Lekce z Číny: Farmáři musí po vymření včel opylovat stromy ručně

Po celém světě dochází k drastickým úbytkům včelstev a Čína není výjimkou. Místní zemědělci už vědí, co to znamená pěstovat bez včel. Musí jejich úlohu nahrazovat nesmírně pracným ručním opylováním.

Zdá se, že problém s nedostatkem včel se rok od roku jen zhoršuje. Například jen ve Spojených státech podle amerického ministerstva zemědělství za zimu 2013/2014 uhynula celá jedna čtvrtina včelstev. Nedávný odhad Mezinárodní unie pro ochranu přírody hovoří o tom, že každá desátá včela v Evropě čelí vyhynutí.

Důvodů pro masový úhyn, tzv. syndrom rozpadu včelstev, je celá řada, a většinu z nich máme na svědomí my, lidé. Podle amerického ministerstva zemědělství sem patří nové a včelám potencionálně škodlivé patogeny a paraziti, nedostatek živin pro včely v důsledku úbytku zdrojů pylu a škodlivé účinky jedovatých pesticidů, kterými se úroda na polích stříká a které se pak včelám dostávají do trávícího ústrojí.

Hraní si na včely

S tímto problémem se potýkají včelaři a farmáři na celém světě, ale nikde není tak znepokojující jako v horské oblasti Mao-sien v čínské provincii S'-čchuan, kde jsou pěstitelé jablek nuceni opylovat sady ručně. Vymřela jim totiž všechna jejich včelstva.

Aby stromy mohly přinést ovoce, opylování navíc musí být provedeno v pěti dnech. To znamená, že každý rok do práce vyráží tisíce vesničanů, kteří ručně opylují každičký kvítek, vysvětluje Dave Goulson, dopisovatel pro nezávislou neziskovku Chinadialogue.

Rolníci používají k opylování „paličky“ vyrobené ze slepičího peří a cigaretových filtrů, kterými se nabírá pyl z plastových lahví. Jeden člověk zvládne opylit 5 až 10 stromů denně. Pomáhají i děti, které lezou do korun stromů, aby opylovaly i těžko dostupné větve. 

Správní oblast Mao-sien má rozlohu 6 437 hektarů a žije tu kolem 91 tisíc lidí. S pěstováním jablek tady začali v roce 1946, kdy bylo vysazeno 400 stromů. V 80. letech jich už bylo přes 200 tisíc a jablka se stala hlavní tržní plodinou.

V roce 1998 se v Mao-sienu vypěstovalo 33 tisíc tun jablek za rok o hodnotě 40 milionů jüan (asi 157 mil. Kč). S komerčními úspěchy přišlo také zvýšené používání pesticidů.

Jablka z Mao-sienu byla kdysi známá po celé Číně, ba i za hranicemi. Oblíbená byla i v tehdejším Sovětském svazu a zemích jihovýchodní Asie. Jenže pak přišel propad. V roce 1990 došlo k 50procentnímu poklesu úrody a za viníka byl označen záhadný úbytek včel.

Konec jablečného průmyslu

V roce 2001 vyrazila do Číny nezisková organizace BioProfit, aby v rámci zkoumání celosvětového úbytku včelstev vyšetřila, co vedlo k úmrtnosti včel v S'-čchuan. I když badatelé nebyli schopni potvrdil přesnou příčinu, vinu přičítají kombinaci faktorů.

Podle vícero výzkumů jsou pesticidy hlavním faktorem, který přispívá k vymírání včel ve světě. V S'-čchuanu se k tomu navíc přidalo nadužívání zemědělské půdy, které vedlo ke ztrátě přirozeného prostředí pro včely.

Čínští pěstitelé do oblasti přivezli komerční včely ve snaze zaplnit mezeru způsobenou úhynem původního včelstva, ale i ty brzy zemřely kvůli příliš častému používání pesticidů.

Další příčinou je podle BioProfit malé množství divokých jabloní, které slouží jako nositelé pylu. Vědci obecně doporučují, aby se do komerčních jabloňových sadů vysazovalo 25–33 procent planých jabloní. Ty poskytují včelám zdroj k oplodnění zbytku ovoce. Farmáři v Mao-sienu však zpravidla měli v sadech ani ne 10 procent těchto divokých jabloní, jelikož jim připadalo, že větší podíl by jim příliš snížil ekonomické zisky.

Svou roli hrají i vlivy počasí. Teploty v době kvetení prochází náhlými změnami a do toho často silně prší nebo se vyskytují kroupy, stěžují si místní zemědělci.

Když se lidé z BioProfit vrátili do Číny v roce 2011, shledali, že většina farmářů v Mao-sien se jabloní zbavila ve prospěch ovocných stromů, které nepotřebují k opylování včely, například ořešáky, třešně nebo švestky. A tak skončila slavná éra jabloňového průmyslu v Mao-sien.