Je večer 18. prosince a v malém Divadle Horní Počernice na okraji Prahy se stmívá ve vyprodaném sále a "rozednívá" na jevišti. Už 20 let je totiž tradicí, že zde v době Vánoc uspořádá koncert naše nejlepší harfistka a rodačka z Počernic Jana Boušková.
Těžko byste do této sedmatřicetileté blondýnky řekli, že kromě pozice sólistky České filharmonie ještě stihne vyučovat na pražské a bruselské konzervatoři a na AMU, a mezitím se věnuje úspěšné sólové dráze.
Celý sál ztichne a do vzniklého napětí se začnou ozývat jemné, ušlechtilé tóny božského nástroje - harfy. Není však sama, má zde i své obvyklé hosty - housle, příčnou flétnu a druhou harfu. Všechny čtyři umělce samozřejmě zdaleka nespojuje jen hudba. Jsou totiž jedna rodina: Na housle hraje manžel Jany Bouškové, Jiří Kubita, flétnu má v rukou tatínek Jiří Boušek a druhou harfu mistrně ovládá naše bývalá přední harfistka a maminka Jany, Libuše Váchalová.
Po dvou krátkých úvodních skladbách v plné sestavě zve profesorka Váchalová na pódium dnešního prvního hosta, vnuka Filipa, který za doprovodu maminky "vyfikne" na housličky Nesem vám noviny. Pak již přichází hlavní host večera a sice nikdo jiný, než sólistka Státní opery Praha a profesorka Hudební akademie múzických umění Jana Jonášová. Představí se třemi pastorelami od Adama Michny z Otradovic a vykouzlí tak v sále barokní atmosféru nadcházejících Vánoc.
Za zmínku jistě stojí Händelův harfový koncert v sólovém podání Jany Bouškové, a když se přidají i housle, může pokračovat sonáta A-dur od Michela Corretta. Příjemným osvěžením byla krátká a líbezná skladba Slavíček od Jana Jakuba Ryby za pěvecké účasti Jany Jonášové a hned na to přímo úchvatné podání sonáty od Josefa Růžičky rozeznělo harfy v duších publika.
Špičkoví interpreti nakonec ještě představili divákům tři české koledy v úpravě pro harfu od Luboše Fišera: Veselé vánoční hody, Chtíc aby spal a Půjdem spolu do Betléma. Závěrečnou skladbou bylo jako každoročně Ave Maria v podání dvou harf a letos vůbec poprvé také se zpěvem. Závěrečné tóny v podání Jany Jonášové napnuly akustické možnosti malého divadélka do úplného maxima a poslední nepatrné "amen" již zaznělo do posvátného, hlubokého ticha.
Po bouřlivém potlesku následovala krátká diskuse. Kromě veselých "historek z natáčení" paní profesorky Jonášové návštěvníky mimo jiné zajímalo, kolik taková harfa váží, jak se s ní cestuje, jak se na ni hraje a jak paní Boušková dokáže skloubit de facto pět zaměstnání s rodinným životem, když má dvě malé děti.
"Tahle harfa váží pětačtyřicet kilo. Převáží se na takovém malém rudlíku (názorně ukazuje). Má sedm pedálů, každý se třemi polohami. Ty v podstatě zastupují černé klávesy na piánu," vysvětluje sympatická umělkyně. Právě díky systému pedálů, pomocí kterých se dosahuje půltónů, není možné na harfu zahrát úplně všechno, což je samozřejmě výzvou i pro skladatele. "Ne každý dokáže složit hudbu pro harfu," doplňuje paní Váchalová.
Jana přiznává, že rodinný život pro ni skutečně není snadný. Hodně jí ale prý pomáhá maminka, která už v úvodu koncertu v podstatě oznámila konec své profesionální kariéry a nadále se hodlá věnovat především právě vnoučatům Filipovi a Davidovi. "Zabere mi to většinu času i nervů," říká s humorem energická paní.
Celá pětice umělců se rozloučila přáním všeho nejlepšího k Vánocům a do nového roku. Nekončící, nadšený potlesk zněl ještě dlouho po jejich odchodu...
