Lipka - dům ekologické výchovy

Velká Epocha: Paní inženýrko, pracujete v rámci Lipky - domu ekologické výchovy a to na odloučeném pracovišti Rozmarýnek v Brně-Jundrově. Můžete nám trochu přiblížit náplň vaší činnosti - čím se zabýváte?

Dana Kellerová: Abych to upřesnila: Lipka - dům ekologické výchovy (to znělo krásně) má dnes dost nesrozumitelný název školské zařízení pro environmentální vzdělávání (tj. vzdělávání pro životní prostředí).

Jsme státní zařízení, což je pro mnohé překvapením, protože takovýchto zařízení, které se zabývají ekologickou výchovou v republice moc není (snad dvě nebo tři), jinak většina těch center jsou nevládní. Tím jsme možná trochu zajímaví a výluční.
Našim zřizovatelem je kraj, a naší hlavní náplní je věnovat se ekologické a přírodovědné výchově.

Základ naší práce spočívá v tom, že si dopoledne zveme školy (základní, střední, ale i vysoké), které k nám chodí na výukové programy, zaměřené na přírodovědu a ekologii. Snažíme se být s žáky co nejvíce v terénu, protože nechceme prosazovat akademickou ekologii. Jdeme s dětmi do lesa, k vodě, u Svratky lovíme z řeky bezobratlé a oni je určují - prostě jde o přírodovědu velmi praktickou.

To je jedna část našeho programu. Odpoledne pak máme nejrůznější kroužky, ale taky semináře pro učitele, podílíme se na výuce vysokoškoláků a to především budoucích pedagogů a děláme i rozsáhlé akce pro veřejnost, jako byly např. Dny Země na hradě Veveří, kam přišly řádově tisíce návštěvníků.

Podílíme se na vydávání nejrůznějších metodických materiálů, se sdružením Rezekvítek spolupracujeme na ochraně některých lokalit, památek. Je to tedy činnost poměrně pestrá.

Permakultura

VE: Pokud se zastavíme u tématu permakultury, mohla byste nám přiblížit její principy?

DK: Permakulturu na Rozmarýnku provozujeme už od r. 1998, a název vznikl složením dvou slov: "permanentní" a "kulture", původně dokonce agrikulture. Takže když to volně přeložíme, dospějeme k něčemu podobnému, jako je trvale udržitelný život. A je to krásný důkaz toho, že lidi na planetě uvažují velmi podobně, protože terminus technicus permakultura vznikl v Austrálii a Tasmánii. Tam se permakultura provozuje poměrně ve velkém, u nás je to pojem poměrně neznámý. Filozofií permakultury je upravovat si těsné okolí lidských sídel do přírodě blízkých podob. Např. přírodní zahrady - lidé se tam učí hospodařit s vodou, ale nemyslím tím pouštění vodovodních kohoutků, ale např. to, že mají v zahradě přírodní jezírka, aby se tam přilákali živočichové. Že třeba vypouští do kořenových čističek, které si sami postaví (mohou být i miniaturní), tzv. "šedou vodu" z objektů. To je např. voda z van, ze sprchových koutů, z umyvadel, ze dřezů, z praček - a to už je nutí k tomu, aby používali doma ekologické čisticí a prací prostředky. A sotva to kořeny rostlin v těchto kořenových čističkách zpracují, může se voda přepustit dál, např. do plavacího jezírka, nebo naopak voda může být recyklována zpět do objektů a využita při splachování na záchodech. Takže toto jsou např. principy permakultury.

Permakultura, kromě toho, že se věnuje pozemkům v okolí domu, už dnes přechází do staveb v tom, že doporučuje v těchto některé zdravé ekologické principy. Např. jde o uváděné hospodaření s vodou, kompostovací záchody, o kterých dnes lidé velmi málo ví a přitom je to moderní trend (prodávají se běžně ve Švédsku), součástí mohou být zimní zahrady - lehce v objektu přitápí, zabývá se ekologickým vytápěním v objektech atd.

Permakultura ve městě a podnicích?

VE: Do jaké míry je možné  permakulturu provozovat ve městě?

