Helena Tylová, sedminásobná mistryně Československa a úspěšná reprezentantka na studentských hrách a univerzitách. (Archiv ČŠK Riegel)
Šerm s sebou nese velkou část evropské kultury a mravy evropské šlechty a vyšší společnosti. Účastnili se jej nejenom pánové, ale také krásné ženy.
Jak uvádí dobový tisk z 20. let: „V bílém, hrubém úboru, který nepodléhá módě, je utajeno kus zdravé sportovní řehole. A pak je na šermířce zjevná všechna ženská citovost i pohybová krása, jak ji vidíte na planši (planš: z francouzštiny, sportovní místo, kde se šermuje, pozn. red.) v klubu nebo pod širým nebem, upoutává přirozeností a životním jasem, který se přenáší i na lesklou čepel její sportovní zbraně.“
Jednou z krásných šermířek byla i Marie Šedivá, která se narodila roku 1908, v době tehdejší monarchie, pozdějšího Československa. Po celý život pracovala jako úřednice. Svým vstupem do šermu přerušila hegemonii italských a francouzských šermířek, když jako československá dáma získala prvenství v šermu fleretem v Piešťanech, kde se roku 1938 konalo mistrovství světa v šermu z pověření kongresu Světové šermířské federace (FIE). Organizátorem byl Český šermířský klub Riegel.
Marie Šedivá-Krůbová, čtyřnásobná mistryně republiky a mistryně světa v Piešťanech v roce 1938. (Archiv ČŠK Riegel
Na tomto mistrovství se setkaly dvě významné české šermířky, Marie Šedivá a Carmen Slabochová. Marie Šedivá získala titul mistryně světa ve fleretu žen, druhé místo získala Carmen Slabochová. V jediné zbrani, kterou tehdy ženy šermovaly – ve fleretu – zvítězila bez jediné porážky. Předtím se v letech 1934 až 1937 stala čtyřikrát po sobě mistryní republiky. Jejich zásluhou se československý šerm dostal na titulní stránku oficiálního časopisu FIE, kde se poprvé v historii objevila fotografie československého šermíře, který získal titul mistr světa.
„Mnohem později se Mánička stala trenérkou děvčat Slavie Praha a ženského reprezentačního kádru,“ vypráví pamětník Jiří Vincenc. „Během války se provdala za Jaroslava Krůbu. Společně fandili nejen šermu, ale i vodním sportům. Máničku měl rád každý, kdo ji znal, a každý, kdo měl se šermířským sportem něco společného.“
Jako perličku uvádí historik Jiří Vincenc, že „Mánička“ sice nebyla moc krásná, ale zato moc hodná. S Krůbou spolu chodili snad dvacet let, než se vzali, ale poté se brzy rozvedli. Přesto oba, jako úspěšní trenéři, dovedli několik svých žáků k titulu mistra republiky, například Tylovou, Machanovou, Šimákovou a sourozence Šabartovy. Mnohé další dovedli k lásce k technickému, inteligentnímu šermu, který vyučovali ve Slavii VŠ Praha.
Máničku měl rád každý, kdo ji znal a měl se šermířským sportem něco společného.
„Ve vršovickém Sokole se první šermíři objevili v roce 1926. Šerm je ovšem sport sálový a vlastní šermírnu tehdy vršovický Sokol neměl. Kroužek tedy našel útočiště nejprve v tělocvičně bývalé měšťanské školy a pak v provizorní dřevěné stavbě, řečené Hnízdo, postavené u letního sokolského cvičiště. Šermíři tam měli podmínky vpravdě spartánské – v zimě v létě téměř bez vytápění, a voda… nu, pouze studená. Když tedy v roce 1933 přesídlili do své první skutečné šermírny v budově nové vršovické sokolovny, mohli konečně začít trénovat v podmínkách, které rozhodně nebyly v té době v Praze obvyklé,“ uvádí se v historii šermu Sokola v Praze-Vršovicích.
„Marie Šedivá-Krůbová nebyla členkou našeho oddílu, přesto jsme se s ní setkávali v šermírně v úterý a ve čtvrtek, kdy v hodinách Slavie VŠ Praha trénovala své žáky a žákyně,“ uvádí šermířský klub Riegel. Začínala šermovat ve vršovickém Sokole, později ve Slavii VŠ Praha. Vychovala mnoho výborných fleretistů a fleretistek, reprezentantů a mistrů republiky.
Rodiny sester Šulcových udržují po několik generací šermířskou tradici.
Její nejlepší žákyní byla Milada Machanová, rozená Raková, poprvé provdaná Herychová, která v roce 1968 emigrovala do Kanady. V roce 1955 dosáhla 9. místa na mistrovství světa, v neposlední řadě byla šestinásobnou mistryní republiky. Zemřela ve věku 83 let v Kanadě.
Zanedlouho po slavném vítězství vršovických zbraní v roce 1938 přišla válka, okupace a zákaz působení Sokola. Vršovičtí šermíři se uchýlili do jiných pražských oddílů – přijali je v Riegelu nebo ve Slavii Praha, kam odešli i Marie Šedivá a Jaroslav Krůba. Po skončení války se všichni vrátili do vršovického Sokola s nadějí, že se jim podaří navázat na slavnou předválečnou tradici. Netušili, že mají před sebou pouze dva klidné roky pro obnovení činnosti.
Po všesokolském sletu v roce 1948 se šermíři ze Sokola znovu rozcházejí a ve Vršovicích šerm zaniká – tentokrát na dlouhých čtyřicet let. Zkušenosti se však neztrácejí a trvají i mnohá přátelství navázaná na šermířských planších. Oddíl neměl žádné „matrikové“ členy, všichni, i když na různých úrovních a různým způsobem, se účastnili tréninků i klubové práce. Dobře se proto uplatnili i jinde.
