BUDAPEŠŤ, Maďarsko – Inspirován starým příslovím z dětství jsem se rozhodl, že si o víkendu udělám výlet do Budapešti. To přísloví praví:
„Lengyel Magyar két jó barát, eggyütt harcol s issza borát.”
Promíjím čtenářům, kteří text neumí vyslovit. Maďarština je koneckonců jazyk uralský s původem v západním Rusku a nemá s češtinou, která je slovanský jazykem, nic společného.
„Polak, Wegier dwa bratanki, i do szabli i do szklanki.“
To samé přísloví, tentokrát v polštině, snad Čechovi řekne o něco víc. Do češtiny by se pořekadlo dalo přeložit jako:
„Polák a Maďar bratři jsou, v boji i krčmě spolu budou.”
Děti v maďarských školách se tohle rčení údajně učí už od útlého věku. Když jsem se na jeho původ zeptal svých polských přátel, v myšlenkách se vrátili někam do časů dějepisu pátých tříd. Pořekadlo je svědectvím skvělého vztahu, který mezi Maďarskem a Polskem funguje po staletí. Obě země se těší z dobrých diplomatických vztahů, které se často popisují jako ty „nejlepší“ a „nejbližší“.
Většina historiků umisťuje rčení zpátky od éry machiavellianských politických rozepří a mocenských hrátek, které charakterizovaly geopolitiku Polska 18. století. Maďarsko údajně poskytlo útočiště spolku šlechticů, kteří prohráli dramatickou čtyřletou válku o vliv Ruska v Polsku. Tohle gesto zanechalo na vztazích obou zemí vděčnost trvající navěky.
Spřízněnost pokračovala bez narušení po staletí. Vlastně až do té míry, že parlamenty obou zemí v roce 2007 schválily společnou rezoluci vyhlašující 24. březen Dnem polsko-maďarského přátelství. Památník zobrazující dva duby s propletenými kořeny je obohacen slavným výrokem Stanislawa Worcella, polského diplomata a novináře z 19. století:
„ Maďarsko a Polsko jsou jako dva stařičké duby, každý s odděleným a odlišným kmenem, zatímco jejich kořeny doširoka zapuštěné pod zemí se nepozorovatelně propletly a rostou pospolu. Proto je způsob bytí a odhodlání jednoho podmínkami, ve kterých ten druhý existuje a prospívá.“
Pozemky parlamentu v Budapešti, kde byla výše zmiňovaná rezoluce schválena, rozhodně stojí za shlédnutí, stejně jako zbytek města. Abych se o něm dozvěděl víc, pokusil jsem se najmout si ráno průvodce a pamětihodnost si prohlédnout, ale na jednu věc jsem zapomněl. Můj plán byl zmařen oficiální státní návštěvou čínského premiéra Wen Ťia-paa s doprovodem, čímž se stal parlament nepřístupný.
Jako poznámka pod čarou se toho dne údajně uzavřely obchody mezi Maďarskem a Čínou za miliardy dolarů, včetně smlouvy o postavení obřího logistického a komerčního distribučního centra pro čínské zboží určené pro Evropu.
Nemohl jsem si pomoci, abych si nevybavil nedávnou zkušenost Polska z čínskou stavební firmou COVEC, která nabídla v tendru práci za výrazně nižší cenu než konkurence, kontrakt vyhrála a měla postavit dálnici spojující Berlín a Varšavu. COVEC pak za čas smlouvu porušil a vzal do zaječích zpět do Číny. Zanechal za sebou desítky milionů dolarů v nesplacených dluzích.
Ta příhoda ve mně vyvolává úvahy, jestli Polsko a Maďarsko neskončí jako bratři, soudržní v litování se, popíjející ze svých sklenic a vzlykající nad nevydařeným kšeftem Maďarů.
„Polák a Maďar bratři jsou, v boji i krčmě spolu budou.”
S drobnými úpravami převzato z anglické verze.
Přečtěte si:
V Maďarsku se při návštěvě čínského premiéra nesmělo demonstrovat
Číňané dostali ze stavby dálnice v Polsku výpověď, Poláci chtějí odškodné
