Část 1: Honba za penězi
„Čas neutíká rychleji než dříve, to my běžíme rychleji kolem něho.“
- George Orwell
Čas. Podle některých vědeckých teorií se zrychluje (a my s ním), podle jiných neexistuje a vše se odehrává v jakémsi ohromujícím statickém Teď. Kdo ho dneska má? Existují prý dokonce lidé, kteří ho zabíjejí. Většině z nás proklouzne mezi prsty dřív, než na něj vztáhneme ruku. Někteří za ním běží a honí ho. V době rychlého občerstvení, mikrovlnek, myček nádobí a vysavačů bychom přece měli mít času nadbytek a hodně ho ušetřit. Místo toho vnímáme omezení rychlosti ve městě jako osobní újmu – přece tolik spěcháme!
Časová tíseň, horečný shon, stres. Čtyřiadvacet hodin jednoho dne je pořád nějak málo, prostě to nestačí. Mnozí se pokoušejí tento problém řešit pečlivě rozpracovanými časovými plány a termíny, které na minutu sedí. Výsledkem bývá, že nemají už vůbec žádný čas a ještě si přidělali trochu stresu navíc.
„Nikdy nenosím hodinky. Hodiny jsou bičem pro všechny ty, kteří se nechají zneužívat jak závodní koně.“
- François Mitterand
Kampak běžíte?
Někteří běží a běží, aby ušetřili pár minut. A když jsou pak večer doma opravdu o půl hodinky dřív, jsou tak vyřízení z celodenního stresu, že jim energie sotva postačí na to, aby se nechali bavit televizním programem. A to včetně reklamy, která jim skrze různé produkty slibuje spokojenost. A protože si jinak nic nedopřejeme, máme alespoň krásnou „plazmu“, aby to sledování televize stálo za to. Nebylo by snad bývalo lepší trochu déle si popovídat se starým přítelem, kterého jsme potkali na nákupu? Nebo pracovat s uvolněnou šíjí, bez křečí a díky tomu mít bystřejší smysly? Nebo dokonce jet domu delší cestou, ale zato se pokochat krásnou přírodou?
Tělo upozorňuje na nerovnováhu
Různé studie prokázaly, že život „na běžecké trati“ způsobuje nemoci. Ať už se jedná o vypadávání vlasů, srdeční infarkt, poruchy koncentrace nebo rakovinu. Tělo, jak se zdá, dělá všechno pro to, aby upozornilo na nerovnováhu v životě. K vyrovnanému žití patří i odpočinek, čas na rozjímání, na uskutečnění spontánních nápadů, kontakty s bližními a pobyt na čerstvém vzduchu.
„Je dobré, když se nám plynoucí čas nezdá jako něco, co nás spotřebovává, ale jako něco, co nás zdokonaluje."
- Antoine de Saint Exupéry
„Ano, já bych rád. Ale nevím jak!“ říkají mnozí. „Dřív, než se k něčemu dostanu, je den v háji.“ Nemáme-li v životě čas na chvilku rozjímání, není náš život v rovnováze. Co dál? Třeba zkusit tu těžkou, přeplněnou misku vah zvrátit na druhou stranu. O to v této sérii vlastně půjde. Čím se zabýváme 24 hodin denně? Co je nepodstatné a bere nám čas na věci podstatné? A co je tak důležité, že to musí být bezpodmínečně položeno na misky vah? Kde se plíží zloději času a kde jim my sami otevíráme dveře? V této první části pojednáme vztah k času a k penězům.
Peníze nebo život!
Peníze vládnou světu, říkají mnozí, ale kdo nakonec rozhodne o tom, co bude ve Vašem osobním životě hrát hlavní úlohu? Vydělávat peníze na živobytí samozřejmě musíme. Peníze by však nikdy neměly být samoúčelné. Mnozí si myslí, že mít hodně financí a tím i možnost si za ně koupit to, co budeme chtít, učiní náš život šťastnějším. Nebo dokonce doufáme, že majetek může nahradit všechny ty dobré věci, o které jsme při usilovném vydělávání peněz přišli. Například zdraví a vnitřní klid.
Není to paradox pracovat hodně hodin, abychom si mohli dovolit jakési náhradní uspokojení ve skrovných hodinách odpočinku? Zajímavá otázka pro naše budoucí rozhodování, zda investovat peníze či čas, by mohla znít: Přinese to mně (nebo jiným) klid? Nepřinesl by mi více pohody jeden den neplacené dovolené?
„To musím mít!“
„To je všechno hezké“, řeknou rodiče, „Ale máte ponětí, jaké dnes děti mají nároky? A jak drahé je to, co si přejí?“ Ano, jenom učebnice a jízdné do školy stojí hodně peněz. A k tomu všemu jsou dnešní děti cíleně bombardované televizními reklamami: „To musíte mít!“ Můj známý mi před Vánocemi řekl: „Jak můj dárek pro dceru nemá displej, nemám šanci.“ Vše záleží na našem přístupu. Určitě by stálo za to vyzkoušet, co udělá dětem větší radost. Je na nás, jestli dítěti darujeme drahou počítačovou hru a mimozemské příšery, nebo jim za málo peněz koupíme frisbee (létající talíř) a uděláme si čas zajít s nimi do parku a házet si až do setmění.
Dnešní situace je taková, že díky přemíře reklamy je mnoho dětí popleteno a přeje si různé věci, o kterých věří, že jim přinesou opravdovou radost. Skutečnost bývá jiná. Nejlepší věc, jakou dětem můžeme v každé době dát, je to, po čem v zásadě touží každé dítě nejvíc; náš čas a naše pozornost.
„Teď nebo nikdy: Na okamžik se velká ručička hodin zastavila u malé a řekla: Teď máme na sebe konečně čas... “
(neznámý autor)
Práce na zkrácený pracovní úvazek
Vyšli byste docela dobře i s méně penězi a pracovali raději méně, abyste měli více volného času? Od roku 2001 mají například v Německu zaměstnanci nárok na zkrácený pracovní úvazek, je-li jejich pracovní poměr delší než šest měsíců a jejich zaměstnavatel zaměstnává zpravidla více než 15 zaměstnanců. Zaměstnanci musí svou žádost na menší počet pracovních hodin oznámit tři měsíce předem, nepotřebují ji však zdůvodnit. Zaměstnavatel i zaměstnanec potom spolu hledají řešení, jak pracovní dobu zkrátit, aby její délka vyhovovala oběma stranám. V ojedinělých případech může zaměstnavatel přání na zkrácený úvazek z provozních důvodů zamítnout. Nejpozději měsíc před žádaným začátkem zkráceného úvazku musí zaměstnanci písemně sdělit své rozhodnutí. Neučiní-li to, pracovní doba se automaticky zkracuje.
„Nejmodernější forma lidské chudoby je nemít žádný čas“
- Ernst Ferstl
Méně pracovat, aby bylo více času… to jistě není snadné pro samoživitelky a další mezi námi, kteří jsou za svou práci hůře placeni, takže musejí pracovat více hodin, aby si něco vydělali. Avšak právě pro ně je důležité, aby uměli se svým časem vědomě zacházet, protože potřebují čas pro zotavení a dobré nápady, s jejichž pomocí si vytvoří lepší životní podmínky. Další části naší série budou pojednávat o zlodějích času, o tom jak si efektivněji uspořádat svou domácnost i práci a jak získat více času na to, co je pro nás důležité.
Článek v němčině
