Alexander Graham Bell, zapomenutý vynálezce telefonu, byl původně učitelem hluchoněmých

 

Pokud chceme mluvit o vynálezci telefonu Alexandru Grahamu Bellovi, jehož vynález máme v současnosti od rána do večera na uchu, musíme nejprve zmínit, že A. G. Bell byl především učitelem hluchoněmých, rétoriky a průkopníkem tzv. visible speech, vynálezem svého otce, hláskové abecedy, která mohla sloužit všem národům, všem jazykům.

Začalo to výukou řečnictví. To má ale s telefonem mnoho společného. V 60. letech 19. století zažívala Anglie, a zejména Londýn prudký rozmach vědy a techniky. V Londýně navázal Bell užitečné známosti s osobnostmi vědeckého světa, fonetika a jazykověda se rovněž těšily velké pozornosti.

Mnozí předchůdci se pokoušeli sestrojit různé modely hlav, které hvízdaly, kuňkaly a vydávaly další zvuky podobné lidské řeči, což mělo být pomůckou pro výuku hluchých. Dokonce i bratři Bellové se o to pokusili.

Když vynálezcův otec, A. Melvill Bell (1819–1902), spatřil v Londýně předvedení mluvícího přístroje Euphonia, sestrojeného vídeňským hodinářem Josefem Faberem, pobavilo ho to natolik, že po návratu domů zadal svým synům úkol udělat podobný model.

Jeho cílem bylo, aby hoši nastudovali něco o fyziologii řeči, z nauky hlasu a anatomie mluvidel. Příhodu popsal A. G. Bell ve vzpomínce: „Bratr Melville se zabýval sestrojením plic a hlasivek, já jsem se snažil vytvořit ústa a jazyk. Bratr použil měchu k vytvoření plic a gumy k sestrojení hlasového aparátu. Gumový váček vyplněný bavlnou byl materiálem na lebku, a obdobně byly vyrobeny i měkké části hrdla a jazyk. Všechno jsem spojil tak, aby se spodní čelist a jazyk  mohly pohybovat. Velký okamžik nastal, když jsme oba díly přístroje spojili. Nedá se naprosto tvrdit, že by aparát mluvil, ale skřípal a kňučel a vydával celkem přijatelnou imitaci zvuku ma-ma-ma.“

Přestože přístroj nebyl dokonalý, oba hoši jím byli nadšeni a získali navíc i mnoho poznatků o mechanismu řeči.

Zatímco Bellovi hoši se bavili i poučili, autor původního modelu, vídeňský rodák Josef Faber, svůj přístroj rozbil, když ani po 16 letech ukázek se mu nedostalo docenění ani bohatství, a o jeho přístroji se nedochovala žádná dokumentace. Víme jen to, že nebyl prvním tvůrcem modelu, předchozím byl Kempelen. (Ján Vlk Kempelen, 1734-1804, sestrojil model Turka hrajícího šachy.)

Krátce nahlédněme do rodokmenu Bellů: (ve vztahu k vynálezci)

 * Skotsko St. Andrews – deklamátor, učitel řečnictví i nápravce vad řeči, napsal učebnici o správném přednesu Elegant Extract

 

Děd a jmenovec A. G. Bellův získal jméno jako deklamátor, učitel řečnictví i nápravce vad řeči. Původním povoláním švec, jenž měl i herecké nadání. Dělal obchodníka, hostinského, záhy však vynikl hereckými sklony, stal se hercem v Royal Theater, byl zván do různých společností jako recitátor. Kromě pořádání deklamací Shakespearových her se věnoval nápravě vad řeči.

Divadlo však záhy opustil, patrně znechucen tehdejší společenskou deklasací herců.

Nadále vyučoval řečnictví a výslovnost, později otevřel vlastní chlapeckou školu v Dundee. Na závěr pevně zakotvil v Londýně, kde zakoupil dům na Harrington Square. Jeho životní dráha i neutuchající píle měly rozhodující vliv na jeho vnuka, a jmenovce – A. G. Bella, vynálezce telefonního přístroje.

Dva jeho synové: David a Alexander Melville Bellové, oba učiteli řečnictví, Melville vynikal jako vědecký pracovník.

Narodil se v Edinburghu, po svém otci nadaný se sklonem k herectví. Pracoval jako písař na Novém Funlandu, ve volném čase se věnoval nápravě vad řeči metodou svého otce a pořádal kurzy řečnictví.

Melville v obchodním domě v Saint. John zařídil aparát na způsob domácího telefonu  použitím trubic, což  té době vzbudilo nemalý údiv.