DK: Na permakultuře je zajímavé to, že se nezaměřuje pouze na ty, kdo má farmu i se zvířaty. Permakultura se přizpůsobuje podmínkám, které jednotlivci mají. Jestliže bydlíte v paneláku, můžete mít ve své lodžii rostliny, které využíváte doma v kuchyni, kupříkladu bylinky, přes zeleninu až ovoce jako např. jahody, můžete pěstovat miniaturní rajčátka..

Doporučí, jak lodžii využít úplně maximálně a vypěstovat si toho co nejvíc, doporučí např. tu zasklenou lodžii, aby se tam lépe hospodařilo s teplem - sluníčko předehřívá lodžii, vy si pak teplo pouštíte do kuchyně. Dnes už není úplná zvláštnost, že mají v panelácích malinké minikompostéry, které nepáchnou - takže i v těch panelácích to jde.

VE: Jde permakulturu  aplikovat i na průmyslové podniky, na úřady, školy atd.?

DK: Jde - takové firmy se už u nás začínají objevovat, i když samy třeba nemluví o permakultuře. Kdo se zajímá o ekologičnost staveb, určitě si všiml, že začínají být moderní zelené střechy. Tím, že si ozeleníme střechu, tak to není pouze dobrá izolace toho vlastního objektu (tam je důležitá nosnost objektu), ale tím se také přičiňujeme o další dobré klima ve městě, protože ty rostliny na střechách pohlcují prach, udržují určitou vzdušnou vlhkost, a k tomu se vážou i estetické záležitosti.

A co bych dala možná do protikladu, když vidím jak konkrétně u nás v Brně vyrůstají ty železo-betonové a skleněné krychle, tak si myslím, že páni architekti jsou sto let za opicemi.

VE: Již jste se zmínila, že provádíte školení vysokoškoláků. Je zde nějaký zájem ze strany státních orgánů případně těch vysokých škol, které se zabývají architekturou (v) životního prostředí - stavaři, architekti, zemědělští a další odborníci ?

DK: Tahle otázka mě potěšila, protože mohu říci, že tato spolupráce již existuje. Přes oblasti bydlení jsme se propojili s VUT s fakultou architektury (paní doc. Žabičková, p. Ing. architekta Urbášková). Dokonce jsme vstoupili do nedávno založeného občanského sdružení Hliněné stavitelství a společně teď pořádáme akce tímto směrem zaměřené.

Minulý týden jsme například u jednoho z aktivních členů - tesaře a hlínaře (byť to zní zvláštně) Marka Vlčka dělali seminář u nich doma, kdy jsme se s mnoha jinými zájemci učili dělat hliněné omítky a vnější cihly z nepálené hlíny, přednášela tam docentka Žabičková, byla tam i doktorka Věra Kučerů - památkářka, takže i takoví lidé se tam objevují.

A u nás doma jsme v loňském roce pořádali mezinárodní seminář na stavbu pecí a kamen (a můžeme dát rovnítko - ekologického vytápění). Tohoto semináře se zúčastnili i překvapivě lidé z jiných států - namátkou mohu např. jmenovat Amerika, Belgie, Irsko, Německo, nebo třeba Finsko.

Kursy

VE: Permakulturu jste tady začali šířit v r. 1998. Kolik lidí mohlo projít určitým školením nebo kursy permakultury?

DK: Naše občanské sdružení Permakultura bylo založeno ještě v době, kdy český a slovenský stát nebyly odděleny.  A tak dodnes zde platí to, že je to česko-slovenské občanské sdružení a permakulturní kursy se odehrávají jak v Čechách, tak na Moravě a na Slovensku. Lépe by to řekl náš lektor Čestmír Holuša, ale každoročně se v republice uskuteční dva nebo tři čtrnáctidenní kursy. Jsou tam třídenní - začáteční, pak je volný kurs permakulturního designu, který trvá čtrnáct dní a nejvážnější zájemci si pak ještě mohou udělat ještě tzv. učitelský kurs - to znamená, že se z nich stávají lektoři, kteří mohou principy permakultury šířit zase dál. Myslím si, že pokud se ročně odehrají dva až tři kursy, tak to bude tak 50-60 nových lidí, kteří prošli těmito kursy.