Pod tréninkem medailistky Marie Šedivé-Krůbové bylo ženské družstvo Slavie VŠ Praha mnoho let na mistrovstvích neporazitelné a až na výjimky se shodovalo s reprezentačním družstvem. Pro všechny byla „Máničkou“, milovala své žáky a oni milovali ji, byla pro ně výbornou kamarádkou.
Byla také velkou postavou československého šermu, vzácnou přítelkyní, kterou oplakali čeští šermíři 13. prosince 1975. Zemřela jako bezdětná, její jedinou příbuznou je neteř žijící ve Švýcarsku.
Helena Tylová, rozená Šulcová, další z generace krásných šermířek, se narodila v roce 1926 a měla to štěstí setkat se s Marií Šedivou-Krůbovou, která jí předala své umění v šermu fleretem ve Slavii VŠ Praha.
Pracovala jako lékařka u Dopravního podniku hlavního města Prahy a volný čas věnovala šermu. Byla vynikající fleretistka, levačka, což může být v souboji s pravákem spíše výhodou. V letech 1945 až 1958 se stala sedmkrát mistryní Československa, zvítězila na Balkánských hrách a byla finalistkou Světových univerzitních her. Její manžel, lékař Stanislav Tyle, nešermoval.
Jejich syn Stanislav neváhal kráčet v matčiných šlépějích. Stal se juniorským reprezentantem. Zemřel však při tragické havárii v roce 1995 ve 43 letech. Jejich dcera Kristýna, narozená v roce 1954, byla rovněž fleretistkou. A také rodina její sestry, akademické sochařky Jitky Šabartové, jsou šermíři již po několik generací.
Helena Tylová zemřela v lednu 2012 ve věku 85 let. „Šermířský oddíl USK Praha od roku 1976 každoročně pořádá Memoriál Marie Krůbové ve fleretu žen, případně i juniorek,“ vzpomíná Kamila Vincencová. Kromě memoriálů každoročně pořádá i Turnaj 17. listopadu, převážně ve fleretu žen a juniorek, občas i v jiných kategoriích, na památku událostí z roku 1939, později i na památku událostí z roku 1989.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Čtěte také:
Rozhovor: Martin Čapek – z hlediska osobního rozvoje je šerm jedním z nejlepších sportů na světě
Sportovní šerm: Rozvíjí kondici, rozhodování i koncentraci
Rozhovor: Šermíř a spisovatel Leonid Křížek – „Šerm člověka psychicky utužuje“
Helena Tylová (uprostřed), její sestra Jitka, provdaná Šabartová (vlevo), a Marie Šedivá-Krůbová (vpravo).(Český šermířský svaz / czechfencing.cz)
Po všesokolském sletu v roce 1948 se šermíři ze Sokola znovu rozcházejí a ve Vršovicích šerm zaniká – tentokrát na dlouhých čtyřicet let. Zkušenosti se však neztrácejí a trvají i mnohá přátelství navázaná na šermířských planších. Oddíl neměl žádné „matrikové“ členy, všichni, i když na různých úrovních a různým způsobem, se účastnili tréninků i klubové práce. Dobře se proto uplatnili i jinde.
Pod tréninkem medailistky Marie Šedivé-Krůbové bylo ženské družstvo Slavie VŠ Praha mnoho let na mistrovstvích neporazitelné a až na výjimky se shodovalo s reprezentačním družstvem. Pro všechny byla „Máničkou“, milovala své žáky a oni milovali ji, byla pro ně výbornou kamarádkou.
Byla také velkou postavou československého šermu, vzácnou přítelkyní, kterou oplakali čeští šermíři 13. prosince 1975. Zemřela jako bezdětná, její jedinou příbuznou je neteř žijící ve Švýcarsku.
Helena Tylová, rozená Šulcová, další z generace krásných šermířek, se narodila v roce 1926 a měla to štěstí setkat se s Marií Šedivou-Krůbovou, která jí předala své umění v šermu fleretem ve Slavii VŠ Praha.
Pracovala jako lékařka u Dopravního podniku hlavního města Prahy a volný čas věnovala šermu. Byla vynikající fleretistka, levačka, což může být v souboji s pravákem spíše výhodou. V letech 1945 až 1958 se stala sedmkrát mistryní Československa, zvítězila na Balkánských hrách a byla finalistkou Světových univerzitních her. Její manžel, lékař Stanislav Tyle, nešermoval.
Jejich syn Stanislav neváhal kráčet v matčiných šlépějích. Stal se juniorským reprezentantem. Zemřel však při tragické havárii v roce 1995 ve 43 letech. Jejich dcera Kristýna, narozená v roce 1954, byla rovněž fleretistkou. A také rodina její sestry, akademické sochařky Jitky Šabartové, jsou šermíři již po několik generací.
Helena Tylová zemřela v lednu 2012 ve věku 85 let. „Šermířský oddíl USK Praha od roku 1976 každoročně pořádá Memoriál Marie Krůbové ve fleretu žen, případně i juniorek,“ vzpomíná Kamila Vincencová. Kromě memoriálů každoročně pořádá i Turnaj 17. listopadu, převážně ve fleretu žen a juniorek, občas i v jiných kategoriích, na památku událostí z roku 1939, později i na památku událostí z roku 1989.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Čtěte také:
Rozhovor: Martin Čapek – z hlediska osobního rozvoje je šerm jedním z nejlepších sportů na světě
Sportovní šerm: Rozvíjí kondici, rozhodování i koncentraci
Rozhovor: Šermíř a spisovatel Leonid Křížek – „Šerm člověka psychicky utužuje“
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
