První pasivní dům (PD) byl postaven v roce 1991 v Darmstadtu. Výstavba tohoto domu byla podrobně sledována, dům byl během stavby velmi pečlivě monitorován a měřen. Finální výstupy ukázaly, že lze skutečně postavit takový dům, který pro udržování pohody vnitřního prostředí nepotřebuje běžnou otopnou soustavu, přičemž jeho technické vlastnosti a vnitřní klima je dostačující a velmi příznivé.
Základní princip pasivního domu
Domy, podobně jako lidé, mají potřebu energii přijímat, ale umí i energii vydávat. Vlivem technologií, použitých při výstavbě pasivního domu, a projektu, který je sestaven pro pasivní domy, se ze spotřebitelů energie stávají její výrobci.
Lépe řečeno - technologie pasivních domů využívá energii, která se při použití běžných technologií obvykle ztrácí. Přičemž vstupní náklady pro stavbu PD nemusí nutně přesahovat hodnoty, rovnající se nákladům vznikajícím při výstavbě domů z komerčně používaných materiálů a klasických technologií.
Bez použití klasických topných systémů udržují pasivní domy v letním i zimním období příjemné prostředí a klima. Spotřebují o 85-90% méně energie, než jiné současné stavby. Pro dosažení kvality pobytu v pasivních domech hrají roli dva aspekty: zateplení a rozvod vzduchu v domě. Jinými slovy - větrání, které zároveň zajišťuje rozvod tepla v celém domě.
Díky dobré tepelné izolaci a kvalitnímu ventilačnímu systému vnitřních prostor jsou jakékoliv další technické investice nadbytečné. Celkový objem investic pro domovní techniku zůstane zhruba stejný, jako u jiných staveb. Stručně řečeno "pasivní dům" znamená pro oblast techniky pouze to, že konvenční technika vytápění bude při zhruba stejné tvorbě hodnot nahrazována inovativní klimatizační technikou.
Sídliště z pasivních domů
Již v roce 1997 byly, v rámci ekonomické sociální bytové výstavby, zrealizovány první sídlištní projekty, konkrétně sídliště pasivních domů ve Wiesbadenu a u Kolína. Tyto projekty měly rovněž velkou úspěšnost a následně se tato technologie poměrně rychle rozvinula v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Zejména koncem devadesátých let a v roce 2002 dosáhl počet registrovaných pasivních domů v uvedených zemích počtu 4 000 staveb.
Jen v Německu se počet PD každý rok zdvojnásobí. Prognóza pro období do roku 2010 činí 60 tisíc PD. Například jen v Rakousku překračuje v současné době poptávka nabídku po bydlení v pasivních domech trojnásobně.
Neuvěřitelná úspora energie
Tepelná ztráta pasivního domu je tak nízká, že nepotřebujete běžný systém vytápění. Tepelné zisky ze slunečního záření, z osob žijících v domě a elektrických spotřebičů pohodlně vytopí celý dům po dobu téměř celého roku. Skutečně!
Takzvané nulové domy mají tepelnou rovnici dokonce s kladnou hodnotou, jsou tedy výrobci energie.
Norma dělí budovy s nízkou energetickou náročností obecně na domy nízko energetické a pasivní. Hraniční hodnotou pro nízko energetický dům je v České republice 50 kWh/(m2a), například v Německu je za nízko energetický považován již dům na úrovni 70 kWh/(m2a). Je zde také požadavek, aby tohoto standardu dosáhla každá novostavba. Hodnota pro roční spotřebu energie v pasivním domě je asi 15Kwh/m2.
Je toho dosaženo kvalitní a vysoce efektivní izolací, společně s využitím tzv. zbytkového tepla, které by jinak z domu unikalo. Smysl technologie tkví v její šetrnosti - tepelná energie, která se vyrobí běžným pobytem v domě - rodinných příslušníků či firemních zaměstnanců a samozřejmě také provozem běžných spotřebičů a zařízení, například kuchyňských spotřebičů, osvětlení, kancelářské techniky a dalších - se při úniku z budovy zachytí a použije. K tomu slouží rekuperační výměník tepla, kde se odpadní teplý vzduch potkává se vzduchem studeným, venkovním, který je do domů přiváděn ventilačním potrubím. Na doplnění tepelné energie se používají solární kolektory čili tepelná energie vstupující do domu okny. V tomto případě je vhodné umístit okna směrem k jihu, aby se prodloužila doba snímání slunečního záření.
