V Číně jsou děti pod velkým tlakem už v raném dětství. Mnozí rodiče se tomu snaží uniknout tím, že posílají své děti do zahraničních škol. O svou rodičovskou zkušenost se podělila se čtenáři čínského vydání Epoch Times novinářka a matka pětileté holčičky z Pekingu.
„Mami, proč neumíráš?"
V současné době je v Číně období zvýšené porodnosti a v důsledku toho je v Pekingu velmi těžké sehnat umístění v mateřské škole, vypráví novinářka. Po dlouhém shánění a čekání se jí sice podařilo umístit své dítě ve státní mateřské škole, ale udály se tam věci, které ji donutily hledat jinou školku.
Jednoho dne přišla domů a dcera naznačovala, že na ni míří pistolí a zároveň křičela „prásk, prásk“. Pak se udiveně zeptala: „Mami, proč neumíráš?“. Po dalším vyptávání se udivená matka od dcery dozvěděla, jaké hry vychovatelky ve školce s dětmi provozují. Děti si tam prostě hrají na válku.
Nejprve jsou prý děti rozděleny do několika věkových skupin a při každém postupu do vyšší skupiny musí dítě zvládnout zkoušku. Tato zkouška navíc ještě určí, zda je dítě „obyčejné“ nebo „talentované“. Její čtyřletá dcera tak byla vystavena zdrcující porážce po zjištění, že nepatří k „talentovaným“ dětem. Zoufalá matka se tedy při pohledu na své plačící dítě ptá, proč musí děti zažívat pocit méněcennosti už v tomto věku? A proto se rozhodla školku vyměnit.
Další zvláštností je takzvaný učitelský den, kdy mají rodiče předávat učitelům dárky. Pokud to neučiní, hrozí dítěti zcela jistě diskriminace. Na otázku své dcery, proč, jí raději odpověděla, že rodiče tak učitelům děkují za jejich práci.
Skutečnost je však jiná, protože mnoho rodičů není s výchovnými metodami ve školkách spokojeno, začínají se o výchovu svých dětí více zajímat a snaží se podporovat jejich nezávislost a sebevědomí. Jenomže učitelky a vychovatelky, které jsou v oboru výchovy dětí proškolené, tyto změny nevítají. A tak rozpory mezi očekáváním rodičů, kteří si znalosti o výchově dětí sami prohlubují, a zastaralými školskými metodami, táhnoucími se celým čínským vzdělávacím systémem od mateřských škol až k univerzitám, neustále přibývají. Rodiče to řeší únikem z tohoto systému a posílají své děti do zahraničí.
„Neprohrát už na startovní čáře"
Novinářka vysvětlila, že neví, kdo s výrazem „Neprohrát už na startovní čáře“ vlastně přišel. Avšak přesně vystihuje přání mnoha rodičů všemi prostředky zabezpečit svému dítěti co nejlepší výchozí pozici. V minulosti to bývalo první zaměstnání, ale dnes se tato startovní čára posunula od univerzity až k mateřské škole a začíná se filosofovat dokonce o „výchově v mateřském lůně“.
Pětiletá dcera mladé novinářky se učí hrát na housle a také se učí anglicky. Matka se jen ptá, proč se tak malé děti musí učit cizí jazyky, když ještě neumí pořádně mateřský jazyk. Avšak učí se všechny děti a je tedy nezbytné, aby se učila i její dcera - nejde tedy o koníčky nebo zájmové aktivity, nýbrž o povinnost. Na dítě je tedy takto vyvíjen tlak. Kdo za to může? Škola, stát nebo rodiče, kteří vkládají do svých potomků velké naděje a čím dál víc je zatěžují.
Ve městech se potom rýsuje další problém, který na to vše navazuje. Děti nemají žádný vztah k přírodě. Žijí v betonové džungli mezi ocelí a sklem, s rodiči, kteří na ně nemají čas.
Nelze se tedy divit, že pro mnoho rodičů je jediným řešením studium jejich dítěte v zahraničí. A děti s tím v podstatě už počítají. Současný trend tak směřuje už nejen k univerzitám, ale i k zahraničním gymnáziím a středním školám.
Článek v čínštině: 北京资深豇者控诉：中国教育害了我孩子
