York, Velká Británie - Pojízdné neboli mobilní knihovny nejsou u nás zas až tak běžné, ale v západních zemích s nimi mají dlouholeté zkušenosti.
Mobilní knihovny nahrazují běžné kamenné knihovny, které se v dané lokalitě nevyskytují. Zpravidla je spravují městské centrální nebo okresní knihovny, které pomocí mobilních knihoven obsluhují vesnice v okolí nebo na vzdálených předměstích nebo pečovatelské ústavy apod.
„Využívám tuto pojízdnou knihovnu už přes patnáct let,“ říká důchodkyně z vesničky Heslington, probírající se knihami uvnitř nákladního vozu, upraveného speciálně pro tyto účely. „Chodím sem pokaždé, když přijede (knihovna), to znamená jednou za čtrnáct dnů. Je to pro mě velice pohodlné, bydlím hned za rohem,“ pokračuje paní, „jinak bych musela až do města.“
Město York má jedinou mobilní knihovnu, která obsluhuje během devíti dnů padesát osm stálých stanovišť, jež se liší délkou podle velikosti komunity a zájmu o její služby. Ve větších vesnicích bez kamenných knihoven je i několik zastávek.
Knihovnice a zároveň řidička, Mo Birdová, říká:
„O naše služby je dost velký zájem, přichází k nám víc čtenářů, než v malých kamenných knihovnách, řekla bych, že jsme vytíženi asi jako normální knihovna střední velikosti.“ Ve vozu je dost místa i na sezení a součástí vybavení i přístup k centrálnímu registru, kde si můžete zamluvit knihu, po které toužíte.
Podle paní Birdové tvoří největší skupinu zákazníků důchodci, následovaní maminkami s dětmi, což je dáno i tím, že knihovny přijíždění v časech, kdy ostatní lidé pracují. „Takoví lidé, kteří jsou málo pohybliví nebo nemají vlastní dopravu, jsou na nás závislí,“ dodává Birdová.
Prvním vozidlem, sloužícím jako pojízdná knihovna, byl povoz tažený koňmi, který začala využívat okresní knihovna ve Washingtonu v roce 1905. Od té doby se koncept rozšířil do celého světa a objevuje se na různých místech v různých podobách. Jako prostředek pro dopravení knih čtenářům slouží i vlaky, čluny a lodě (Norsko, Aljaška), osli (Jižní Amerika) či velbloudi (Keňa).
V padesátých letech se objevily bibliobusy, jak se pojízdným knihovnám u nás říká, i v České republice, ale služba postupně zanikla s tím, jak vznikalo více a více kamenných poboček. V současnosti jsou u nás bibliobusy jen v Praze a Plzni. Městská knihovna v Praze vlastní tři takové vozy, nabízející i přístup na internet, v Plzni mají bibliobus jeden a podle Jany Maxnelové z ústřední plzeňské knihovny o jeho služby zájem je.
Širšího užití by se bibliobusy u nás mohly dočkat v budoucnosti s tím, jak se ruší řada poboček městských knihoven a malé knihovny na vesnicích zápasí s nerentabilním a neefektivním provozem a klesajícím počtem čtenářů. Pokud by malé tradiční knihovny zanikly, bibliobusy mohou nabídnout vhodnou alternativu.
Pojízdné knihovny nepřináší jenom knihy, časopisy a hudební nosiče, ale mohou poskytnout svým zákazníkům skrz své pracovníky i vřelé slovo a sociální kontakt. To se týká hlavně starších lidí v důchodě, kteří často žijí sami a příjezd knihovny je pro ně milým zpestřením.
„Někteří ze zákazníků, které znám za celou tu dobu třinácti let, co tu pracuji, jsou pro mě spíše přátelé, než zákazníci, a vycházíme spolu opravdu skvěle,“ říká Mo Birdová spokojeně, rozloučí se se svými stálými zákazníky-přáteli a mávaje odjíždí na další „štaci“.
