Vypravěčka je „obyčejná“ holka se zdravým rozumem a citem

Statečné počiny nenápadných lidí by neměly zapadnout do příslovečného „smetiště dějin“. Takovou nenápadnou osobou může být jistá Ivana A., středoškolačka, jež prožila pád komunismu a popsala události ve svém deníku.

Alespoň tak je prezentován nový dokumentární snímek Karla Strachoty: 1989: Z deníku Ivany A., který se setkal s velice pozitivními ohlasy diváků.

Promítání filmu se ujala společnost Člověk v tísni. Promítala jej v listopadu během Příběhů bezpráví – měsíce filmu na stovkách základních i středních škol z celé České republiky. Veřejné projekce probíhaly také ve venkovním kině na Jungmannově náměstí v Praze, v klubech a kavárnách po celé zemi; za hranicemi pak i v Bratislavě a v Bruselu.

Studenti mají konečně obrázek, jak to bylo

„Studenti reagují na film výborně. Zmiňují, že konečně mají obrázek, jak to bylo a jak jednotlivé události šly po sobě, že byl vynikající nápad propojit dobové ukázky s postavou vrstevnice, do níž se dokáží rychle vžít. Vnímají tak absurditu některých situací, bezvýchodnost jiných, naději a radost, kterou přináší sametová revoluce. Studenti umí být kritičtí a někdy i nevděční, ale během diskuze po filmu jsem nezaznamenala jediný kritický názor, naopak chválu a nadšení,“ říká Jana Galgociová, učitelka dějepisu na Gymnáziu Polička.
Kromě ve školách se film promítal také pro veřejnost během Festivalu Svobody po celé České republice.

„Snímek se mi líbí z několika důvodů. Poměry v komunistickém Československu jsou popsány z pohledu dospívajícího člověka. Vypravěčka je „obyčejná“ holka se zdravým rozumem a citem. Nic víc není k odhalování absurdit a lží tehdejší moci třeba. Vyprávění popisuje poslední rok (doufejme) vlády komunistů v této zemi a obsahuje to, co je potřeba vědět k tomu, aby si člověk, který je nezažil, nepřál jejich návrat. Způsob vyprávění je věrohodný, poutavý, má humor i přesnost detailu,“ hodnotí film režisér Petr Nikolaev.

V zahraničí dokument zhlédli politici a úředníci Evropského parlamentu v Bruselu a publikum na Slovensku. Projekce uskutečnila slovenská pobočka Člověka v tísni a Nadácia Milana Šimečku.

Příběhy bezpráví

Projekt Příběhy bezpráví – měsíc filmu na školách se letos tematicky věnoval 25. výročí sametové revoluce. Na projekce ihned navazuje beseda s hostem a i tentokrát se na školách vystřídaly zajímavé osobnosti, s nimiž mohli žáci debatovat: například studentští vůdci sametové revoluce – Šimon Pánek a Jan Potměšil, zpěvačka undergroundové skupiny Půlnoc Michaela Němcová, bývalí českoslovenští disidenti Tomáš Hradílek, František Čuňas Stárek, Jan Ruml nebo fotograf Jiří Hanke.

Režisér Karel Strachota, ředitel programu Jeden svět na školách, který projekt Příběhy bezpráví organizuje, zmínil svůj pohled:
„Jubilejní 10. ročník projektu potvrdil naši dosavadní zkušenost. Kombinace projekce vhodně zvoleného filmu a následná debata je dobrá forma, která pomáhá mladým lidem ve skládání obrazu doby, kterou nezažili, která ale zásadně jejich životy ovlivňovala a ovlivňuje. Mladí lidé se často ptají na současnost, resp. její vztah k předlistopadové době, na vyrovnávání se s komunistickou minulostí, na lustrace, zákaz komunistické strany apod. Při debatách často zaznívali velmi kritické komentáře studentů k nedávným výrokům prezidenta republiky,“ doplňuje Strachota.

Projekt Naše revoluce

Školy se letos do Měsíce filmu na školách mohly zapojit také s pamětníky, historiky nebo filmaři, a to prostřednictvím projektu Naše revoluce. Učitelé společně s žáky na 60 školách pátrali po příbězích sametové revoluce ve své obci. Zjišťovali, kdy a jak začala, hledali dobové fotografie či novinové články. To vše nyní sdílejí prostřednictvím webové mapové aplikace.

„Studenti museli být sami aktivní a vstoupit do dialogu s pamětníky. Na konci projektu byli schopni formulovat, jak se minulé události odrážejí v současnosti a co sametová revoluce naší společnosti přinesla. Vůbec si neuměli představit, že dříve byly uzavřené hranice, nesvoboda, cenzura na školách nebo nedostatek zboží v obchodech. Pro mě jako pedagoga je důležité, že děti poznávají naši historii skrze živou paměť, která se předává verbálně a sdílením,“ říká profesor dějepisu Luboš Hodný z Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové.

Snímek 1989: Z deníku Ivany A. je po celý prosinec veřejnosti přístupný na webu jsns.cz

Zdroj: Člověk v tísni