VE: Je v Brně nebo v blízkém okolí zrealizovaný vzorový projekt podle myšlenek permakultury?

DK: To by nyní na mém místě měl asi nejlépe sedět pan Michal z firmy Rigy, protože ten prošel určitou peripetií, kdy nabízel pozemky klientům.  Původně měl ty domečky nasázeny příliš blízko u sebe s malými pozemky. Ale nebyli zájemci. Tak pozemky zvětšil, domečků tam zakomponovali méně, vystavěli zde přírodní jezírka - a najednou je zaplněno a o klientelu není nouze.
Vím, že v Brně takový nízkoenergetický dům stojí, ale to byly ty první vlaštovky, kde se vychytávaly ještě chyby. V Čechách bychom určitě něco našli.

VE: Když někdo řekne: chci myšlenky permakultury nějak podpořit, co může udělat? Jakou využíváte propagaci k šíření vašich myšlenek?

DK: Zajímavou součástí etiky permakultury je to, že permakultura se nechce vnucovat, to znamená, že cesta reklamy není její cesta. Permakulturu si musí lidé najít.

Teď se možná mnozí zarazí nad tím, že to je protichůdné. Ale ono to funguje. Nefunguje to takovým tempem jako když na člověka útočíte reklamou - to ne. Ale tak, jak jste zrovna přišel vy dnes, tak takto přichází lidé, které zaujmou přírodní zahrady, které zaujme ekologie, kteří si někde na www stránkách toto slovo najdou a k nám přijdou sami.

Dokonce když jsme nedávno byli na biojarmarku, tak jsme tam měli vyložené časopisy a letáčky o permakultuře, ale že bychom je dravě nabízeli, to asi ne. Ale lidé se o to přesto zajímali.

A když narážíme na to, že nikdo nyní nemá čas, tak by některé lidi třeba zaujala knížka "Úvod do permakultury". A třeba by si v tom po večerech rádi zalistovali. Možná že i tímto způsobem je to dovede k nám a že budou chtít být členy takového kursu.

VE: V současné době je společnost zaměřena na výkon, na sílu, na techniku a permakultura usiluje o určitou harmonizaci. Myslíte si, že rozvoj myšlenek permakultury (když sama sebe nepropaguje) bude rychlejší než určité řekněme až sebedestruktivní tendence konzumní společnosti?

DK: No já doufám v to, že tak jak postupně přestáváme být spokojeni s tím, jak ten náš život a ta společnost funguje, že čím dál více lidí bude přicházet na to, že není něco v pořádku a že budou hledat jiné cesty. Takže si myslím, že těch zájemců bude přibývat.
Kéž by ty myšlenky byly rychlejší.

VE: Má permakultura v této chvíli ve společnosti nějaký větší problém či překážku, která brání většímu rozvoji takovýchto myšlenek?

DK: Problémem může být obrovská skupina lidí, která jakoby neprozřela, nevnímá, že si devastujeme a to fatálním způsobem půdu tím, že používáme chemii. Že není v pořádku, když máme anglické trávníky, protože se tam neschová ani jeden tvoreček, že v našich zahradách musí být pestrá skladba živočichů proto, aby se udržovala přírodní rovnováha. Toto pociťuji jako problém.

A když se vrátím k úředníkům, tak si myslím, že jestliže se objeví víc nadšenců a jestli bude zrealizováno víc projektů, které budeme předkládat úředníkům, když budeme žádat peníze v jiných projektech a úředníci si budou zvykat na to, že tady vnikla takováto zajímavá zahrada, tam vznikla taková zajímavá stavba, tak tím, že si zvyknou že takovéto věci už existují, budou ochotněji dávat peníze na další projekty a tím to podpoří.

VE: A co byste chtěla k tématu permakultura dodat na závěr?

Přijďte se k nám podívat. (smích)

Pokračování příště...

Druhou část rozhovoru si můžete přečíst zde.