Právě před rokem byla slavnostně otevřena radnice v Jihlavě. Otevření následovalo po více než dvou letech rekonstrukce, na které se podílelo mnoho odborníků z řad archeologů, architektů, historiků, výtvarníků, mistrů uměleckých řemesel, stavebních firem a dalších.
V den prvního výročí, 30. 5. 2007, se brány radnice opět otevírají pro širokou veřejnost, která v tento den může ocenit krásu s citem obnovené architektury historické budovy. Pro děti jsou připraveny pestré dopolední soutěže, krásná historická zákoutí jsou oživena postavami jako z dávných časů. Studenti a studentky z VŠ polytechnické v Jihlavě si oblékli dobové kostýmy, které zapůjčilo Horácké divadlo, aby tak doladili atmosféru slavnostního dne.
Kam až sahá historie radnice? První potřeba správy města sahá zhruba do poloviny 13. století. Tehdy stál v čele správy města doživotní nebo dědičný rychtář jako zástupce krále, jenž původně měl rozhodují slovo a moc, po jeho boku pak stálo dvanáct konšelů, kteří řídili soudní záležitosti a kteří byli rovněž jmenováni vrchností.
V pozdějším období se z konšelů zformovala městská rada, která na sebe postupně strhává většinu rychtářských pravomocí. Konšel, který radě předsedal , se nazýval purkmistr. Za úspěch pozdější městské rady bylo považováno, když se některá jednání rady nekonala na rychtě, ale v domě některého z konšelů. Bylo jen otázkou času, kdy začne rada města zasedat ve vlastních prostorech. V posledních desetiletích 14. století se pak radnice definitivně oddělila od městské rychty.
V roce 1505 poslední držitelé jihlavské rychty – bratři Ladislav a Zikmund Pilgramerové prodali rychtu se všemi přidruženými právy městu. R. 1509 byl ke stávajícímu domu připojen dům – nyní prostřední – tzv. Holclinův. Po několika požárech během 16. století byla r. 1594 dokončena renesanční přestavba radnice.
Dalšími změnami prošla radnice až v 18. století, kdy byl připojen třetí dům – tzv. Kentlinův - jedná se o nejjižnější dům, který připadl obci dědictvím. Nesourodý soubor těchto tří domů byl propojen schodišti a r. 1786 byl sjednocen zvnějšku klasicistní fasádou, nová střecha pak doplněna věžičkou s hodinami.
Den otevřených dveří
Dalo by se říci, že dominantou radnice je gotický sál, který se nachází v původním tzv. Holclinově domě. Tato vskutku reprezentativní síň je vznosně zaklenuta čtyřdílnou žebrovou klenbou a sklenuta do středového polygonálního pilíře. Ojedinělá klenba je z pálených tvárnic a v kápích je zdobena humanistickými nápisy v latině, řečtině, němčině i staročeštině, kterých je celkem osmatřicet.
Zasedací síň zastupitelstva města stojí jistě za pozornost, neboť se v ní, jako v jediném prostoru ve městě, zachovalo kompletní dřevěné obložení – tzv. táflování.
V prvním mezipatře nemůžeme přejít bez povšimnutí prezidentský (primátorský) salonek s galerií obrazů akademického malíře Gustava Kruma.
Ve druhém patře „jižního domu“ je nainstalován originál barokní sochy Immaculaty (Panny Marie neposkvrněného početí), která byla původně umístěna na vrcholu Mariánského sloupu na náměstí.
Autentická černá kuchyně, která se dochovala v radničních domech, v 1. mezipatře, je se svou očazenou a zesklovatělou omítkou skutečnou raritou, která svědčí o tom, že se zde kdysi připravovalo jídlo na otevřeném ohništi.
V přízemí se nachází jedna z obřadních síní, z pozdně gotického prostoru tzv. kaple – někdejší konírny – malá gotická síň komorního charakteru, jejíž klenby jsou bohatě zdobeny původními renesančními a barokními freskami.
Během rekonstrukce bylo odhaleno také mnoho cenných maleb, např. freska sv. Kryštofa s Ježíškem na rameni nebo freska tzv. masopustního průvodu. Bylo obnoveno a odkryto několik malovaných stropů, z nichž některé jsou trámové i deskové a jejichž výmalby připomínají ducha renesance, baroka i empíru. Ve druhém patře byl objeven původní středověký prevét, který je dodnes ve funkční podobě a jemuž přísluší přes dvě poschodí vedená kamenná „stoupačka“, která je na svou dobu ojedinělá.
V prvním poschodí se nachází druhá obřadní síň, která je mnohem větší, než komorní gotická. Tato síň byla zrestaurována do původní barokní podoby a obnoveny byly zlacené ornamenty i celková původní barevnost. Divák by zde ani netušil, že ve zlacených ornamentech se nenápadně ukrývá vzduchotechnika. Zrestaurován zde byl také původní zlacený manýristický lustr.
Ve druhém poschodí můžeme nahlédnout do pracovny primátora města. Z jeho okna se naskýtá jedinečný výhled – celkovou původní architektonickou koncepci tvoří Brána Matky Boží, Neptunova kašna a spolu s radnicí leží na tzv. hlavní ose města.
V zasedací místnosti rady je zavěšena řada portrétů zdejších starostů, přičemž poslední v řadě je první český starosta. Portréty objednala v r. 1903 tehdejší rada u vídeňského autora Franze Wiesenthala.
Pomalu odcházíme za zvuků orchestru, který ladí nástroje na pozdně odpolední koncert. Snažíme si ještě chvíli podržet v sobě závan historie. Dojem z tlumených světel, ze vznosných kleneb, barevných fresek, malovaných stropů a dobových kostýmů nás provází, než nás znovu pohltí současný moderní a neklidný svět.