Vrátil se do Edinburghu, po sňatku zřídil soukromou školu v řečnictví a pro nápravu vad řeči, to byl rok 1844. Po jednom veřejném vystoupení, kde recitoval z díla Charleese Dickense, byl církevními kruhy napaden, že kazí mládež frivolní literaturou. Bell odpověděl tím, že vystoupil z církevní obce.

Asi nejdůležitějším dílem A. M. Bella bylo jeho „visible speech“, systém fonetické transkripce. Tento obrazný systém poněkud připomíná vynález Rudolfa Beneshe, českého emigranta, který vynašel notový zápis pro taneční pohyb. Bellův visible speech dokázal ztvárnit řeč v jakémkoliv národním jazyce, názorně ukazoval polohu jazyka a rtů při vyslovování hlásek. A. M. Bell jej vytvořil na základě svých znalostí fonetiky, akustiky a fyziologie mluvních orgánů.

Roku 1865, po smrti svého otce, vrátil se A. M. Bell do Londýna a převzal po něm veškerou soukromou praxi.

A. Melwille Bell, otec vynálezcův, měl původně tři syny, z nichž dva zemřeli v dospělém věku na tuberkulózu, na kterou tehdy nebyly účinné léky. Nejmladší syn, 21letý Edvard Charles, zemřel v r. 1867, nejstarší syn Melville James skonal r. 1870 na stejnou chorobu.

Zůstal prostřední syn, A. G. Bell (1847–1922), který byl po smrti bratrů zákeřnou nemocí také ohrožen. Proto se jeho rodiče rozhodli opustit ostrovy a odstěhovali se do Kanady, hledajíce zdravější prostředí pro svého prostředního, zbývajícího syna.

 

Ve svých 51 letech se jeho otec A. Melville vzdal slibné kariéry v Londýně, vědeckých známostí a přátel - a se zbylou rodinou se usadil při jezeře Ontário v oblasti, kde sídlil indiánský kmen Mohawk. Zakrátko zakoupil selskou usedlost na břehu Grand River, a odtud vyjížděl konat přednášky po USA a po Kanadě. Nadále se věnoval vědecké práci, propagoval svou „visible speech“ a mezi učitelstvem šířil svůj časopis Visible speech Pioneer.

Doma říkali Alexandru Grahamovi, budoucímu vynálezci Aleck. Aleckova matka Elise, roz. Symonidesová, byla o 10 let starší než její manžel. Byla dcerou chirurga královského námořnictva, stala se učitelkou kreslení a malovala miniatury, nábožensky založená, hudebně nadaná, jemná a velmi vzdělaná. Svoje syny vyučovala doma, Aleck měl hudební nadání a věnoval se hře na klavír. Ke své matce velmi lnul, trápilo ho, že pomalu ztrácela sluch.

Život rodiny se podřizoval vědeckým a pracovním zájmům otce Melvilla, byl velmi silně zaměřen na studium řeči, řečnictví a správnou výslovnost. Oba rodiče učitelé vzbuzovali ve svých synech sklon k učitelství. Od útlého dětství byla Aleckova pozornost směřována na akustiku a sledování mluvy.

Ve 14 letech stihl strávit krátký čas se svým dědem, který byl ještě velmi činorodý. Dědova silná osobnost měla dost podstatný vliv na Aleckovu další životní dráhu.

Jak vypadaly večery u Bellů? Rodina je trávila společně, zatímco matka šila, ostatní členové rodiny se věnovali svým zájmům. Otec analyzoval krákoravou řeč papouška, Aleck cvičil svého psa vyslovovat How do you do? apod. Aleck také sbíral přírodniny, brouky, a psal i básně. Na matku, která ztrácela sluch, byl brán ohled, zřetelně se hláskovalo a Aleck jí předčítal. V Kanadě se Aleck nakonec uzdravil, jeho zájmy se rozšířily na studium výchovy sluchově postižených dětí na severoamerickém kontinentě.

Otec A. Melwille Bell se především se zabýval vypracováním a zdůvodňováním svého samostatně objeveného systému viditelné řeči – visible speech.

Visible speech sestává z řady symbolických znaků, jimiž se znázorňuje. Ukazuje postavení mluvidel při pronášení určité hlásky, určitými znaky se tu znázorňuje poloha jazyka, rtů, směr výdechu, uzavření úst, sevření hlasivek a nosovost. Systém poskytoval velké možnosti pro vyučování výslovnosti ve kterémkoliv jazyce a filology byl pokládán za „základ pro univerzální řeč“.

V podstatě šlo o pokus o univerzální fonetickou transkripci, fonetickou abecedu, která by byla vhodná  pro záznam výslovnosti jakéhokoliv jazyka a dialektu. Sám A. Melwille Bell se vyjádřil:

„Visible speech může sloužit jako univerzální abeceda pro všechny jazyky a dialekty, nejprve ke znázornění správné jazykové výslovnosti při korekci vad výslovnosti, a konečně při pozorování artikulace u hluchoněmých.“

Visible speech byla v 19. stol velmi propagována, touto abecedou byly tištěny knihy, dokonce v japonštině nebo čínštině, což vlastně byly obrázkové čítanky.

