Na Kavkaze, na východním pobřeží Černého moře, se nachází místo, kde se „rychleji přemýšlí“. Poblíž vesnice Těkos je zde rodová škola Michaila Petroviče Ščetinina.
Co znamená název „rodová škola“? Jak funguje rodová paměť? Jaký je zde vztah k předkům?
Rodová škola
O rodové škole nám vypráví student Martin Másilko, který doma v Čechách přerušil studium zahradní architektury, začal se učit ruštinu a vydal se daleko až na Kavkaz, k Černému moři.
Rodová škola, která je především dílem Michaila P. Ščetinina, zde vyrůstá již čtrnáct let. Zdá se, že M. P. Ščetinin je někdo jako „ruský Komenský“, učitel národů. Michail Petrovič má za sebou dlouhou pedagogickou praxi, během které dělal z nejhorších žáků ty nejlepší. Během těchto zkušeností založil své vlastní školy. Ta poslední vyrůstá již čtrnáct let. Proč řekneme, že vyrůstá?
Tato rodová škola nepřetržitě vzniká a pokračuje. Na pozemku bývalé konírny žáci sami stavějí domy, své obydlí, svoji školu. Stavbyvedoucím prací je sám Michail Petrovič, další koordinátoři řídí stavební práce.
„Jestliže dítě část zdiva domu pokládalo samo, skrze tuto práci cítí sounáležitost s celou školou. Vždy, když půjde kolem, tak si na tuto vlastnoručně odvedenou práci vzpomene,“ říká student Martin.
Křižovatka národů
Michail Petrovič iniciuje i velmi neobvyklý způsob výuky. Dokáže přejímat a respektovat kulturu svých žáků. Pokud příchozí žák něčím vynikl, Michail Petrovič mu to stále připomíná, aby ho povzbudil. Žáci se učí národní tance Ruska, Kavkazu a kozácké. Každý příchozí vnáší do školního prostředí i svůj národní tanec. Duše každého národa je zde zvýrazněna a respektována.
Původní obyvatelé zde byli kozáci, kteří zprostředkovávali spojení ruských národů s Kavkazem a střežili hranice. Jejich život se odehrával v kruzích - sečích, vůdcem byl ataman. Dříve se kozáci těšili velké vážnosti. Od svého vzniku v 17. století vytvářeli svébytnou společnost. Bývali vždy oporou ruského cara, aktivně se zúčastňovali bojů za rozšíření vlády Ruska, zejména na Kavkaze, Sibiři a ve Střední Asii. Pro svoji věrnost vládě byly kozácké oddíly používány při potlačování povstání nebo stávek. Vztah k půdě, k víře a k panovníkovi formoval rovněž jejich záporný vztah k sovětské moci. Měli společné důvody k nenávisti k sovětům, což vyústilo v jejich tragický osud, jak zní jeden z názorů. Ale to už je jiná kapitola.
Vítej doma
Bylo to v září roku 2005, když se Martin Másilko vydal poznat rodovou školu na Kavkaz.
Učitel M. P. Štětinin jej přivítal se slovy: „Vítej doma.“ Vzápětí se Martin dověděl, že Těkos, kde se oblast školy nachází, původně založili Češi.
„Když jsem se poprvé setkal s Michailem Petrovičem Ščetininem, řekl mi:
´Ty jsi Rus a já jsem Čech, moje země je tvoje a tvoje je moje. Jsme jeden národ.´
Byl jsem udiven. Tento krásný, bělovlasý, starší muž oplývající vitalitou mladého člověka v rozkvětu, si váží naší země více než spousta lidí rodících se u nás,“ vzpomíná Martin.
Ve škole se nyní nacházejí děti ruské, české, nechybí zde Ukrajinci, Bělorusové, Kazaši, Baškirci a další. Michail Petrovič přejímá vždy kulturu národa, jehož děti se zde učí. To znamená, že této kultuře věnuje patřičný prostor. Ve škole se vzácně snoubí pedagogika s výukou hudby. Žáci se učí tance různých národů. Kroje si šijí samy podle vzoru. Děti od třinácti let jsou již schopny uspořádat koncert pro veřejnost.
Jakou další zvláštností je obdařena tato škola?
Děti učí děti
Děti učí. Koho, co? - Děti! Vyučování se odehrává v kruzích. Kruhy jsou vedeny mladými učiteli. Ataman má na starosti všechny chlapce. Vedoucí pokoje nebo skupiny je komandir. Mají za úlohu „vytvořit předmět“. Poté, co pochopí část učiva v celku, přecházejí do detailů. Učivo si tak žáci sami vytvářejí.
