Ekonomická zóna kolem ústí řeky  Jang-c'-ťiang a přilehlé východní pobřeží bývaly rušná centra průmyslu, ovšem nyní jim chybí jeden zásadní prvek a tím je podle nedávných zpráv z Číny a Tchaj-wanu pracovní síla. Migrující pracovníci se začínají vracet na nový čínský rok do svých domovů na venkově a firmy nemohou přijímat objednávky, protože zakázky nemá kdo vyrobit.

Město Ču Čchiao ležící v konglomeraci Šanghaje bývalo kdysi přeplněno malými továrnami na oděvy, ale po finanční krizi 2008 jich muselo více než osmdesát procent zavřít. I když jich pár zůstalo, setkávají se nyní s novým problémem: nedostatkem pracovníků.

Cchao Wej, ředitel jedné oděvní firmy, se svěřil hongkongskému deníku Wen Wei Po: „V minulosti jsme měli dělníky, ale ne zakázky. Od doby, co se ekonomika zotavuje, se už o zakázky nebojím, zato teď nemám žádné pracovníky.“

Cchao v posledních dvou letech přišel o hodně peněz. Myslel si, že se situace zlepší, až přejde finanční krize, ale netušil, že nebude mít dost dělníků.

„Ten problém nezačal až teď, potíže s hledáním dělnic máme už od července. Neodvažujeme se přijímat zakázky. Bojíme se, že nebudeme schopni zboží vyrobit a budeme muset platit penále,“ vysvětluje Cchao.


Novoroční migrace

Konec roku je pro soukromé podniky v Číně doba, kdy mají nejvíc práce. Mnoho jich čeká na nákupní horečku tohoto období, aby si zlepšili roční objem prodeje. Zároveň je to ale také nejtěžší čas najmout si zaměstnance.
I když spousta společností neustále zvyšuje platy a snižuje požadavky na pracovní sílu, stále nemohou najít dostatek lidí.

Letos většina přespolních dělníků a dělnic odjela za svými rodinami už v prosinci, i když je nový čínský rok ještě víc než měsíc daleko. Lidé raději odjíždějí dřív, aby se vyhnuli dopravnímu kolapsu, tolik typickému pro toto sváteční období.

Každoroční cestování obyvatel na čínský nový rok je jednou z největších migrací lidí na světě. Největší procento cestujících tvoří právě dělníci z chudších oblastí země, kteří směřují do svých rodných měst a vesnic, aby nový rok oslavili se svou rodinou.

Vloni špatné počasí způsobilo naprostý chaos a milionům cestujících obrovská zpoždění. Pasažéři zůstali uvězněni několik dnů na letištích nebo před vlakovými nádražími, to vše ve velkých mrazech.


Životní náklady

Dalším důvodem, proč pracovníci oblast opouštějí, je inflace. Oficiální data ukazují, že míra inflace v zemi dosáhla v listopadu 5,1 procenta, což je nejvyšší ukazatel za poslední dva roky. Čínští akademici se ale domnívají, že skutečná inflace je ještě vyšší, než jsou oficiální údaje, protože zvýšená emise oběživa způsobila skrytou inflaci ve výši přes třicet procent.

Jeden dělník s přezdívkou Malý Ťiang řekl tchajwanské agentuře CNA, že i když mu jeho továrna poskytuje  ubytování i stravu, ceny stále stoupají a denní náklady na život rostou. Protože peníze, které si za rok vydělá, nejsou velké, raději prý pojede zpátky domů dřív.

Kromě toho stále více firem přesunuje své výrobní závody do menších měst na venkově, a to způsobuje úbytek dělníků ve městech na pobřeží. I když jsou platy v Šanghaji větší, životní náklady jsou vyšší. Menší společnosti tak ztrácejí svou konkurenceschopnost a tak se raději stěhují jinam.


Lepší život

Majitelé firem uvádějí i další důvod pro nedostatek pracovních sil. Tvrdí, že mladší, „druhá generace“ dělníků, kteří se narodil v 80. a 90. letech, mají na rozdíl od svých rodičů jinou mentalitu.

Koncept zaměstnání je pro ně jiný. Mají lepší vzdělání a nechce se jim vstoupit do života plného těžké práce bez pořádné technologie a ještě s nízkými odměnami. Do této druhé generace patří téměř 60 procent ze 150 milionů dělníků, kteří se za prací stěhují.