kdy se zastala spravedlnosti pro obyvatele Tibetu.
Wang Qianyuan studuje na Duke University ve státě New York. Na veřejném shromáždění se vyjádřila za právo Tibeťanů na svobodu, čímž si vysloužila odsouzení ze strany mnoha svých krajanů.
Dvaadvacetiletá Wang se v očích podpůrců čínské komunistické strany stala zrádkyní. Její rodinu ve městě Qingdao v čínské provincii Shandong údajně někdo obtěžoval a vyhrožoval jim.
17. dubna Wang sdělila Rádiu svobodná Asie, že pro ni už není bezpečné chodit do školy, a je pod ochranou místní policie.
Wang: Teď si hlavně dělám starosti o bezpečnost mých rodičů v Číně. Dvakrát denně jim posílám e-maily, že jsem v pořádku.
Reportér: Jak se tvým rodičům daří?
Wang: S nikým teď nemluví. V podstatě teď prchají, aby byli v bezpečí. Nevím, kde jsou a oni by mi to ani neřekli (po e-mailu); nejspíš proto, že čínská vláda e-maily sleduje. Podle toho, co mi řekli, si myslím, že jsou v bezpečí."
Reportér: Když teď nemůžeš jít do školy, jak budeš pokračovat ve studiu?
Wang: Můžu to dohnat později. Nejdřív chci získat duševní rovnováhu. Kdybych musela jít do školy neklidná, nemohla bych ve třídě odvádět dobrou práci. Než půjdu zpátky do školy, chci počkat, než si na to zvyknu a budu moci racionálně myslet.
Reportér: Myslíš si, že je Tibet součástí Číny, podporuješ nezávislost Tibetu?
Wang: Tibet je rozhodně částí Číny, a právě kvůli tomu se musíme k Tibeťanům chovat jako k našim bratrům. Nemůžeme se k nim chovat, jako by byli outsideři, a ignorovat je nebo proti nim používat tvrdý přístup. Musíme být racionálnější a pozorně s nimi komunikovat. Musíme brát v úvahu, že máme dlouhé společné dějiny a ty budou pokračovat. Nemůžeme se pokoušet dělat věci tak, jako bychom s nimi měli jednat jen pár dní nebo pár let.
Reportér: Jak se díváš na urážky a útoky, které se na tebe sesypaly po tvých výrocích? Překvapilo tě to?
Wang: Překvapená jsem, ale tohle by udělali komukoli, já jsem jen snadný cíl. Je to jakýsi druh pokřiveného patriotismu. Tihle lidé (kteří na mě zaútočili) to nedělají kvůli lásce k zemi, ale snaží se předvádět tím, že útočí na druhé.
Reportér: Proč si myslíš, že jednají tímhle způsobem?
Wang: Nejsem socioložka. Podle mého názoru, ve společnosti, kde práva lidí nejsou dobře bráněna a ti [lidé] začnou být nespokojeni, se objeví silný ideologický trend, který těmto lidem pomůže ventilovat svůj hněv. Jak se rozšiřuje popularita internetu, ten hněv se z neurčité myšlenky přenese na pevné cíle.
Když se desítky tisíc těchhle nešťastných lidí potká na internetu, cítí, že mohou na ostatní útočit a být chráněni. Tohle je tak moc podobné Kulturní revoluci. Něco jsem o téhle historii prostudovala, protože v té době jsem tomu nevěřila.
My nevěříme věcem v minulosti, nebo že se Kulturní revoluce opravdu stala, ale právě teď ji prožíváme.
Reportér: Vyrostla jsi a studovala v Číně, jak to, že máš tak nezávislé myšlení a jsi ochotná říkat, co si myslíš, zatímco tvoji krajané toho nejsou schopni?
Wang: Ráda čtu a myslím sama za sebe. Ve skutečnosti je v Číně velké množství lidí, kteří jsou potichu, ale pozorují věci do hloubky a jsou schopni kritického myšlení. Slyšíme jen ty, které je snadné zagitovat.
Reportér: Četla jsi otevřený dopis, který tvoji rodiče napsali na omluvu veřejnosti?
Wang: Oni ten dopis nenapsali. Rodiče mi jasně řekli, že ten dopis nenapsali.
Reportér: Víš, kdo tedy ten dopis napsal?
Wang: Nevím. Vím jen, že ten otevřený dopis nenapsali moji rodiče. Výslovně mi řekli, že podporují to, co jsem udělala. Chápou, že bych neurazila zemi. Potichu čekají, až se situace zlepší.
Reportér: Jsem v šoku.
Wang: Ti lidé dokonce napsali hesla na veliké cedule a naházeli na ně výkaly - tohle je skoro jako Kulturní revoluce. Nejhorší na tom je, že to začali lidé, ne vláda.
Reportér: Děkuji (za rozhovor).
Wang: Díky za zavolání. Lidé v Číně potřebují slyšet různé hlasy. Přeji si, aby byli lidé v Číně silní a nenechali se vládou umlčet. Máme teď tyranskou vládu, jako v dynastii Qin. Mám obavy, že ta tyranie teď nepřichází jen od vlády, ale také od lidí. Je to příšerné.