Například - v jednom kruhu se učí geografii. Vyučování probíhá v celostním systému. Začínají světem, hydrosférou, pokračují ekologií, náboženstvím k úrovním států, rodin a škol.
Výuka geografie probíhá třeba i týden (a za měsíc třeba znovu další týden) a není přerušována střídáním jiných předmětů, jako je tomu v klasických základních školách.
Každý žák se učí s motivací, že potom bude on sám vyučujícím. Bude předávat své vědomosti dalším dětem. Tento motiv způsobuje, že děti si velmi dobře zapamatují látku, a zapamatují si ji systematicky a celistvě.
Po ukončení látky je vyučován jiný předmět. Části se spojí v celek. Mohou začít pokaždé odjinud. Matematika se například každý rok vytváří znovu - to znamená, že za 14 let vznikne kolem 14 učebních konceptů, jak učit matematiku.
Rozvrh hodin bez ročníků
Rozvrh hodin dne se řídí střídáním dvou mozkových hemisfér. Obměňuje se výuka s pohybovými činnostmi. „Tento systém, díky změnám fyzické a psychické činnosti, umožňuje dítěti odpočívat během celého dne. Změna práce navozuje uvolnění a načerpání nové energie do dalšího učení,“ doplňuje Martin.
Někoho by mohlo napadnout, že výuka může být chaotická - tento systém je však sám o sobě velice účinný. Výuka probíhající sezením v kruhu není sice pro každého vyhovující, ale přístup je systémový na bázi spolupráce. Pokládají se tu neobvyklé otázky... alespoň v rámci klasického školství neobvyklé: jak, proč a nač. V tomto místě je velmi silné pole. Opravdu se zde „přemýšlí rychleji“. Krásná příroda kolem,vytváření prostoru k učení, hudbě a tanci je dokreslováno bzukotem včelích úlů.
Nejlepší jednotlivec, který si nejlépe osvojí vypracovaný předmět, je ze skupiny vybrán, aby v následujícím roce vyučoval. Je zde možné absolvovat základní i střední školu za jeden rok!
Jednou z neobvyklých věcí je, že zde nejsou ročníky, ani se nerozdělují informace na ty, které by měly být sděleny desetiletému chlapci a dvacetiletému muži. Existují dva systémy zkoušek - jeden vnitřní a druhý vnější. První probíhá ve škole, druhý je kontrola vnějším systémem. Ale hledí se na věk zkoušejícího. Příští rok se po něm už vyžadují větší a hlubší znalosti a jejich spojování s jinými předměty.
Probíhá zde i výuka cizích jazyků. Například německý jazyk zde učí dvě „učitelky“ - jedna je osmiletá (rodilá Němka), druhé je okolo dvaceti. Přednášet sem přijíždějí lidé z celého světa po celý rok.
Během školního roku si děti mohou vzít kdykoliv pár dnů prázdnin - mohou navštívit rodiče, kdykoliv chtějí. O letních prázdninách probíhá stavění domů, nové vyzdobení pokojů, vytváří se učivo na další školní rok atd. Vedle toho se tancuje, jezdí se sbírat jahody, broskve - je spousta různých činností.
Pozoruhodné je, že škola má finanční soběstačnost. Jídlo zde vaří a vydávají žákyně. Převládá zde strava vegetariánská, doplněná rybím masem. Žáci nejenom stavějí budovy, ale také interiéry jsou vyzdobeny ruční malbou podle navržených konceptů. Stojí zde jak koncertní sál, tak ubytovny pro chlapce a dívky. Výuka mužů i žen probíhá ve většině času odděleně, ale i společně. Není zde striktní pravidlo. Chlapci i dívky, přestože mají oddělené ubytování, se spolu potkávají každý den ve společném prostoru. Podporuje se rozdílnost mezi mužem a ženou, což také hraje důležitou roli pro pokračování tradic. Panuje zde i pevný denní rozvrh s budíčkem i večerkou.
Vesmírný vzor?
Mladší děti mají stále před očima vzor- z těch starších. Starší žáci jim jdou příkladem. „Člověk si musí být stále vědom, co právě dělá. Učíme se chodit rovně a být příkladem těm ostatním,“ vysvětluje Martin. „Každý cítí tu zodpovědnost, uvědomuje si, že nemůže zklamat.“
Více informací na www.skolazivota.empyrea.net
