Letošní zpráva ze Severního teritoria přinesla důkaz, že žijící tvorové padající z oblohy jsou více než jen nějaká legenda. Podle zpráv „pršely" 25. a 26. února ryby na lokalitu Lajamanu v Austrálii, nějakých 200 kilometrů od pobřeží.

 

Tyto malé bílé rybky, kterým se říká třpytivý okoun, jsou v severní Austrálii běžné. Po pádu byly stále živé. Obyvatelé Lajamanu a Hermannsburgu pro Northern Territory News udivující skutečnost potvrdili jako očití svědci. Jeden z nich dokonce zmínil, že když byl ještě dítě, ryby padaly také a jeho vrstevníci je chodívali chytat na místní fotbalové hřiště.

Vesničané z Yoro v Hondurasu jsou už zvyklí na to, že si každý rok během období dešťů (květen - červenec) nachystají kbelíky a lavory v očekávání rybí úrody z nebe. I když ostatní případy nejsou zdaleka tak pravidelné a opakující se jako ten v Yoro, vodní živočichové, obojživelníci i jiné ještě bizarnější věci se snášejí z nebe na zem i v jiných oblastech.

Americký badatel Charles Fort (1874-1932) strávil roky studiem nezvyklých dešťů. Sesbíral kolem 60 tisíc ústřižků z novin, časopisů a další zdrojů, které se týkaly neobvyklých případů. Během své kariéry se mu podařilo zaznamenat případy, kdy pršely kříže, mince, hadi, staré čínské známky, žáby, hmyz, bavlna, olejnaté látky a jiné kapaliny.

Nothern Territory News citoval Ashley Pattersona z Australského meteorologického ústavu, který se rybí déšť pokoušel vysvětlit. Jeho teorie se liší od mnohých dalších, které tvrdí, že ryby mohou být vysáty do oblak tornády, pak s mraky cestují, aby nakonec spadly znovu na zem.

„ (Ryby a vodu) mohl nahoru vynést stoupavý proud vzduchu - až do výšky 60 - 70 tisíc stop (18 - 21 km, pozn. red.)", prohlásil meteorolog. „Anebo by to mohlo být z tornáda nad velkou vodní plochou, ale o tom žádné zprávy nemáme."

 

Podivné deště v dějinách
Roku 1578 pršely z oblohy nad Bergenem v Norsku velké žluté myši.
V lednu 1877 zaznamenal prestižní časopis Scientific American v Memphisu v Tennessee srážky, při kterých padali hadi měřící až 50 centimetrů.
V únoru 1877 se na německý Penchloch snesla žlutá, vločkovitá hmota. Látka byla údajně hustá, voněla a byla ve tvarech šípů, kávových zrnek a kulatých disků.
V prosinci 1974 pršela po několik dní nad základní školou v anglickém Berkshire natvrdo uvařená vejce.
Roku 1969 pršelo nad velkou částí Brazílie maso a krev.
V roce 1989 padaly z oblohy nad městem Las Pilas ve španělské Kantábrii dřevěné panenky s upálenými nebo useknutými hlavami.
Tato teorie nicméně ve většině případů nevysvětluje, proč by měl z oblohy padat jen jeden živočišný druh nebo předmět. Proč by si proud vzduchu vybral vynést jen řekněme všechny žáby z laguny a nechal tam vodu, bláto, chaluhy a ostatní živočišné druhy z toho samého ekosystému?

 

Takové vysvětlení je ještě méně uvěřitelnější v případě rybího deště v Austrálii, kde se poblíž nenacházejí žádné vodní plochy a v době anomálie ani ve dnech předtím nebyly zaznamenány ani hurikány, ani tornáda. U člověkem vyrobených předmětů, které se z oblohy snášely, se úkaz někteří snažili vysvětlit tím, že prostě spadly z letadla, ale to by se nemohlo stát bez toho, aniž by lidé nějaká letadla viděli.


V mnoha případech takové jevy lidé připisují pokusům mimozemských bytostí nebo dimenzionálním křižovatkám, kdy se náhle věci na obloze zhmotní nebo zmizí. Dokonce se objevila vysvětlení typu „kosmického šprýmaře", což má být nějaká vyšší bytost, která nemá nic lepšího na práci, než se bavit reakcemi lidí na takové zvláštní deště. I když byly tyto události zaznamenány už v dokumentech, jako bible či starověké egyptské nápisy, dodnes vzbuzují vesměs nedůvěru.

Jde o vybíravá vodní tornáda? Jsou to vodní úkazy, které se dají snadno vysvětlit? Jsou to vzkazy od bohů? Ať už je to jak chce, až se příště obloha zatáhne temnými mraky, raději se předem připravte. Možná, že to nebude jen vodní liják.


Article in English