Na principu zachycování zbytkové energie jsou založena i některá tepelná čerpadla, která se používají v konvenčních stavbách. Stálou cirkulací vzduchu se nastřádává tepelná energie, která je posléze použita pro vytápění objektu.
V zimních měsících se tak snižuje časové období, ve kterém je nutné v domě používat běžný otopný systém, zatímco v letních měsících se tato energie může využít pro ohřev vody.
Na vytopení běžného rodinného domu v zimních měsících postačí malý doplňkový zdroj pro dohřev vzduchu. Při delších, mrazivých obdobích, se doporučuje zdroj (s velmi malým) výkonem (2-4 kW) např. krbová kamna pro spalování biomasy (peletky, drobné palivové dřevo).
"Topná sezóna" je tedy zkrácena pouze na rozmezí 20 až 30 dnů v roce, ne však ve sledu dní za sebou, nýbrž v součtu protopených hodin v sezóně, která bývá od koncem listopadu do poloviny února. To znamená, že vytápění běžnými krbovými kamny, o výkonu 2-5 kW, pro průměrný rodinný dům vychází v propočtu na dvě až tři hodiny denního provozu, během výše zmíněné sezóny.
Dopad energeticky pasivních staveb na ekologii
Stavebnictví jako takové zasahuje životní prostředí nemalou měrou, a proto mají pasivní domy také velký význam pro ekologii.
Při výrobě stavebních materiálů dochází k vyčerpávání zdrojů surovin, ke znečišťování ovzduší škodlivými emisemi a stejně jako u každé výroby vznikají odpady, pro které se málokdy najde správné využití v recyklačním systému. K narušování přírodní rovnováhy dochází i při výstavbě, kdy nemalý podíl mají používané stroje, ale také velké množství odpadních materiálů, vytváření tepla, nadměrná spotřeba vody a vysoká produkce oxidu uhličitého. A v neposlední řadě je to energetické zatížení při provozu domu po celou dobu jeho existence.
Okno do budoucnosti
Výstavbou pasivních domu se pohlíží na budoucnost. Při stavbě se používají převážně materiály přírodního charakteru, které se nechají vyrobit z recyklovaných materiálů nebo dokonce odpadních hmot některých odvětví průmyslu a zemědělství. Například sláma je považována v zemědělství za odpad a ve stavebnictví se jedná o žádoucí materiál. Může při realizaci stavby ušetřit podstatnou část financí investovaných do izolace domu. PD je velmi šetrný k životnímu prostředí pro svoje nízké náklady na spotřebu energií, které pochází z přírody. Navíc jdou tyto stavby ruku v ruce s pohodlím a standardem bydlení, které je společností požadováno.
Přírodní materiály, používané při výstavbě PD, mají svoji životnost optimální pro výstavbu domů, například u dřeva je to 200 až 300 let, u často používané slámy, která se používá jako izolační materiál, ale někdy i k výstavbě nosné konstrukce, je životnost 80 až 150 let. Přičemž vlastnosti těchto hmot jsou o krok napřed oproti konvenčně používaným materiálům. Jejich význam není jen enviromentální, ale materiály přírodního charakteru mají vliv i na zdravotní stránku člověka, prostředí ve stavbách, kde byly použity např. nepálené cihly, hliněná omítka, dřevo či sláma, je příjemnější, udržuje optimálnější podmínky pro pobyt v domě a navíc má přírodní materiál větší životnost.
Průkopníky výstavby pasivních domů v Evropě jsou Rakušané a Němci. PD můžeme vidět v Alpách i na velmi vysoko položených místech.
V České republice se výstavba PD zvyšuje. najdeme několik staveb rodinných domků, budov eko center nebo například právě vznikající Sluneční ulici v Hradčanech u Tišnova. Projekt realizující se v lokalitě na Vysočině, kde má stát 17 staveb nízko energetického a pasivního charakteru. Autorem projektu je Akad.arch Aleš Brotánek a MgA. Jan Brotánek. Také v Koberovech u Liberce stojí dva pasivní domy. Jedním je rodinný dům a druhý je školící středisko, kde vás rádi po předchozí domluvě přivítají a dům vám ukáží.
Pasivní domy jsou stavby, které vzhledem k vzrůstajícím nákladům na energie mají jistě velký význam, jejich výhody jsou v ekonomickém i ekologickém ohledu. Architektonicky jsou tyto domy velmi variabilní, takže si můžete postavit pasivní domek v horách jako salaš, nebo kdekoliv jinde - třeba ve stylu Tančícího domu.
Čerpáno: www.pasivnidomy.cz, www.brotanek.cz
