Rozhovor s autorem knihy Farmagedon Davidem Healym
Psychiatr, profesor a publicista David Healy ve své nové knize Farmagedon (v originále Pharmageddon, zatím jen v anglickém vydání, pozn. red.) líčí ponurý svět zfalšovaných dat, zkreslených testů a zmanipulovaných léčebných postupů.
Zjištění, které s námi Dr. Healy v nedávném rozhovoru probíral, budou pro některé čtenáře trpkým probuzením. Tyto sporné praktiky se podle zjištění navíc neprovádějí pouze ve Spojených státech, ale po celém světě.
Mnoho lidí bude jistě šokováno, že se tyto praktiky nevztahují pouze na Spojené státy, kde je přímá reklama spotřebiteli legální, ale také na Evropu.
Situace je totožná, farmaceutický průmysl vesměs využívá různé systémy zdravotní péče, což zahrnuje přímou reklamu spotřebiteli. Navzdory této přímé reklamě určené spotřebiteli se víc peněz vynakládá na marketing směrem k lékařům, kteří jsou těmi skutečnými spotřebiteli. Na ně je také vyvíjen nátlak skrze pevně dané léčebné pokyny, které se zakládají na „důkazech“. Ty však farmaceutické společnosti tají, takže spotřebitelé vlastně zůstávají v nevědomosti, aniž by si to uvědomovali.
Mnozí by si mysleli, že Velká Británie nebude mít problémy s ovlivňováním farmaceutických společností tak jako ve Spojených státech, uvážíme-li že jejich lékařský systém je založen na sociálním modelu. Přesto zní Texaský lékařský algoritmický program (TMAP), navržený a financovaný americkými farmaceutickými společnostmi a britský vládní program NICE, téměř totožně.
Přes všechny rozdíly v tom, zda jsou veřejné či soukromé, upřednostňují obě organizace užívání značkových antipsychotik jako jsou Risperdal, Zyprexa a Seroquel před použitím starších, cenově dostupnějších antipsychotik, což samozřejmě farmaceutický průmysl obohacuje. Jak Amerika, tak Evropa se snaží své firmy uspokojit, a ignorují outsourcing klinických testů do Asie a východní Evropy.
Ve Farmagedonu popisujete, jak dohled nad klinickými testy přešel z nemocničních a univerzitních systémů na ziskový systém vedený klinickými výzkumnými organizacemi (tzv. CRO).
Farmaceutické společnosti předaly všechny své operace externím subjektům, od vývoje léčiv a jejich testování přes klinické testy až po vědecké a akademické publikace a jsou teď v jádru jen marketingovými organizacemi. Na každém kritickém bodě se zbavily tradiční zodpovědnosti, a protože nikdo nic nenamítal, tak to pokračuje dál.
Objevily se zprávy o rizicích, které hrozí lidským subjektům při testech v zahraničí, také o úplatcích a nesrovnalostech v odborných postupech. Kdo dohlíží na etiku externích testů a kvalitu jejich dat?
Klinické testy jsou pod dohledem soukromých kontrolních komisí, které jsou financovány organizacemi, jež komise regulují.
Na nebezpečí externích klinických testů poukazuje poslední velký test antipsychotika Abilify. Na základě výsledku asi 28 pokusů ve Spojených státech nedokázal statisticky Abilify preventivně stabilizovat náladu, jak tvrdil výrobce, ale když se do toho přimíchaly pouhé dva testy z Mexika, výsledku bylo najednou dosaženo.
Ve své knize uvádíte, že většina klamů a škod od farmaceutických společností pramení z těchto neprůhledných a zkreslených údajů.
Bez přístupu k prvotním datům o léčivech nemohou lékařští odborníci praktikovat zodpovědnou medicínu a nelze psát lékařské postupy. Přesto farmaceutické společnosti, až na několik málo výjimek, odmítají data zveřejnit a sdílet je s lékaři. To má za následek smyšlené směrnice, a doktoři tím pádem postrádají kritické informace nutné k předepisování a léčbě.
Ve Farmagedonu se popisuje, jak obstrukce v poskytování dat a používání ghostwriterů[1] vedly k článkům ve velkých lékařských časopisech, které prezentovaly protizánětlivý lék Vioxx, hormonální terapii a Neurontin používaný k léčbě epilepsie jako bezpečné, přičemž bezpečné nebyly.
Dalším příkladem, který uvádíte, je studie v Časopise americké akademie dětské a adolescentní psychiatrie, kde GlaxoSmithKline (GSK) prezentoval antidepresivum Paxil jako bezpečný tím, že zatajil nezpracovaná data. A redaktorka Mina Dulcanová vám pak o chybějících datech, které zatajily vedlejší účinky Paxilu na potencionální sklony k sebevraždě, řekne: „Autory kontrolovat nemůžu, nelituji toho.“
Kdybychom informace o našich lécích získávali z The New York Times, a ne z odborných lékařských časopisů, bylo by to pro nás daleko bezpečnější. Když se zjistilo, že si reportér Timesů vymýšlí zprávy, skončil, ale redaktoři a pisatelé zapojení do podvodů v odborných časopisech si svou práci stále drží, ani ty články jim nestáhli. Sama Liz Wagerová, šéfka Výboru pro etiku v publikování (COPE), je na farmaceutické společnosti napojena.
Hodně střetů zájmů, které jste ve vaší knize nastínil, včetně vedení COPE, je strukturálních a vytváří uzavřený okruh dezinformací, hlavně díky penězům, kterými farmaceutické společnosti oplývají. Jak tím vůbec může prorazit světlo a transparentnost?
S několika kolegy dolaďujeme bezplatné internetové stránky, které nabízejí data MedWatch od FDA[2] společně s dalšími stěžejními informacemi o lécích. Lidé (negativně) zasaženi léčbou mohou snad poprvé podrobně nahlásit problémy. Stránky nazvané RxISK.org také umožňují pacientům nahlásit nepříznivou událost americkým a kanadským úřadům a další země budou následovat.
Pacienti, lékaři a farmaceuti byli od sebe dlouho izolováni, když se setkávají s nepříznivými účinky léčiv. Ven se dostanou jen zprávy farmaceutických společností. Tohle jim pomůže komunikovat přímo.
1) ghostwriter je profesionální autor, který na objednávku píše texty za někoho jiného.
2) FDA (Food and Drug Administration) – obdoba našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv; MedWatch je databáze FDA obsahující informace o bezpečnosti léčiv, nepříznivých účincích apod.
Kniha „Pharmageddon“ doktora Healyho vyšla v anglickém vydání v nakladatelství University of California Press.
David Healy je profesorem psychiatrie na Bangorské univerzitě ve Velké Británii. Je také bývalým tajemníkem Britské společnosti pro psychofarmakologii a autor více než 150 recenzovaných článků a také dvaceti knih včetně “The Antidepressant Era” (Éra antidepresiv) a “The Creation of Psychopharmacology” (Stvoření psychofarmakologie). Jako odborný znalec se účastní soudních přelíčení u případů vražd, sebevražd a vrozených vad. Snaží se americké a britské úřady upozorňovat na problematiku nebezpečných léčiv a informovat veřejnost o tom, jak farmaceutické společnosti prodávají léky reklamními kampaněmi na nemoci a získávají na svou stranu názory akademických elit, které pro ně píší odborné články.
Martha Rosenberg je reportérka z Chicaga píšící o zdraví.
Přečtěte si:
GlaxoSmithKline zaplatí tři miliardy za podvádění zákazníků
Léky mohou způsobit víc škody než užitku
Moderní psychiatrie: Víc škody než užitku?
