Průhledná voda: O vodě v našem životě

Voda je nezbytnou složkou našeho života. Z vody se rodíme, z vody se skládá i naše tělo, vodu potřebujeme pít i jíst, můžeme se jí umývat, vařit z ní. Koupeme v ní malé děti.

Pereme v ní svoje oblečení. Umýváme nádobí. Uklízíme s ní podlahu a schody. Umýváme okna, aby měly průhledná skla jako ta voda.

V současnosti máme na pitnou vodu definice i zákony, které určují, která voda je pitná a za jakých podmínek. Zdejší zákony mají ochránit zdraví člověka, a tak určují, že „pitnou vodou je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání“.

Máme rovněž vyhlášku (vyhláška 252/2004 Sb.), která stanoví definici, jaké hygienické požadavky musí splnit pitná i teplá voda. Určuje četnost a rozsah kontroly pitné vody. Hlavně však stanovuje, že „pitná voda musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví".

Co je pro nás samozřejmostí, o to se historie nemusela tolik starat. Lidé pili ze studánek, nabírali vodu do puten, okovů*, voda v řece i v rybnících byla čistá. Horší to již bývalo s odpadní vodou, tedy s použitou, ze praní a mytí. Ta se také vylévala téměř všude, mohli jste do ní šlápnout, nechtě si líznout... Ekologii lidé neznali, ani ji nepotřebovali.

Když pamětník vzpomíná na svoje dětství v 50.–60. letech, jeho prababička ještě žila v domku z vepřovic (placky z hlíny), v domku neměla nikdy zavedenou elektřinu ani vodu. Pro vodu chodila stará paní s dřevěnou konví ke studni na dvoře. V zimě byla voda zamrzlá. Musela nejdříve dřevěným bidlem rozbít led, ponořila konev, nabrala vodu a vytáhla ji nahoru. Zkuste si to představit.

Dnes pitnou vodou splachujeme i WC, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Přitom máme také tzv. šedou vodu, kterou bychom mohli ke splachování použít.

Šedá voda podle EN 12056 zahrnuje splaškové vody z odpadu koupelen, umyvadel, kuchyňských dřezů, sprch, myček apod. Šedou vodu je možné po úpravě použít jako provozní vodu pro splachování záchodů a pisoárů a také k zalévání zahrad. Vznikla by tak výrazná úspora nákladů na stočné, neboť znovuvyužitím šedých vod, kterých je v domácnosti několikero, by se dalo uspořit přibližně 50 % denní spotřeby pitné vody, tj. např. splachováním toalety nebo zaléváním. Investice do čistírny šedých vod se tedy díky úspoře za pitnou vodu poměrně rychle vrátí.

Dešťovou čili užitkovou vodou možná dnes ještě zahrádkáři zalévají svoje záhonky, jiné využití nemá.

Ale ještě počátkem 20. století se dešťovou vodu pralo prádlo, a to dokonce i na zakázku. Také se v ní umývalo nádobí. Pradleny střádaly měkkou dešťovou vodu a používaly ji ke praní, protože nebyla tvrdá jako bývají pramenité. Jednou z takových pradlen bývala i matka Bohuslava Martinů, když ještě rodina žila v Poličce na věži kostela. Během deště voda stékala do připravených nádob, aby mohla být použita.

Dnes máme ke praní změkčovadla vody, ať je voda jakákoliv, dá se pak použít „k našemu obrazu“.

Čtěte také: Narodit se na věži v Poličce a stát se hudebním skladatelem