Jak je však dnes patrno, systém se obecně neujal a později zcela zanikl. Nad vynálezem výuky fyziognomie řeči a nastavení mluvidel mezi neslyšícími převládla spíše posunková řeč.

Zatímco v Evropě byly od konce 18. století zakládány ústavy pro hluchoněmé a tito byli shledáni prokazatelně vzdělavatelnými, v Americe panovaly v tomto směru ještě nezralé poměry. V odborných kruzích v Americe bylo sice známo, že hluchoněmí se mohou naučit mluvit, dlouho se však nepodařilo prosadit jejich výuku.

Protože Aleckův otec přislíbil dělat přednášky o visible speech pro učitelstvo na území Kanady i Ameriky, musel ho jeho syn zastoupit, a připadl mu Boston. Visible speech měl nastudovanou dokonale a nechybělo mu nadšení s jeho pomocí vyučovat hluchoněmé lidi.

V zimě roku 1870 zažívali indiáni kmene Mohawk v rezervaci neobvyklé návštěvy. Přicházíval k nim neúnavný učitel a vědec, mladý A. G. Bell, a pomocí visible speech zaznamenával jejich jazyk. U indiánů si získal tak velkou oblibu, že byl přijat do jejich kmene.

Mimo výzkum k výuce hluchoněmých se Aleck po nocích věnoval pokusům s rezonancí těles. Pracoval na tzv. harmonickém telegrafu (multiplex-telegraf), kterým se snažil docílit přenosu tónových zvuků na dálku pomocí elektrického proudu.

Na jaře roku 1872 se navrátil do Bostonu, kde předtím přednášel, a otevřel tam soukromou školu pro vokální fyziologii. Oficiálně se ve škole odstraňovala koktavost a konala se praktická výuka – opět pro visible speech. V krátkém čase získal Bell tolik žáků, že to vydalo na soukromou školu pro hluchoněmé. Někteří žáci měli vlivné rodiče, kteří se později stali Bellovými mecenáši a společníky, později mu pomohli s jeho patentem telefonu. Jedním z podporovatelů byl bostonský právník G. G. Hubbard, který kromě mnoha členství v různých výborech založil americkou geografickou společnost National Geographic Society.

Právník se velmi zajímal o Bellovy metody vyučování hluchoněmých. Sám měl totiž dceru, jež v pěti letech prodělala spálu a přišla o sluch.

Mabel Hubbardová byla krásná, zajímavá dívka z bohaté a vážené rodiny. Vyrůstala ve společnosti slyšících, nebyla vychovávána izolovaně. Když ji její otec Hubbard přivedl k Bellovi, aby ji ve svých lekcích pravidelně zlepšoval a udržoval správnou výslovnost, byla již zdokonalena v odezírání a uměla vládnout slovem i písmem, jak se předtím naučila v Německu. V roce 1875 se Bell a Mabel Hubbardová spolu zasnoubili.

V roce 1876 byla uspořádána jubilejní výstava ve Philadelphii, která měla dokumentovat pokroky ve vědě a technice Spojených států. Bellův mecenáš, pan Hubbard a budoucí tchán, zařídil, aby na výstavě byl umístěn také vynález telefonu, o patent bylo požádáno roku 1876. Hubbard i jeho hluchá dcera naléhali, aby Bell představil svůj vynález osobně před komisí výstavy.

O rok později se konala svatba A. G. Bella s Mabel Hubbardovou, hluchou, avšak velmi oduševnělou dcerou jeho mecenáše a odjeli spolu do Anglie, kde navštívili Bellovo rodné Skotsko, krátce pobyli i v Elginu, kde Bell začínal svou učitelskou dráhu.

Po sňatku byla paní Mabel Bellová poněkud ve stínu svého mnohostranně tvůrčího manžela, ovšem i ona sama o sobě byla pozoruhodnou osobností. Se svým uměním diplomacie se stala ústřední postavou rodiny, podílela se na manželových námětech, pokusech a vynálezech, a dokonce nic nenamítala, když ji v noci vzbudil k diskuzím o svých nápadech.


V letech 1872–73 Bell velmi zaujatě pracoval na svých pokusech s harmonickým telegrafem. Jeho původní myšlenka pocházela z doby, kdy vyučoval děti v bostonské škole Horace Manna a velmi si přál sestrojit přístroj, který by pomáhal hluchoněmým dětem. Odtud to nebyl jen jeden krok k telefonu. Musel ujít ještě mnoho kroků...